Moje potíže s bradavicemi začaly na základní škole, kdy jsem závodně plavala. Jednu sezonu jsem byla často nemocná, běžné virózy nedoléčila a hned, jak to bylo možné, jsem běžela opět do bazénu na trénink.
Můj oslabený a vyčerpaný organismus na to nebyl připravený a moji nedočkavost mi velmi rychle vrátil. Po nějaké době se mi na nohou začaly tvořit malé hrbolky. Nevěnovala jsem jim pozornost a dál trénovala.
Každý den jeden hrbolek
Za několik týdnů z nenápadných hrbolků vyrostly nevzhledné bradavice. Bohužel se jejich počet nesnižoval. Naopak jsem měla pocit, že snad každý den jedna přibyla.
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Doma jsem se nepřiznala, co mě trápí. Bála jsem se vypalování a chirurgického vyřezávání bradavic, o kterém mi kamarádky z oddílu barvitě vypravovaly. Raději jsem se snažila všemi možnými způsoby místa s bradavicemi schovávat.
V parném létě jsem si je olepovala množstvím náplastí, abych je skryla. Plaveckým tréninkům jsem se začala vyhýbat. Rodiče si mysleli, že to bude pubertou a že sport už pro mě není důležitý.
Snažila jsem se bradavic zbavit sama
Bradavice jsem se snažila odstranit sama. Protože v té době nebyl tak rozšířený internet, získávala jsem informace o domácím odstraňování především od kamarádek.
V zoufalství jsem vyzkoušela snad všechny rady a návody - potírání různými tekutinami, vytrhávání, podvazování či propichování.
Výsledkem veškerého mého snažení bylo, že jsem jich měla na nohou stále více a šířily se i na ruce. Navíc mi po některých mých pokusech zůstávaly na těle nevzhledné jizvy.
Pomohla mi dětská lékařka
Z bradavicového kolotoče mě vysvobodila náhoda. Maminka mě přistihla, jak se snažím jednu z bradavic odstranit. Zeptala se mě a já se přiznala, že mě trápí už dlouho.
Maminka se zhrozila nad stavem mé pokožky a především nad jizvami. Odvedla mě k dětské lékařce a začal nový boj s bradavicemi. Trval několik měsíců. Bohužel jsem se vypalování nevyhnula, ale dalo se to zvládnout. Na některé stačila jen vodička z lékárny.
I dnes se mi bradavice občas vracejí, ale po svých zkušenostech je už nezkouším odstranit sama. Raději jdu k doktorovi a nechám si poradit, jak správně postupovat. Kdybych se tolik nebála, mohla jsem si ušetřit několik týdnů strávených v ordinaci kožního lékaře a vyhnout se nevzhledným jizvám.
