Moje první manželství se moc nevydařilo. Manžel pil, doma moc nebýval, když už přišel, pořád jsme se hádali, sem tam mi také nějakou vrazil. Rozvedla jsem se hlavně proto, aby v tak stresujícím prostředí nevyrůstaly naše dvě dcery. Tehdy jim bylo patnáct a dvanáct let. Brzy poté jsem na internetu poznala bezva kluka.
Tomáš je o sedm let mladší než já, ale vypadá starší. Chodili jsme spolu několik let, potom se ke mně přistěhoval a požádal mě o ruku. Tomáš byl hodný, pozorný, se vším mi pomáhal, dokázal se poprat i s problémy, které vznikly kvůli společnému soužití s mými pubertálními dcerami.
Miminko se nám nedařilo
Jediné, co mě trápilo, byla skutečnost, že jsem nemohla dlouho otěhotnět. Tomáš si dítě moc přál, protože žádné ještě neměl, a já sama chtěla samozřejmě miminko s ním. Po roce marného snažení jsme se obrátili na centrum asistované reprodukce. První ani druhý cyklus se nepodařil a já už propadala zoufalství, že jsem příliš stará a dítě už nikdy mít nebudu.
Těsně před čtyřicátými narozeninami, když jsem měla poslední šanci na cyklus hrazený pojišťovnou, se mi konečně podařilo těhotenství, které jsem celé strávila v nemocnici, ale vše dopadlo dobře. A nám se narodil ještě navíc vysněný chlapeček.
Tomáš byl ze syna celý pryč a také já si mateřství užívala. Vůbec jsem si nepřipouštěla únavu či stres z toho, že vedle brečícího mimina musím řešit záškoláctví mladší dcery nebo nepovedené zkoušky na vysokou té starší. Všechno bylo nádherné a skvělé. Do okamžiku, než mi přišel anonymní mail. Sděloval mi, že Tomáš má přítelkyni. A jak se brzy ukázalo, byla to pravda.
Tomáš se zapletl s kolegyní z práce, mladou a pohodovou slečnou bez závazků, s vlastním bytem a spoustou volného času. Když jsem na něj udeřila a chtěla situaci řešit, řekl mi, že se cítí doma jako v pasti, že nemá nervy na moje hádavé dcery a neustálé problémy, že potřebuje čas, aby si vše srovnal v hlavě. A odstěhoval se k rodičům. Platil mi na malého a chodil za ním pravidelně na návštěvy, ale jinak si žil svým životem.
Žárlivost mě ubíjela
Rok jsem se sžírala žárlivostí a zoufalstvím z toho, že zůstanu na stará kolena sama s malým dítětem a bez chlapa. Snažila jsem se dotáhnout Tomáše do manželské poradny, mobilizovala jsem jeho rodinu i kamarády, vyhledala jsem dotyčnou slečnu a snažila se ji od něj odradit.
Bylo to hrozné období, ale nakonec se Tomáš vrátil zpátky domů a přiznal se mi, že rodina je pro něj důležitá, že se chce být s námi. Od té doby se opravdu snaží a dá se říct, že nebýt loňského roku, opravdu je náš vztah skvělý a pohodový. O malého se stará nesmírně pečlivě a je vidět, jak moc mu na něm záleží.
Ale já teď zjistila, že jsem opět těhotná. Ačkoliv mi doktoři říkali, že už nemůžu otěhotnět přirozenou cestou, tak se to stalo. A já čekám druhé dítě s mužem, kterého mám stále moc ráda, ale který mě zklamal. A já nedokážu odhadnout, jestli jeho úlet byl jen jednorázový, anebo se může někdy opakovat.
Názor psychologaPoradit vám určitě svede každý, ale to nic nemění na tom, že se nakonec budete muset rozhodnout sama. Můžu zde ale napsat otázky, které mě napadly, když jsem váš příběh četl. Nemluvíme zde o plánování rodiny, ale protože už těhotná jste, mluvíme o tom, zda dítě donosíte, nebo zda půjdete na interrupci. S tím souvisí má první otázka, zvládlo by interrupci vaše svědomí? Pokud ne, je rozhodnuto a dál nemusíte číst. Pokud ano, pak bych se asi ptal, jaké důvody by vás k interrupci vedly. Pokud je to obava z toho, že byste mohla skončit s dětmi sama, rozumím tomu, že ve vás asi budí úzkost. Na druhou stranu, svět je vrtkavé místo a jistotu, že nezůstaneme sami, nemáme nikdy. |
