Máte pravdu, ty postavy příběhu mi také připadají moc psychologicky zaškatulkované, záměrně moc kladné, či s necestnymi úmysly (paní Alena). A aby toho nebylo málo otcovi rodiče dělají jako by se vlastně ani nic nestalo. Hotová Rosamunde Pilcher.

Účelový článek popisující zažité stereotypy - otec nevěrník, matka oběť, která zůstávala v manželství jen kvůli dceři a podobně -, podporující feministický pohled na svět.

Postavy tak šablonovité, že naprosto nevěrohodné.

Ten článek podporuje pohled, že ženy i muži mají rovná práva? To je dobře ne?

Ta slečna - autorka dopisu - mi je neskutečně nesympatická.

Vyflákni se na ně, beztak tě chtějí jen jako levnou pracovní sílu na tu milenčinu farmu.

"Máma otce mockrát prosila, aby vztah s Alenou ukončil, ale on vždycky odmítl. Nakonec se máma vzchopila, už to dál nedokázala snášet, a rozvedla se."

Tohle je úžasné!! Bude už jí jen líp

Katce (a mnoha diskutujícím) vzkazuji:

Alena za to nemůže! nevylévej si zlost na nevinném člověku. Záletník je otec! Ona ho může mít upřímně ráda a může naopak skončit stejně špatně jako katčina máma. Kdyby chlap byl "dobrej" tak i kdyby na něj ženy stáli frontu, tak každou jednu odmítne.

Pokud se Alena rodině Katky neposmívá, nedělá podrazy, nezakazuje styku, ... nemá ji kdo, za co odsuzovat.

Takže pokud si Katko srovnej svůj "vztek" Nemusíš mít Alenu ráda, jezdit za ní, ale nesvaluj na ni vinu za rozpad rodiny.

Ona si na ní vylévá zlost tím, že se s ní nechce vidět? Really? To je vylévání zlosti?

Usilovat o něčí rozvod pokud na tom mám zájem (být s tím chlapem sama) prostě není správné.

znam podobny pripad, tedy ne uplne. otec odesel od rodiny kdyz byly holce 3 roky, matka si pak nasla noveho manzela a ma s nim dalsi dite, taky holku. ten prijal prvni dceru za vlastni, pravy otec se nezajimal a ma svoji rodinu (tedy jen manzelku, po vice pokusech s tou posledni zatim zustava, dalsi deti nema). vsichni stastni a spokojeni. kdyz bylo prvni dceri 24 let a mela prvni dite, najednou se jeji pravy otec zjevil a zacal se mohutne domahat dedeckovskych radosti. ona je dost zmatena, ma rada sveho tatinka, a biologickeho otce zpocatku nechtela ani videt za to ze je kdysi opustil, nejake povedomi o nem mela (mensi mesto), ale on se nezajimal a ona jej taky nevyhledavala. jenze on to se zenami umi, a s chlapy taky, takze nakonec s nim nejaky pro ni a jejiho manzela snesitelny formalni vztah navazali (vcetne jeho zeny). coz se zase nelibi jeji matce s manzelem, ale biologicky otec je docela za vodou, vnukovi dava spoustu darku, jim taky porad neco. takze se to snazi vybalancovat, nevi, jak bude synovi vysvetlovat, ze ma 2 dedecky a je dost ve stresu.

Děti jsou s počtem prarodičů OK. Naši jsou rozvedení, takže moje děti mají tři babičky, tři dědečky a jednu prababičku. Nic divného jim na tom nepřijde. Až se časem zeptají, proč to tak je, řeknu jim pravdu, že se rozvedli.

To psalo nějaké čtrnáctileté dítě?

Pre rodičov sme naveky deťmi, majú sklon nebrať naše názory a rozhodnutia vážne a niekedy nás citovo vydierať. Otec zjavne púšťa jej odmietnutia jedným uchom dnu a druhým von. Zvlášť ak je to ten splachovací typ, ktorému nie je trápne ťahať manželku a dcéru pomáhať milenke. Nie je isté, či to zaberie, ale asi mu to treba povedať natvrdo, bez obalu a nenechávať si žiadne zadné vrátka (typu "...keď si to rozmyslím, dám ti vedieť"). Stručne a jasne, nie je to moja rodina a stýkať sa s nimi nebudem, bodka. Netreba nič zdôvodňovať ani sa ospravedlňovať.

Presne tak. Tyhle dve zeny si proste nechaji sr.t na hlavu a dovolily tatinkovi vsechno tohle. A tak to delal. U jine by si to nedovolil.

Holka jsi dospělá. Kamarádit se s otcovou partnerkou nemusíš, když nechceš. Jen bych byla trochu obezretna, aby tě náhodou otec "nevydedil". Jestli tedy je co dědit. Aby si tvůj nezajem nevysvětlil tak, že o něho nemas zájem.

Vydědit dítě není tak jednoduché a ona se s otcem stýká. Stýkat se s jeho milenkami nemusí.