Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Příběh Kláry: Bojím se, že letošní volby náš vztah definitivně zničí

  • 146
Protiklady se prý přitahují. V mém vztahu s přítelem to funguje na sto procent. Jsme každý úplně jiný, máme jiné zájmy i názory. Zatím jsme své spory vždy umlčeli skvělým sexem. Ovšem hádky o tom, kdo nám bude po volbách vládnout, už nejsme chvílemi schopni ustát.

Naše seznámení s Pavlem bylo kuriózní. Byla jsem na praxi na chirurgické ambulanci v jedné pražské nemocnici. Pavla přivezla záchranka rovnou ze rvačky po večerním fotbalovém zápase. Já sama mám fotbal ráda, ale ty rádobyfanoušky, co dělají rvačkami svému klubu ostudu, vyloženě nesnáším. Taky jsem mu to řekla. Na dlouhé řeči ale nebyl čas. Protože zranění nebyla nijak vážná, ošetřili jsme ho a poslali domů.

pište a vyhrajte dárek

Tři tatínci a maminka

Napište váš příběh. Ti nejlepší z vás dostanou knihu Tři tatínci a maminka. Autory knihy jsou Pavel Šrut, Michal Viewegh, Martin Reiner a Galina Miklínová (Více o knize čtěte zde). Příběhy zasílejte do pátku 14. 5. na adresu redakce ona@idnes.cz

Ráno, když jsem odcházela ze služby, na mě Pavel čekal před nemocnicí. Chtěl mi prý vysvětlit, že on není žádný rváč, že byl prostě ve špatnou dobu na špatném místě. Pospíchala jsem domů, ale protože mi byl docela sympatický, souhlasila jsem, že se sejdeme večer.

Spartou a Slavií naše rozdíly začaly

Čekal na mě před kavárnou s kyticí narcisů. Tím mě dostal. Jak mohl tušit, že narcis je pro mě tou nejkrásnější květinou? Naše další řeči se zpočátku točily hlavně kolem fotbalu. Na můj dotaz komu fandí, odpověděl že Slavii. První šok. Já jsem díky tátovi zarytá sparťanka.

Abych to dlouho nenatahovala, byli jsme si hodně sympatičtí, navzájem. Zamilovala jsem se, Pavel taky. Fantasticky líbal (stále fantasticky líbá) a brzy došlo i na sex. Bylo to naprosto skvělé. Sex a veškeré intimnosti jsou ale to jediné, na čem se shodneme.

Jinak nemáme absolutně nic společného. Já miluji klid přírody, Pavel hukot velkoměsta. Já bych proseděla hodiny nad knížkou, Pavel tráví volný čas před televizí. Do kina půjde jedině na nějakou střílečku, já bych si zase ráda vychutnala film, o kterém budu ještě nějakou dobu přemýšlet. A tak bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. Ani na ten náš milovaný fotbal nemůžeme spolu, mě by na Slávii nikdy nedostal a já jeho zase na Spartu.

Snažíme se vyhýbat tématům, kde dopředu tušíme, že ten druhý bude v opozici. Ne vždy to však vyjde a pak následuje hádka a také nádherné usmiřování.

Abych ale byla spravedlivá, oba máme rádi jídlo a rádi vaříme. Takže jediná dvě místa (kromě ložnice), kde se shodneme, jsou naše malinká kuchyňka a jakákoliv restaurace, kde dobře vaří.

Časem došlo i na politiku

Ovšem všechny jmenované neshody jsou nic proti tomu, co prožíváme poslední týdny či spíše měsíce. Tím asi nejhorším kamenem úrazu je politika. Odmalička jsem byla vychovávaná spíše doprava, Pavel zase doleva.

Já volím pravici, on levici - naštěstí ne tu úplně levou. Ovšem s jeho rodiči to je trochu horší, zažili socialismus a oba prý byli chvíli před pádem režimu v komunistické straně stejně jako i prarodiče. To mí rodiče jsou pyšní na to, že s minulým režimem neměl z jejich rodin nikdy nikdo nic společného.

Jsme spolu skoro dva roky (necelý rok bydlíme v pronajaté garsonce) a ještě jsme rodiče navzájem neseznámili. Bráním se tomu především já. Znám svého tátu a vím, že kdyby došlo na politiku, určitě by se s Pavlovým otcem do krve pohádal. Když jsem našim naznačila, z jaké rodiny Pavel pochází (a bohužel i čemu on sám věří), vztahy ochladly i vůči němu.

Dlouho jsme se tématu politika a její představitelé vyhýbali. V poslední době to ale už není možné. Českem hýbou politické skandály, předvolební boj se všemi podrazy a intrikami vrcholí. A do toho my dva, kteří to sledujeme velmi pečlivě a fandíme každý tomu svému táboru.

Chvílemi se ocitáme v situacích, kdy jeden druhému vyčítáme, co reprezentant té "jeho" strany provedl, jako kdybychom snad my sami odpovídali za činy našich politiků. Děsí mě, co bude po volbách...

A co je nejhorší, naše krásné milování už často nepomáhá smazat pachuť po hádce. Poslední dobou si říkám, jestli to má cenu zůstávat ve vztahu s člověkem, se kterým mám společných jen pár věcí. Jenže ho moc miluji a život, i když často kořeněný neshodami a hádkami, si bez něho nedokážu představit.

Prosím, poraďte mi, jak byste se zachovali vy?

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2850

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 17. května 2010. Anketa je uzavřena.

1. Máme se s Pavlem rozejít?
1. Máme se s Pavlem rozejít? 1779
4. Máme požádat o pomoc odborníka na partnerské vztahy, aby nám poradil, jak ve vztahu dále pokračovat?
4. Máme požádat o pomoc odborníka na partnerské vztahy, aby nám poradil, jak ve vztahu dále pokračovat? 680
3. Máme se domluvit, že tématům, která nás zaručeně dovedou k hádce, se budeme vyhýbat?
3. Máme se domluvit, že tématům, která nás zaručeně dovedou k hádce, se budeme vyhýbat? 231
2. Máme si dát ve vztahu chvíli pauzu? Třeba zjistíme, že nejen bez sebe, ale ani bez těch našich hádek být nemůžeme.
2. Máme si dát ve vztahu chvíli pauzu? Třeba zjistíme, že nejen bez sebe, ale ani bez těch našich hádek být nemůžeme. 160