Ona
„Pendluji s batohem mezi jeho a svým domovem. Už mě to ale dost zmáhá,“ píše čtenářka.

„Pendluji s batohem mezi jeho a svým domovem. Už mě to ale dost zmáhá,“ píše čtenářka. | foto: Profimedia.cz

Příběh Markéty: Přítele vidím jen o víkendech, on ke mně nechce

  • 102
Manželství se mi nevydařilo a na „stará kolena“ jsem potkala chlapa, se kterým bych chtěla trávit každou volnou minutu. Jenže on za mnou do města nechce a já se k němu do garsonky nevejdu. Tak víkend co víkend za ním s batohem jezdím a už toho mám plné zuby, píše čtenářka Markéta.

Jmenuji se Markéta, je mi 52 let a jsem dva roky rozvedená. Jsem matka dvou dospělých synů. Starší se už odstěhoval a žije s přítelkyní nedaleko, mladší ještě studuje a bydlí se mnou.

Nepodařené manželství

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Moje manželství už mnoho let spělo k zániku. Oba jsme to poznali prakticky pár let po svatbě. Nehodili jsme se k sobě, každý z nás měl jiné priority, jiné představy o životě, jiné zájmy. Jediné, co nás spojovalo, byli naši kluci. Ale i ti brzy pochopili, kde jim je „lépe“ a čím dál víc tíhli ke mně. Táta je živil, ale máma tady byla pro ně. Exmanžel to s nimi nikdy moc neuměl a vlastně se ani nezajímal, jak jim to jde ve škole, co je trápí, co naopak baví a těší. Za mnou kluci chodili se vším, mně se svěřovali. On se zajímal jen o sebe.

Na druhou stranu mi ale vyčítal, že kluci dávají přednost mně, že on je pro ně vzduch. Nechápal, že si to víceméně dělá sám. A tak jsme se čím dál víc navzájem odcizovali. Já neměla sílu s tím něco dělat, bála jsem se zůstat sama jen se syny, jsem občas dost nepraktická a manžel řídil chod domácnosti. On se staral i o finanční stránku, taky dost slušně vydělával. Byla jsem otrávená, naštvaná, ale udělat definitivní tečku za naším manželstvím jsem neměla odvahu. Děsila mě nejen představa, že budu sama, rozvedená samoživitelka, ale i celý proces rozvodu, dělení majetku, dohadování o dětech...

Rozvedli jsme se až před dvěma lety. Na našem rozchodu se podepsaly i roky bez sexu. Exmanžel se zapomněl jinde a jeho přítelkyně vycítila šanci a na jeho odchodu od rodiny zapracovala. Chvíli mi to vadilo, když mě postavil před hotovou věc, ale celkem brzy jsem si oddechla. Konečně je vše vyřešeno. Rozvod proběhl celkem rychle, dohodli jsme se i na rozdělení majetku. Asi se v něm hnulo špatné svědomí – velký byt zůstal mně, on si nechal chalupu v Krkonoších a nové auto. Úspory jsme si rozdělili napůl. Starší syn už byl samostatný, navíc se od nás v době rozvodu odstěhoval a mladšímu otec přispívá docela slušnou částkou.

Nový vztah

Zůstala jsem sama, svobodná a celkem spokojená. Najednou skončily dny frustrace a já měla plno elánu začít nový život. Asi ze mě vyzařovalo štěstí a radost nebo co, ale opět se za mnou chlapi otáčeli. Až mě jednou na ulici oslovil zajímavý muž a požádal mě o pomoc, potřeboval poradit, zabloudil a neuměl se vymotat. Kousek cesty jsem ho doprovodila, hezky jsme si popovídali, nakonec si vyměnili telefonní čísla. Tím začala moje nová známost.

Radek je také rozvedený, se ženou se rozešli víc jak před rokem. Je stejně starý jako já a bydlí v malé vsi v bytovce v garsonce. Nejdřív jsme se scházeli jen minimálně – většinou přijel jen na otočku za mnou a zaskočili jsme na víno, na kafe a párkrát do kina a divadla, hodně jsme si volali, psali. Ale táhlo nás to k sobě čím dál víc. Jenže jak tuto situaci řešit. Navrhl mi, abych jezdila já za ním, žije sám a nikdo nás nebude rušit. Mně to taky přišlo rozumnější, u nás doma je syn a já mu nechtěla nic vysvětlovat, čekat, až odejde, nebo ho žádat, aby nebyl doma, že budu mít návštěvu. Říkala jsem si, že až budeme s Radkem spolu déle, bude trávit víkendy i on u mě. Jinak se zatím nestýkáme, prakticky jen o víkendech. Oba máme přes týden práci a vzdálenost mezi našimi bydlišti je dost velká.

Pendluji s batohem mezi jeho a svým bytem

Už jsme spolu celkem dlouho, ale pořád jezdím jen já za ním. On k nám jezdit nechce, vadí mu, že je tam můj syn, že žiju v bytě, ve kterém jsem roky žila s manželem. Takže já pendluji s batohem mezi jeho a svým domovem. Už mě to ale dost zmáhá. Radkova garsonka je opravdu hodně malá, ani tam nemám moc prostoru, abych si tam mohla přestěhovat svoje věci. Navíc je mi hloupé ho pokaždé prosit, jestli by mi ještě něco neuvolnil. On je takový schraňovač věcí a mně je hloupé ho nutit, aby zbytečnosti (staré oblečení a různé harampádí, které nepoužívá) vyházel. A tak převážím týden co týden své věci tam a zpátky.

Když se však za ním někdy nedostanu, tak se mi stýská, mám ho ráda, on mě taky, je nám spolu dobře. Mluvíme i o společné budoucnosti, jenže jaká ta budoucnost bude? On chce zůstat na vsi, já ve městě. I kdybych se ale přemohla a odstěhovala se k němu, tak se tam i se svými věcmi nevejdu, u něj není ani místo na další skříň. Uvažovala jsem i o tom, že bych náš velký byt prodala a koupila dva menší, jeden pro sebe a druhý pro syna, jenže platit dva byty, než syn dostuduje a postaví se na vlastní nohy, na to nemám. A Radek by stejně ze vsi nešel, řekl mi, že by se ke mně stěhovat nechtěl. Je to taková patová situace. Máme se rádi, ale ani jeden nechceme slevit ze svých požadavků.
Markéta

Názor odbornice: Řekněte svou představu

Vážená Markéto! Navázala jste nový vztah s Radkem ve věku, kdy již máte oba něco za sebou. Vztah přináší blízkost a spřízněnou duši, ale také omezení soukromí a životního rytmu, na které jste byli za ta léta zvyklí. Obávám se, že by bylo předčasné uvažovat nyní o koupi společného bytu s Radkem. Vždyť se zatím vídáte pouze víkendově a ani právně nejste v žádném vztahu.

Zřejmě tušíte, že Váš syn může odejít do samostatného bytu v momentě, kdy bude schopen si vydělat na jeho provoz. Píšete, že jste unavená z toho, že za Radkem jezdíte stále jen Vy. Svého partnera nezměníte, to ve Vaší moci není. Je však dobré, abyste pojmenovala, co byste Vy sama ráda.

Jestliže Vás zmáhá jezdit každý víkend za Radkem, mluvte s ním o tom, jak konkrétně byste to ráda dělala jinak. Pakliže si přejete, aby Radek jezdil za Vámi, navrhněte mu to. Zeptejte se ho, co potřebuje, aby se u Vás cítil dobře. Vy sama si udržujte své hranice. Když se rozhodnete, že je pro Vás zvládnutelné cestovat jednou za dva týdny, bude pouze na Vás samotné, abyste tuhle linii udržela. Vztahy jsou plné kompromisů. Abychom k nim však mohli dospět, musíme v první řadě pojmenovat, co si přejeme.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1295

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 6. února 2017. Anketa je uzavřena.

2. Mám Radka přesvědčit, abychom se v ježdění střídali – jednou já k němu, podruhé on za mnou?
2. Mám Radka přesvědčit, abychom se v ježdění střídali – jednou já k němu, podruhé on za mnou? 1029
1. Mám to ještě vydržet a pendlovat mezi svým a přítelovým bytem a být ráda, že mám fajn chlapa?
1. Mám to ještě vydržet a pendlovat mezi svým a přítelovým bytem a být ráda, že mám fajn chlapa? 113
4. Mám Radka přesvědčit, aby prodal svou garsonku, já pak prodám svůj byt a pořídíme společný byt pro nás dva a jeden i pro mého syna?
4. Mám Radka přesvědčit, aby prodal svou garsonku, já pak prodám svůj byt a pořídíme společný byt pro nás dva a jeden i pro mého syna? 92
3. Mám Radka přesvědčit, aby ze svého bytu vyházel hromadu zbytečností, abych tam i já měla místo a pak se k němu přestěhuji a začneme spolu žít?
3. Mám Radka přesvědčit, aby ze svého bytu vyházel hromadu zbytečností, abych tam i já měla místo a pak se k němu přestěhuji a začneme spolu žít? 61