Jsme vůbec taková zvláštní rodina. Táta prakticky celý život nemluví se svým bráchou. Ani nevím, co si vlastně udělali. Snad se pohádali kvůli chalupě, kterou zdědili po smrti mých prarodičů.
Já mám strejdu docela ráda, ale pokaždé, když jsem za ním šla, musela jsem tajně, aby naši nic nevěděli. Přitom on žije sám jen se psem na malém městě a je mu smutno. Sám má ale taky tolik hrdosti, že ani na Vánoce tátovi nepošle pohled, nebo jen obyčejnou esemesku. Oba jsou uražení, schovaní ve svých "zákopech" a obávám se, že jeden druhému nepůjde ani na pohřeb. Nikdy jsem tuhle jejich "studenou válku" nechápala. Vždyť jsou to přece sourozenci, což je důležitější, víc, než nějaká chalupa, kde to navíc od dědovy smrti úplně nesnáším.
A teď ale došlo i na mě a bratra. Marek je o tři roky mladší, pracuje ve známé zahraniční firmě a protože je hodně pracovitý, získal za léta vedoucí pozici a vydělává slušné peníze. Přeji mu jen to nejlepší, má přítelkyni, chce se ženit, staví barák. Ani já se nemám špatně. Jsem na mateřské a manžel má slušně placené zaměstnání. Všechno by klapalo, kdyby brácha nebyl nemožnej tlusťoch.
Co ho znám, tak bojuje s nadváhou. Zkrátka je mlsnej a rozežranej, nic jiného v tom není. Jenomže jeho přítelkyně už se na to nemůže dívat. Zřejmě už na něj spustila zhurta, protože na začátku letošního roku, kdy vážil už rekordních 140 kilo, se Marek rozhodl, že shodí aspoň 20 kilo a aby "musel", rozhlásil to všem v rodině. No a táta mu řekl, že když to dokáže, pošle mu peníze na auto.
Napište příběhI váš příběh zveřejníme. Napište nám, co vás trápí. Nejzajímavější dopisy oceníme. |
Kdybyste znali našeho tátu, věděli byste, že už druhý den svých slov litoval, celý život šetří kde může. Nemá se špatně, pronajímá malý penzion, ale na rozdávání není stavěný. Jenže Marek to fakt po půl roce dokázal. A táta mu poslal sto tisíc. To mě fakt naštvalo.
Že mu táta ve svých letech a v euforii něco slíbil, je jedna věc, ale při smyslech má být přece on. Měl mu říct, že žádné peníze nechce, že to byl jen hec a ne si je nechat pěkně poslat.
To se ví, že jsem mu všechno pěkně od plic řekla. Pochopitelně jsme se děsně pohádali a od té doby spolu nemluvíme. Jenomže teď jsou ty Vánoce a o to víc mě to mrzí. Ráda bych se s Markem usmířila, ale nevím jak na to. Poraďte mi prosím:
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 28. prosince 2009. Anketa je uzavřena.
