Celé dětství jsem strávila ve stínu své sestry, na níž se dost zásadním způsobem podepsala výchova našich rodičů. Zatímco já si musela každý úspěch a uznání tvrdě vydřít, jí rodiče zametali cestičky. Pochopitelně ji to poznamenalo, je rozmazlená, neschopná a spoléhá, že ji z každého průšvihu dostaneme.
Rodiče upřednostnili sestru
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Bylo mi pět a půl, když se sestra narodila. Bohužel o dva měsíce dřív a ten strach o její život mé rodiče poznamenal. Navíc jako malá byla hodně nemocná, máma nechodila do práce a byla s ní doma. Sestra nešla ani do školky, rovnou nastoupila do první třídy. Chápu, že to neměla jednoduché, chápu i rodiče, že se o ni báli. Jenže odnesla jsem to já. Než sestra přišla na svět, naši se mi hodně věnovali, jenže po jejím narození, jako bych nebyla. Všechnu starost a lásku dávali jí.
Neustále jsem poslouchala, ať jsem na ni hodná, že na ni musím brát ohled, že je nemocná apod. Přitom to s ní až tak špatné nebylo, měla sníženou imunitu, to ano, častěji chytla nějakou tu rýmu, ale nepamatuji si, že by někdy byla nějak závažněji nemocná. Prostě její příchod na svět mým rodičům úplně změnil pohled na ni.
A jak sestra rostla, moc dobře si uvědomovala, jak rodiče přistupují k ní a jak ke mně. Já měla být ta rozumná, která jí ve všem ustoupí, a ona si doma mohla dovolit pomalu vše. Vyrůstal z ní rozmazlený fracek. Kdykoliv něco provedla, svedla to na mě a vynadáno jsem dostala já. Když jsem se ohradila, bylo to ještě horší.
Co mám podle vás dělat?
Naštěstí jsem měla skvělou babičku, která to všechno viděla, kolikrát se snažila i našim domluvit, ale bylo to marné. K babičce a dědovi jsem se odstěhovala po maturitě, už jsem to doma nemohla vydržet. Sestra byla v té době v nejhorší pubertě, jeden průšvih střídal druhý a naši ji pořád omlouvali. Ani nezvládla nic vystudovat, ani se něčím vyučit. Přitom není nijak hloupá, ale škola ji nebavila, učit se nechtěla, byla ráda, že prolezla základní školu.
Sestra šla z průšvihu do průšvihu
Za posledních deset let jsem se stihla vdát, porodit dceru a „udělat kariéru“, v práci jsem se stala vedoucí pětičlenného projektového týmu. A moje sestra? Stala se z ní matka samoživitelka. Nebylo jí ani osmnáct, když odešla z domova, prý ji rodiče moc hlídali a už měla jejich péče dost. Nastěhovala se s nějakými dost pochybnými existencemi do vybydleného domu. Máma z toho byla na nervy a přemlouvala mě, ať sestře pomůžu, že oni už neví, jak. Bylo mi rodičů líto, sestra si akorát ode mě vzala peníze, a tím to skončilo.
Ve dvaceti otěhotněla a s přítelem žila u jeho rodičů. S našimi se usmířila a vypadalo to, že snad přišla k rozumu. Jenže neuběhl ani rok a zůstala sama. Odstěhovala se do pronajaté garsonky, otec její dcery jí dává peníze, něco dostane od státu, ale jinak ždímá rodiče, jak může. Naši pochopitelně pořád nutí i mě, abych jí pomáhala, že to nemá v životě už od narození jednoduché. Oni prostě nepochopili, že sestru svou výchovou zkazili, že za spoustu jejích problémů mohou sami.
Já jsem ráda, že mám fajn muže, šikovnou dceru a snažím se žít svůj vlastní život. S rodiči se občas vídám, ale nebaví mě poslouchat, jak je na tom chudák sestra špatně. Nedávno jsme se dozvěděla, že dluží, na koho se podívá a hrozí jí exekuce. Přišla za mnou, jestli bych jí nepůjčila peníze a já ji už odmítla. Řekla jsem to všechno i rodičům a oni místo toho, aby už konečně pochopili, že sestra není žádný chudák, ale je nezodpovědná a rozmazlená, naštvali se na mě. Prý, když jí nechci pomoci, nechtějí oni vidět mě. Mrzí mě to, ale už mi opravdu došla trpělivost. Jenže na druhou stranu, je mi to moc líto.
Alice
Názor odbornice: Nenechte sebou manipulovat
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Je dobré, když tu zvládneme být pro své blízké v nouzi. Abychom jim však dokázali být prospěšní, musíme mít sami z čeho čerpat. Je proto v pořádku, že jste si nastavila hranice. Sestře zřejmě nikdo nebude prospěšný stále dalšími finančními injekcemi. To ji nenaučí, jak se postavit na vlastní nohy a nebýt závislá na druhých.
Vaše pomoc může spočívat v tom, že jí můžete být nápomocna, když shání práci, či jí nabídnout doprovod do dluhové poradny, kde by sestra řešila, jak se postavit ke svým finančním závazkům. I vaší rolí je opatrovat a být rodičem – ovšem ne své sestře, nýbrž své dceři.
Píšete, že se na vás rodiče zlobí. Zkuste jim vysvětlit (když nebudou ochotni naslouchat, tak třeba i napsat), proč si myslíte, že braním sestřiných problémů sama na sebe sestře nepomáháte. Nekritizujte je a jejich přístup, hovořte sama o sobě a o cestě, kterou jste si zvolila. Ani toto vám nezaručí, že vás rodiče pochopí, ale minimálně se pokusíte jim vysvětlit svůj pohled. Třeba vaše vztahy na nějakou dobu ochladnou, i to se může stát.
Dávejte rodičům najevo, že o ně stojíte. Nabízejte jim svou přítomnost a třeba i pomoc s něčím, co vaši rodiče potřebují. Nenechejte se však vmanipulovat do jednání, se kterým vnitřně nesouhlasíte.
PhDr. Magdalena Dostálová
