Jsem unavená, otrávená a nejradši bych všeho nechala a utekla na druhý konec světa.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Hned na začátku jsem novému příteli řekla, že mám partnera, který je ale na několik let vázán smlouvou a slouží v zahraničí. Vídáme se jednou až dvakrát ročně a já vím, že je to pro mě ideální partner. Náš vztah je navzdory dálce tím nejdůvěrnějším a nejupřímnějším, jaký jsem kdy měla, a za ty roky je založen spíše na spřízněnosti duší než na nějaké vášni. Z důvodu jeho velice specifického povolání a nejisté společné budoucnosti jsme se vzájemně domluvili, že pokud by někdo z nás našel jiného vhodného partnera, ať ho neodmítá a zkusí to.
Začali jsme podnikat
S novým přítelem jsme tedy spolu začali bydlet. Ale po několika měsících přišel o práci. Nějakou dobu jsme žili jen z mojí výplaty. Naštěstí jsme měli dobrý nápad, využili jsme díry na trhu a začali podnikat. Já jsem vedle toho zůstala ještě v zaměstnání, abychom měli aspoň jeden fixní příjem. Naštěstí se vše hned od počátku vyvíjelo slibně, a tak abychom měli vše potřebné jak z hlediska zákona, tak i nutných přístrojů a zařízení, vzala jsem si větší úvěr a poté ještě jeden a také jsem koupila auto na splátky.
Bohužel jsme se kvůli naší velké nezkušenosti stali i oběťmi realitního podvodu, když jsme se rozhodli otevřít si pořádnou provozovnu. O velkou část peněz z úvěru jsem tak přišla. Právnička, které jsem to svěřila, se také ukázala naprosto neschopná, hrála o čas a vysávala ze mě další peníze. Podle policie k žádnému trestnému činu nedošlo navzdory nezvratným důkazům. Já ovšem úvěr splácet musím.
Partner mezitím pracoval, dělal, co mohl, ale nastalo období, kdy se snížily počty objednávek a on pod tlakem finanční nejistoty propadl depresi. Objednávky nevyřizoval, chodil pozdě, nezvedal telefon a choval se nevyzpytatelně, čímž přišel o některé zákazníky.
Když je pod tlakem, projeví se jeho povahová nevyrovnanost a má sklony jednat zkratově. Je psychicky navázaný na lidi kolem sebe a také potřebuje pomoc, protože náš podnik je velice časově náročný a vyžadoval by nejlépe dva až čtyři lidi. Zatím to už dva roky táhneme ve dvou, ale partnerovo umění si již získalo nemalý věhlas a zákazníků je tolik, že je musíme odmítat.
Valí se na nás jen samé průšvihy
Před rokem příteli jeho známý v podstatě vnutil jednu provozovnu. Vůbec se se mnou neporadil a vzal to. To místo bylo ve strašném stavu a vysálo z nás poslední úspory, když se navíc všechno začalo kazit a museli jsme postupně téměř všechny staré přístroje vyměnit. Navíc to místo vůbec není vhodné pro naši činnost, je malé a předražené a v podstatě nám nevydělalo ani na náklady, které jsme do něj vložili.
Přemýšlíme, že to tam zavřeme, ale zatím jsme se nerozhodli. Potřebné finance na jinou vhodnou provozovnu zatím nemáme. Partner pracuje pořád více z domu a provozovnu drží už pouze ze setrvačnosti. Kvůli tomu ale platíme dva nesmyslně vysoké nájmy. Pomohlo by, kdybychom měli pouze jeden vhodný prostor, kde by se daly vyrábět veškeré naše výrobky, ale já se dál zadlužovat už nechci. Z nutnosti jsme zkusili nabrat nějaké brigádníky, ale pouze nás okrádali, tak jsme se s nimi raději rozloučili.
Po jisté době, kdy jsem přítele poznala lépe, jsem pochopila, že jsme povahově příliš rozdílní. Postupně jsme jeden druhého začali brát spíše jako kolegové a obchodní partneři. Několikrát jsme o tom mluvili a vysvětlila jsem mu, že já vidím náš vztah jen jako dočasný.
Před rokem jsem mu řekla, že potřebuju na chvíli odjet z toho šílenství a vidět svého partnera v cizině. Navzdory tomu, že o něm od začátku věděl a navíc on sám měl vedle mě i další známosti, v záchvatu žárlivosti vybuchl a ošklivě jsme se pohádali. Z trucu odešel do klubu a přivedl si domů nějakou dívku, studentku z ciziny. V podstatě jsem neměla právo mu nic zakazovat, takže jsem je nechala být.
Slečna asi po dvou měsících odjela do své země a tam zjistila, že je těhotná. Takže můj partner ještě musí živit další dva parazity. Slečna umí pouze psát výhrůžné esemesky a vydírat otce dítěte o peníze.
Splátky, účty, složenky
Každý měsíc se na nás sypou další nepředvídatelné náklady, opravy a účty, do toho splácíme úvěry, auto. Už rok žijeme z absolutního minima, protože moji celou výplatu spolykají splátky, můj podíl na nájmu bytu a nemalé administrativní náklady na firmu, partner nakupuje materiál a platí další náklady, ještě u toho pracuje druhou směnu z domu, ale kdykoliv si pár korun našetříme, přijde nějaká další katastrofa.
Veškeré výdaje jsme omezili na úplně nezbytné minimum: pouze nájmy, účty za energie, telefon a dopravu. Nějaký ten kus oblečení nebo boty si můžeme dovolit tak jednou za půl roku až rok.
Navíc mě trápí, že podle mě prodáváme naši produkci příliš levně na to, kolik je s tím práce a nákladů. Partner se však cenu bojí zvednout, navzdory tomu, že jsou naši zákazníci poměrně movití. Kousek od naší provozovny navíc otevřely další dvě konkurenční firmy.
Já si k tomu ještě zkouším přivydělat překlady z cizích jazyků a v turismu, ale to taky nejde pořád. Ráno jsem v práci a večer často hluboko do noci v provozovně. Už dlouho jsem nezažila skutečně vydatný spánek a nervově jsme na tom oba strašně.
Často se hádáme i kvůli naprostým maličkostem a i jakákoliv neškodně míněná věta dokáže přítele neúměrně vytočit. Je na mně závislý kvůli chodu firmy, potřebuje pomoc, ale já trpím nedostatkem spánku. Nemám absolutně žádný volný čas a cítím se zotročena celou tou situací. Stala se ze mě otrávená, předčasně zestárlá bába uzavřená do sebe.
Neštěstí nechodí po horách
Nejhorší katastrofa se stala asi před měsícem. Byli jsme už vším natolik unavení a otrávení, že jsme se rozhodli krám na chvíli zavřít a jít někam do baru. Ale alkohol udělal své a po návratu domů se mezi námi stalo to, co se stát nemělo. Z důvodu de facto permanentního krizového režimu jsme doma ani neměli kondomy, a tak jsem před týdnem zjistila, že jsem těhotná. S člověkem, se kterým dokážu sice pracovat, ale ne trvale žít. Na krku se čtyřistatisícovým úvěrem, který budu ještě pět let splácet a z mateřské bych to nezvládla už vůbec.
Navíc mě velice trápí ostuda před okolím. O svém soukromí s nikým nemluvím a všechny by mé těhotenství šokovalo. Nemám se ani komu svěřit. Kdyby se to stalo v trochu vhodnější dobu, vůbec bych o přerušení těhotenství neuvažovala. Navíc se už na mně zdravotně podepsalo, mám problémy s dýcháním, pospávám, nemůžu pracovat tolik, kolik bych potřebovala.
Firmy se zatím nehodlám vzdát, pracovali jsme na tom dva roky a jsem přesvědčená, že naše podnikání má budoucnost a v nové provozovně bychom mohli i splatit staré úvěry.
Ale na rozmýšlení mám jen krátkou dobu.
Šárka
Názor odborníka: Jaký je váš žebříček hodnot?
Dobrý den, Šárko. Popisujete velmi pestrý život plný zvratů, dobrodružství, vyčerpání a únavy, ale také vítězství. Podnikání, kterému věříte, že může být úspěšné, početí dítěte. To obojí je obvykle vnímáno jako zprávy pozitivní bez ohledu na to, jaká rizika to s sebou přináší. Pochybnosti jsou samozřejmě na místě jako nutný doprovodný jev. Rozhodnutí, co chcete, nebo nechcete, by mělo přijít na základě vašeho žebříčku hodnot, porovnání toho, čemu se v životě chcete věnovat, co považujete za důležité.
Je to rodina? Je to kariéra? Je to zdraví? Jsou to peníze? Péče o druhé, nebo péče o vás samotnou? Zkuste se zamyslet nad tím, jak jste tyto hodnoty vnímala v minulosti a jak je vnímáte teď. Nacházíte tam rozdíly, nebo jsou to věci, které jsou pro vás stálé? Je to dilema, na které jste odpověď nikdy neměla jasnou? Koho považujete za vzor v tom, jak má své životní hodnoty seřazené? Podle toho se můžete pokusit zařídit dále.
Velká část vaší otázky směřuje na odborníka z oblasti podnikání, právníka, ekonoma. Z psychického hlediska je srovnání životních hodnot tím hlavním tématem. Držím palce.
Hana Krejsová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 26. ledna 2015. Anketa je uzavřena.
