Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Jmenuji se Sylva, je mi 38 let a jsem vdaná. Mám desetiletého syna a osmiletou dceru. Také mám úžasnou sestru Markétu, která je bezvadnou švagrovou a tetou mých dětí. Moje rodina ji zbožňuje, Markéta je takové sluníčko, věčně dobře naladěná a pohodová.
Ona taková byla vždycky. Naše máma říkala, že když jsme byly mimina a měla ještě problémy nás rozeznat (byly jsme si až do dospělosti, než jsme šly každá svou cestou, opravdu hodně podobné), tak pro ni byl rozeznávacím znamením náš výraz. Markéta měla pusu od ucha k uchu, byla pořád veselá, no a já se mračila a nabírala k pláči.
Byla jsem vždy sestřinou důvěrnicí
Markéta si tím životem proplouvala na pohodu, všechno jí procházelo, stačilo se usmát, zavtipkovat a svět jí ležel u nohou. Já zase byla hodně zodpovědná, pořád jsem musela mít všechno v pořádku, naplánováno a běda, když se něco zvrtlo někam jinam. Ale s Markétou jsme byly víc než sestry, nejlepší kamarádky, dlouho jsme žádné kamarády nepotřebovaly. Měly jsme svá tajemství, svěřovaly jsme se jedna druhé. Zatímco já si ale jela svůj život po svém, nepotřebovala jsem sesterskou radu, Majda byla přesný opak. I kdyby měla svůj názor, jak něco udělat, tak nebyl problém jí ho rozmluvit. Nakonec vždycky dala na mě. Zvykla si na to a dlouhou dobu, i když jsme už nebydlely doma, se se mnou o všem radila.
Měly jsme i hodně společných zájmů, líbily se nám stejné knížky, filmy i hudba. Když jsme už byly v pubertě a začaly jsme chodit s kluky, plánovaly jsme obě i to, že budeme mít děti a určitě budeme bydlet někde blízko sebe. Chtěly jsme, aby naše děti měly spolu takový vztah, jaký máme my dvě.
Já se poprvé doopravdy zamilovala v osmnácti, rok před maturitou. Markéta si našla přítele o něco později. Zatímco já najednou neměla potřebu se jí příliš svěřovat, ona potřebovala radu neustále. Ale ani jedné z nás vztah nevydržel. Měly jsme obě ještě pár lásek, ale na ty velké jsme si ještě musely počkat. I když jsme už nebydlely doma, ale každá jsme měla svůj vlastní pronájem, byly jsme často v kontaktu. I s naší mámou jsme pořádaly dámské jízdy v létě k moři, v zimě na lyže. Scházely jsme se i často přes rok.
V pětadvaceti jsme poznala svého muže. Nějakou dobu jsme spolu chodili, pak se vzali a narodil se nám syn, za dva roky dcera. Markéta v té době byla sama, ale prakticky byla součástí naší rodiny. Tak skvělou chůvu bych nikde nenašla a ona moje děti zbožňovala a děti ji. Neustále mluvila o tom, jak se těší na vlastní.
Po seznámení s přítelem sestra otočila
Před pár lety si i ona našla přítele a začali spolu žít. Pavel je o šest let starší než ona, je rozvedený a má syna. A já se začala těšit, až budu tetičkou a moje děti budou mít nové kamarády. Jenže všechno je jinak, Pavel děti nechce, protože už jedno má a to mu stačí, přestože ho vídá maximálně jednou do měsíce, protože bydlí s exmanželkou na druhém konci republiky. A nejhorší na tom je, že dítě nechce ani Markéta. Najednou! Když jsem se jí ptala, jestli to náhodou není kvůli Pavlovi, tak mi řekla, že to je hloupost, prostě si to prý rozmyslela, když si uvědomila, co je s dětmi práce.
Ale nejen to, ona se začala úplně měnit. Milovala moře, pomalu každý rok, než poznala Pavla, jsme nejdřív spolu a pak i s mojí rodinou vyráželi do Chorvatska, Itálie nebo Řecka. Jenže Pavel válení u moře nesnáší, tak prostě nikam nejedou. On je vůbec takový „povaleč“, nejradši je doma na kanapi. Do práce pochopitelně chodí, ale jinak je rád doma. A Markéta je tam s ním. Přitom vím, jak ráda někam chodí, do kina, na koncerty, na výstavy.
Jsme spolu v kontaktu, to ano, voláme si prakticky denně, občas k nám i zaskočí, ale už to není, co bývalo. Změnila se a vlastně převzala chování svého přítele. On je prý rád, když je s ním doma, když jsou jen oni sami dva. Prý si vystačí. Já ale nevěřím tomu, že jí to vyhovuje. Tváří se sice, že ano, ale vždyť ji znám. Ona je úplně jiná. Prostě skáče, jak on píská.
Sylva
Názor odbornice: Respektujte sestřina vztahová rozhodnutí
Vážená Sylvo! Se sestrou jste si byly velmi blízké, dokud se neobjevil její přítel Pavel. Zjevně se vaše představy o tom, kudy by se měl ubírat život Majdy, liší od toho, kam nyní Majda směřuje. Máte dojem, že se sestra svému partnerovi přizpůsobila a změnila se.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Dalo by se říct, že se v každém vztahu tak trochu měníme, partneři se přibližují (ideálně na půl cesty) tak, aby zvládli právě tu společnou vztahovou linii. Pro někoho to může znamenat příklon k větší aktivitě, pro jiného odklon k většímu klidu. Je možné, že jste si představovala sestřin život jinak. Měly jste jako děti i určité plány, ty se však nyní nenaplnily. I když vám mohou sestřin život, postoje a změny názorů připadat těžko srozumitelné, nezbývá než je respektovat. Sestra by se rozhodla jinak, kdyby o to stála.
Píšete, že jsou sestra s přítelem v trávení společného volného času spíše pasivnější. To je naprosto jejich věc. Co můžete udělat vy: nabízet sestře společný aktivní čas ve dvou (s vámi), či ve třech (i s vaší mámou). Zřejmě na něj žádná nevyšetříte čas každý druhý víkend, ale jednou za čas by to určitě mohlo být příjemné zpestření. Po zbytek času buďte nastavena respektovat sestřina rozhodnutí týkající se jejího vztahového směřování, ač se s těmi vašimi nemusejí shodovat.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 16. července 2018. Anketa je uzavřena.
