Zase se blíží Silvestr a já mám už od listopadu hrozné sny. Dokola v nich vidím svého podroušeného manžela v objetí s cizími ženami. Můj muž má totiž "úžasnou" opičku: když se trochu napije, stane se z něj neuvěřitelně roztomilý a přítulný méďa, který nenechá na pokoji jedinou sukni.
Nejhorší je, že občas nezůstane jen u neškodného dvoření, už jsem manžela přistihla i v mnohem choulostivější situaci. Ovšem takto to funguje jen ve společnosti. Když si otevřeme lahvinku doma, tak většinou po pár skleničkách zamumlá, že si jde lehnout a usne.
Zpočátku mi manželovo chování přišlo roztomilé
S manželem jsme se brali před pěti lety po asi roční známosti. Děti nemáme. Naše seznámení proběhlo přesně ve stylu jeho alkoholických nálad, tak nějak jsem mu naletěla právě na tu jeho miloučkou špičku. Byla jsem pozvaná na narozeninovou párty, kterou pořádal můj kamarád a Michal byl jedním z hostů. Kamarád nás vzájemně představil a jako první mi projelo hlavou, že je to docela sympatický kluk, ale jinak nic zvláštního. Pak jsem ho přestala registrovat. Myslím, že ani já jsem ho na první pohled nijak nezaujala.
Po několika hodinách už bylo všechno jinak. Michal se přede mnou objevil s lahví vína a dvěma skleničkami. Že by si prý se mnou chtěl popovídat, že se mu moc líbím, že jsem nejkrásnější v celé vinárně a tak podobně. Skládal mi jeden kompliment za druhým, byl neuvěřitelně vtipný a zábavný. A já jsem naprosto propadla jeho kouzlu.
Myslela jsem, že po svatbě dá jiným pokoj
Začali jsme spolu chodit, pak bydlet a za rok jsme se vzali. Přiznám se, že jsem ho do svatby tak trochu dostrkala. Já bláhová si myslela, že svatbou skončí jeho oblbování jiných žen, kdykoliv se trochu napije. Pochopitelně jsem se mýlila. Jak před svatbou, tak po ní, jakmile má trochu upito, flirtuje snad s každou sukní. Jako mávnutím proutku se mění v jiného muže, než jaký je ve skutečnosti. A všechny ženy, kterým se věnuje, mu "leží u nohou". Michal má v sobě nějaké záhadné kouzlo, které začíná fungovat, jen když se napije. Já jsem pro něj vzduch, stejně tak kamarádi. Jejichž ženy či přítelkyně ale svádí.
Hrozné na tom je, že jeho chování za dobu, co ho znám, postupně graduje. Před pár lety se ženám snažil svými řečičkami jen vlichotit, tvrdil jim, jak jsou krásné a úžasné, pak se přidaly doteky, pak polibky a vloni na Silvestra, který jsme trávili společně se známými na chatě, jsem ho přistihla v posteli s přítelkyní majitele chaty. Přišla jsem jen tak tak, málem došlo k "nejhoršímu".
Jeho excesy mu ale už přivodily i několik velmi nepříjemných situací. Na firemním večírku se extrémně dvořil manželce ředitele jejich podniku a ta mu očividně podlehla. Bylo mi trapně, raději jsem dělala, že to nevidím, ale pan ředitel mne vyhledal a požádal, abych si manžela odvedla. Byl to trapas, který měl pro Michala dost nepříjemné následky i v práci. Jako jediný nedostal odměny, které se za pár týdnů vyplácely. Vedoucí mu řekl, že to byl příkaz shora. Také už několikrát dostal přes pusu od naštvaného manžela či přítele objektu svého zájmu.
Už mě to přestává bavit
Kdykoliv jsem byla svědkem Michalových výstřelků, snažila jsem se zasáhnout, odvést ho buď od té ženy, nebo dokonce domů. Ale nejsem s ním pořád, například když jde třeba s kamarády na skleničku. Zpočátku jsem ho omlouvala, že za to vlastně nemůže, je to vina té nad míru vypité skleničky. Znám ho, jaký je, když je naprosto střízlivý. Je tak trochu zakřiknutý, a mě by nosil na rukou. Pokaždé, když provede tu svoji "nevinnou hru" (tak tomu říká) a já jsem na něj naštvaná, tak se mi omlouvá, slibuje, že už to bylo naposledy, nosí mi květiny...
Už začínám být z toho všeho unavená a někdy mám všeho plné zuby. Kolikrát si říkám, že jsem ho do té svatby neměla tlačit. Mohla bych se sebrat a jít, což by teď bylo komplikované. Po loňském Silvestru, kdy už mi ta jeho hra nevinná nepřipadala, se ho snažím držet doma, nebo chodím všude s ním. Ale tak to nepůjde to donekonečna. Teď jsme dokonce slíbili, že se stejnou společností jako vloni pojedeme trávit Silvestra na hory. A já nevím, jak to všechno dopadne. Michal sice slibuje, že se bude hlídat, ale já mu moc nevěřím.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 3. ledna 2011. Anketa je uzavřena.
názor psychologaZ vašich řádek je patrné, že musíte mít železnou trpělivost. Říkám si, jak dlouho je možné v takové situaci normálně fungovat a nepřijít o duševní rovnováhu. Zdá se ale, že ani vašeho manžela jeho chování nijak netěší. Je-li tomu skutečně tak a váš manžel jeví ochotu své chování změnit, máte z poloviny vyhráno. |
