Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Sáry: Přítel chce dítě, já ho mít nemůžu. Bojím se mu to říct

  3:14aktualizováno  3:14
Když jsem ve dvaceti otěhotněla, podstoupila jsem interrupci. Na matku jsem se ještě necítila. Teď po deseti letech nemůžu otěhotnět. Prý je to následek přerušení těhotenství. S dětmi se nejspíš mohu rozloučit. Jenže můj přítel to neví a touží být otcem.
Nemůžu otěhotnět a přítel to neví (ilustrační foto).

Nemůžu otěhotnět a přítel to neví (ilustrační foto). | foto: Profimedia.cz

Přítel je totiž jedináček. Celé dětství mu prý scházel bratr nebo sestra, nejlépe oba. Záviděl svým nejlepším kamarádům – dvojčatům, že mají jeden druhého a on je pořád sám. Proto si prý předsevzal, že bude jednou mít hromadu dětí.

Já naopak vyrostla ve velké rodině. Mám tři sourozence, dva o trochu mladší bratry a jednu o dost mladší sestru. Navíc jsme s rodiči bydleli ve velkém domě s obrovskou zahradou, kde v přízemí žili babička s dědou, v prvním patře naše rodina a ve druhém rodina tátova bratra. A samozřejmě i tam bylo plno dětí, dokonce o jednoho víc než nás. Já jsem ze všech dětí nejstarší.

Přítel byl mou rodinou nadšen

Když Pavel (přítel) poznal naši rozvětvenou rodinu, byl naprosto nadšen. Záviděl mi, že jsem měla celé dětství kolem sebe tolik dětí, že jsme všechny žily v jednom domě a mohly společně řádit na zahradě i v blízkém lese. Zkrátka, že moje dětství bylo mnohem veselejší než to jeho. On navíc ještě měl rodiče hodně zaneprázdněné, a když byl větší, zůstával často sám doma a tehdy nejvíc po sourozenci toužil.

Když mi to vyprávěl, bylo mi ho moc líto, protože tohle jsem já opravdu nezažila. Naopak, co já bych mnohdy dala za chvilku klidu. Jako děti jsme byly zvyklé se starat i jeden o druhého. V pubertě jsem mockrát s sebou tahala mladší sestru a malého bratrance.

Pavla jsem se svou rodinou seznámila až asi po půl roce naší známosti. Přiznám se, že jsem měla strach, aby se nevyděsil. Jsme opravdu hodně živá rodina, všichni si dost rozumí a kolikrát se nerozlišuje, kdo kde bydlí. Kromě mě jsou ještě všechny děti doma. Já jsem se ve dvaceti odstěhovala do města zhruba 20 kilometrů od nás. Našla jsem si tam práci a po pár letech koupila na hypotéku malý byt.

Mé obavy ale vzaly za své. Po první návštěvě u nás (tenkrát jsme slavili babiččiny kulatiny) přišel Pavel domů s očima navrch hlavy. Tři dny nemluvil o ničem jiném než o tom, jak mi závidí a jak by chtěl taky takhle žít. Málem sbalil kufry a odstěhoval se k našim.

Za svou chybu budu pykat

Tenkrát jsem poprvé začala litovat, že jsem si kdysi nechala dítě vzít. Byla jsem hodně mladá, akorát jsem odešla od rodičů a začala žít samostatný život. Bydlela jsem s ještě jednou kamarádkou v pronajatém bytečku. Přes den v práci a po večerech jsme obrážely jednu vinárnu za druhou. Seznámila jsem se s klukem, se kterým jsem pár měsíců chodila, než jsem otěhotněla. Od začátku jsem věděla, že dítě nechci. Stále jsem před očima měla tu naši hromadu dětí doma a představa, že se už celý život starám jen o děti, mě děsila.

Na dítě jsem prostě ještě nebyla zralá. Tehdejší přítel s tím souhlasil, byli jsme spolu krátce a náš vztah byl spíš jen o těch mejdanech a sexu. A kdybychom si dítě nechali, stejně bychom spolu nezůstali. I to hrálo roli v mém rozhodnutí. A měla jsem pravdu, vydrželi jsme spolu ještě asi dva měsíce.

Časem jsem na interrupci víceméně zapomněla. Měla jsem ještě dvě vážnější známosti, než jsem poznala Pavla. S ním žiji už tři roky. Když před pěti měsíci začal mluvit o tom, že bychom spolu měli mít děti, poprvé jsem je chtěla taky. Konečně jsem poznala muže, se kterým bych chtěla prožívat takovou „Itálii“, jakou jsem znala z dětství.

Jenže jak už to tak v životě chodí, ne vždycky se nám splní, co chceme. Začala jsem mít nějaké problémy a po různých vyšetřeních jsem skončila u gynekologa. Nechci se pitvat v podrobnostech, ale závěr je takový, že s vysokou pravděpodobností nebudu mít děti. Doktor mi řekl, že by mi možná pomohl jeden zákrok, ale i tak je šance na otěhotnění hodně malá.

Pavlovi jsem ještě nic neřekla

Doktorovu informaci jsem hodně dlouho rozdýchávala. Co budu dělat? Pavel o tom, že jsem se dobrovolně zbavila dítěte, nic neví. Znám jeho názor na interrupce. Jednou mi řekl, že takovou ženskou by měli soudit za vraždu. Třeba bych u něho vyvázla i s podmínkou, přeci jen mě miluje, ale nejspíš by to znamenalo konec našeho vztahu. Nevím, třeba se mýlím, ale mám to riskovat?

Zatím dělám jakoby nic. Přeci jen se o dítě pokoušíme krátce. Stále věřím, že se to povede. A ono pořád nic. Bojím se chvíle, kdy Pavel prohlásí, že bychom měli navštívit lékaře, aby zjistil, jak to s námi je.
Sára

Názor odborníka: Nenechte si úvahy pro sebe

Milá Sáro, chápu, že se nyní nacházíte v nepříjemné situaci. Možná se cítíte trochu v pasti. V době, kdy jste konečně našla pravou lásku, vhodného partnera, kterého si ceníte, který si cení vás, jste narazila na překážku. Obáváte se ztráty vztahu a reakce partnera na vaši minulost.

Z mého pohledu je důležité, že se hodnoty a představy, které oba máte o budoucnosti, shodují, což v dnešní době není automatické a mnohému páru tyto základní životní plány a shody chybí. Plánujete společnou budoucnost a rodinu, jste rozhodnuti zůstat spolu, partner vychází s vašimi rodiči a sourozenci. V tomto směru tedy vlastně překonal vaše představy, jelikož jste se obávala jeho negativní reakce.

Navíc vy sama přistupujete k této věci zodpovědně a se snahou neublížit vašemu vztahu. Šla jste sama zjistit situaci za lékařem a napsala tento dotaz.
Zdá se, že žijete v kvalitním vztahu a veškeré vztahy, nejen ty kvalitní, jsou vystaveny překážkám a problémům a jsme nuceni na ně reagovat a řešit je. Právě díky překonaným krizím vztahy rostou, sílí a vytváří pevné pouto do dalších společně strávených let. Někdy mohou krize ukázat skutečnou kvalitu vztahu, potvrdit, zda má dvojice stále společné hodnoty. Veškeré vztahy tedy krizemi procházejí, ale ty kvalitní mají větší možnost na "přežití".

Chápu vaši obavu a není možné zaručit, jestli vztah krizi zvládne. Na druhou stranu, pokud chcete se svým partnerem žít, pravděpodobně byste sama dlouho nevydržela nepřiznat informaci o možných potížích s otěhotněním. Místo toho však můžete tento čas strávit tím, že budete situaci řešit. Je to překážka, ale nemusí znamenat konec vztahu. Vy se svým partnerem chcete strávit život, jste ochotná podstoupit potřebný zákrok a mít rodinu. Je tu také možnost adopce.
V každém případě bych partnera do rozhodování zahrnula, ať je součástí toho všeho. I přes zklamání, které může u partnera v první chvíli nastat, vás může spojit společná návštěva lékaře, podstoupení zákroku a myšlenky na to, jak i přes překážky vytvořit společnou budoucnost.

Co se týče informace o interrupci, doporučila bych vám, abyste zvážila, kdy a jak, a jestli vůbec, by bylo nejrozumnější vše partnerovi sdělit. Vy sama znáte vašeho partnera nejlépe a na zhodnocení situace, spolu s předpokládanou reakcí partnera, jste odborník nejpovolanější. Bude též vhodnější partnerovi sdělit vše najednou, nebo postupně? Obávám se, že pokud si informaci necháte pro sebe, mohla by časem "vyplout" a váš partner by se možná cítil zrazen. Navíc jedno tajemství vždy plodí podezření na další tajemství a podpořilo by to nedůvěru ve vztahu.

Chápu, že promluva s partnerem bude pro vás obtížná. Z mého pohledu ale převažuje nad obavami ze sdělení vaší minulosti to, že jste si již vybrala svého životního partnera, máte společné hodnoty, on touží být součástí vaší rodiny a touží být s vámi. Máte plán mít společnou rodinu a žít spolu, zatím jen nevíte, jak přesně to uděláte. Podaří-li se zákrok, adoptujete dítě nebo budete žít "jen" spolu.

Je to pro vás také trochu test, jak silný a kvalitní váš vzájemný vztah opravdu je. Přeji vám, abyste zjistila, že váš vztah je natolik silný, že tuto překážku-krizi překoná a bude díky ní ještě pevnější. Hodně štěstí.
Mgr. Tereza Zahrádková, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 4869

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 28. května 2012. Anketa je uzavřena.

3. Mám Pavlovi říct, že jsem navštívila lékaře a on mi řekl, že budu mít problémy s otěhotněním a že mi možná pomůže malý zákrok? 3369
1. Mám Pavlovi co nejdříve všechno říct na rovinu i za cenu, že náš vztah skončí? 1328
4. Mám o interrupci mlčet a nikdy ji nepřiznat? 109
2. Mám, než Pavlovi o interrupci všechno řeknu, podstoupit operaci, která by mi mohla pomoci? 63
Autoři:






Nejčtenější

Zpěvačka Paloma Faith na Britain Q Awards (Londýn, 18. října 2017)
Moje děti budou genderově neutrální, říká zpěvačka Paloma Faith

Loni v prosinci se britská zpěvačka Paloma Faith (36) poprvé stala maminkou. S francouzským partnerem Leymanem Lahcinem (30) by chtěla mít další potomky....  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

Sportovní moderátor ČT Vojtěch Bernatský s rodinou
Vojtěch Bernatský: Starat se o děti a hrát si s nimi je nejvíc

O povolání sportovního moderátora snil Vojtěch Bernatský už v první třídě, komentoval vymyšlené zápasy, zpíval, šaškoval. Sen si splnil už jako student, jen na...  celý článek

Martina Formanová
Do mobilu jsem Milošovi nikdy nechodila, říká Martina Formanová

Více než dvacet let žije v Americe, přesto svoji poslední knihu Povídky na tělo situovala spisovatelka Martina Formanová do Česka. „Pořád víc rozumím vztahům...  celý článek

Ilustrační fotografie
Co dělat, když tělo zadržuje vodu. Na vině může být špatné jídlo i nemoc

Je to vůbec možné, aby se naše tělo příliš „zavodnilo“, když je vlastně z vody? No ano, je. Nejsme totiž z vody úplně a jak praví staré rčení: všeho moc škodí.  celý článek

Další z rubriky

ilustrační snímek
Jak sdělit špatnou zprávu? Nechoďte kolem horké kaše, radí vědci

Nikdo nechce být poslem špatných zpráv, ale někdy se tomu nedá ani při nejlepší vůli vyhnout. Nejčastěji je to třeba v případě rozchodu s partnerem, ale třeba...  celý článek

V manželství jsou lidé šťastnější a žijí déle, ukázal výzkum.
Příběh Ondřeje: Žena mě má za malé dítě, nemám chvíli klidu

Už se pomalu blížím důchodu a jak jsem se na něj vždycky těšil, tak si poslední dobou říkám, že snad budu pracovat, dokud nepadnu. Aspoň v té práci nemusím být...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Novinky ve světě micelárek: dvoufázová voda, nebo micelární gel?
Novinky ve světě micelárek: dvoufázová voda, nebo micelární gel?

Před pár lety si všichni pořizovali micelární vodu, výrobci ale zašli ještě dál. Zázračné micely, které vážou všechny ne... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.