Chtěla bych mu věřit, ale zároveň se bojím. Ilustrační foto.

Chtěla bych mu věřit, ale zároveň se bojím. Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Příběh Jarky: Manžel pil a bil mě. Prý se polepšil a chce začít znovu

  • 94
Před několika lety se můj do té doby celkem normální a spokojený život otočil o 180 stupňů. Dostala jsem se do situace, kdy mě při životě držely jen moje dvě děti. A to všechno kvůli člověku, kterého jsem milovala a věřila mu. Byl to můj muž a otec mých dětí.

Jmenuji se Jarka a je mi 33 let. Až do svých osmnácti jsem vyrůstala v dětském domově. Prý mě porodila hodně mladá dívka, otec byl neznámý. Nepamatuji si, jak jsem se ocitla v domově, byly mi tak tři roky, kdy mě z péče mé matky odebrala sociálka. A matka už pak o mě nejevila zájem.

Vyučila jsem se prodavačkou a v 18 letech jsem z domova odešla. Nemusela jsem, ale chtěla jsem začít žít podle svých představ. Bydlela jsem na ubytovně, našla jsem si pár kamarádů a kamarádek. Občas jsem zašla do domova za mou oblíbenou vychovatelkou. Mohu říct, že počátky mého samostatného života byly docela fajn.

Když mi bylo asi 20 let, poznala jsem Mariána. Byl o pět let starší než já a do Česka přišel ze Slovenska, protože tam u nich nenašel práci. Pracoval jako řidič v jedné pekárně, která do supermarketu, kde jsem pracovala, dodávala pečivo. Marián se mi moc líbil - pořádný kus chlapa, vysoký, ruce jak lopaty, černé kudrnaté vlasy. A já se do něj zamilovala. Nemusela jsem po něm dlouho házet očima, brzy mě pozval na rande.

Manžel měl havárii a přišel o práci

Ještě jsme se ani pořádně nepoznali a já jsem otěhotněla. Narodil se nám syn, za dva roky po něm dcera. Já byla s dětmi doma a Marián pracoval jako řidič pro jednu velkou firmu, jezdil často mimo domov i na několik dní. Na děti jsem byla sama, ale nedalo se nic dělat, protože jsme potřebovali peníze. Zadlužili jsme se totiž kvůli koupi malého domku, který jsme opravovali.

Já jsem nebyla z dětství zvyklá na utrácení, vážila jsem si každé koruny a Marián na tom byl prakticky stejně. I když jsme neměli peníze nazbyt, neměli jsme ani žádný nedostatek. Navíc se všechno zlepšilo, když jsem se po pár letech doma vrátila opět do práce. Naštěstí kousek od našeho domova postavili velký supermarket a já měla o práci postaráno.

Dlouho nám všechno vycházelo, měli jsme se rádi, oba jsme pracovali, děti byly zdravé. Jenže pak měl Marián dopravní nehodu, kterou bohužel zavinil a navíc způsobil velkou škodu (štěstí, že se nikomu nic nestalo). Přišel o řidičák, z práce ho propustili. Rázem se všechno změnilo, nevystačili jsme s penězi, Marián nemohl najít novou práci a to všechno se brzy odrazilo i v naší domácí atmosféře.

Manžel začal pít a mlátit mě

Po několika měsících manžel vzdal hledání práce. Bydlíme v malém městě, takže je to hodně složité. Občas si pár korun přivydělal, ale to nám nemohlo stačit. Takže jsem všechno táhla já. S bankou jsme se museli domluvit na jiném splácení úvěru, abychom vůbec měli na jídlo.

K tomu všemu se Marián z milého člověka změnil v protivného zlého chlapa. Byl hrubý, nadával mně i dětem. Nakonec začal své nálady zapíjet alkoholem. Domů se vracel opilý, někdy přivedl i kamarády a pokračovali u nás doma v pití. Moje protesty byly naprosto zbytečné.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Vrchol všeho byl, když mě uhodil. Pak se sice omluvil, ale mně to moc ublížilo. Začala jsem se bát, když uhodil jednou, uhodí i podruhé. Nemýlila jsem se, docela často si začal svůj vztek nad svým životem vybíjet na mě. Nevěděla jsem, jak se mám bránit, co mám dělat. Neměla jsem s kým se poradit. Trvalo to skoro rok a půl...

Je to smutné, ale manžela mě zbavila až jeho rvačka v hospodě, při které druhému člověku ublížil. Dostal podmínku a nařízenou několikaměsíční protialkoholní léčbu. Já jsem požádala o rozvod, Marián se sice bránil, ale nakonec souhlasil. Prodala jsem náš domek, vyrovnala dluhy a s dětmi se odstěhovala. Našli jsme si pronájem maličkého bytu. A bylo nám docela dobře, sice se mně i dětem po Mariánovi stýskalo, ale to, jak mi ubližoval, jsem mu nemohla odpustit.

Marián chce začít znovu

Už je to skoro rok, co s dětmi žiju sama. Naštěstí se nám daří docela dobře, děti jsou hodné, já pracuji stále v supermarketu, povýšila jsem na hlavní pokladní. Mám tak i více peněz. Na Mariána jsem si zakázala myslet. Celý rok jsem o něm nic nevěděla. Ale po Vánocích mi od něj přišel dopis. Píše, jak se změnil, jak se mu po nás stýská a jakou mu dalo práci nás najít. Poslal na sebe i telefon.

Pár dní jsem sama se sebou bojovala, nakonec jsem mu zavolala a sešli jsme se. Byla jsem připravená na všechno, ale na to, co bylo, rozhodně ne. Myslela jsem, že se setkám s mužem, jakého jsem si pamatoval z posledních let našeho společného života. Jenže jsem se zmýlila, Marián byl úplně jiný. Zase jsem v něm viděla toho kluka, kterého jsem si vzala. Byl milý, hezky mluvil. Vypadá moc dobře, má práci. Bydlí u svého kamaráda, který se rozvedl a zůstal mu prázdný byt.

Chce se k nám vrátit, chce vidět své děti a napravit všechno, co nám provedl. Jenže já nevím, chtěla bych mu věřit, ale zároveň se bojím. Ovšem přiznávám, že ho stále miluji.
Jarka

Názor odborníka: Přemýšlejte i o krizovém plánu

Dobrý den, Jarko, ve vašem dopise čtu příběh silné ženy, která toho v životě hodně dokázala. Nyní stojíte před další výzvou: jak se postavit ke vztahu s bývalým manželem, kterého milujete, ale bojíte se mu znovu věřit.

Co by bylo prvním znamením, že vaše důvěra k Mariánovi roste? Může k tomu on nějak přispět? A co by vám naopak řeklo, že byste raději věřit neměla?

Nemohu vám dát jednoznačnou odpověď na to, jak nyní máte postupovat. Hodně totiž záleží na vás: jaké tempo sbližování s Mariánem by vám nejvíce vyhovovalo? Pomohlo by vám třeba, kdybyste oba společně navštěvovali psychoterapii? Nebo jen jeden z vás?

Pokud se rozhodnete pro nový začátek, mohlo by být užitečné stanovit si jasná pravidla soužití. Říci si, které chování už je "za čárou" a jak budete, jeden i druhý, postupovat, pokud se objeví (například že vyhledáte odbornou pomoc).

Bude dobré, když i vy sama pro sebe budete mít plán. Co byste dělala, kdyby se násilné chování do vašeho vztahu začalo vracet? Co už by bylo známkou, že máte odejít? Kam byste mohla jít, kdo by vám mohl pomoci?

Pravidla soužití a "krizový plán" by mohly být nástrojem, který vám pomůže ve vztahu s důvěrou fungovat. Držím palce!
Lenka Daňková, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1527

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 13. února 2012. Anketa je uzavřena.

3. Mám tomu nechat čas, zatím se jen s Mariánem scházet a pak kdoví?
3. Mám tomu nechat čas, zatím se jen s Mariánem scházet a pak kdoví? 865
1. Mám odmítnou všechny Mariánovi pokusy o sblížení, vždyť to, co nám provedl, se nedá odpustit?
1. Mám odmítnou všechny Mariánovi pokusy o sblížení, vždyť to, co nám provedl, se nedá odpustit? 385
2. Mám nejdříve dovolit Mariánovi vídat se s dětmi a pak se uvidí?
2. Mám nejdříve dovolit Mariánovi vídat se s dětmi a pak se uvidí? 257
4. Mám Mariánovi navrhnout, že všechno hodíme za hlavu a začneme zase celá rodina žít spolu?
4. Mám Mariánovi navrhnout, že všechno hodíme za hlavu a začneme zase celá rodina žít spolu? 20