Jmenuji se Pavla, je mi 38 let. Jsem už 15 let vdaná a s manželem máme dvě děti, 13letého syna a 11letou dceru. Naše manželství je celkem fajn, máme podobné zájmy i názory, umíme být jeden k druhému tolerantní, jsme rádi spolu, ale i bez sebe.
Manžel pracuje jako počítačový expert v jedné velké mezinárodní firmě s pobočkami jak u nás a na Slovensku, tak ve střední Evropě. Je dost dobrý, v práci si ho hodně považují, takže bývá docela často na služebních cestách. Už to takhle trvá asi pět let. Zpočátku mi jeho cesty vadily, ale postupně jsem si zvykla.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Navíc jsme s manželem, ale i dětmi zjistili, že ty jeho absence nám vlastně prospěly. Vždycky se na sebe hodně těšíme, jsme si tímto způsobem života celkem vzácní. Děti se zase naučily velké samostatnosti, a jak se jednou vyjádřily, prý je doma prudí jen jeden rodič na rozdíl od spolužáků, kteří prý „musí snášet buzeraci“ obou rodičů.
I já mám svou kariéru, prakticky od ukončení školy pracuji v jednom velkém grafickém studiu, postupně jsem se vypracovala na zástupkyni šéfa. Mám pod sebou tým pěti lidí. Myslím, že jsem dobrá šéfová, naše oddělení šlape jako hodinky. Není nouze o nápady, zakázky i nové klienty.
Jak už jsem psala, děti jsou dost samostatné, vědí, že mají moji plnou důvěru a dokážou se postarat samy o sebe, když je táta na cestách. Přeci jen mi občas pomáhají babičky, ale jak to doma vidím, brzy už jejich pomoc nebudeme potřebovat, děti se proti prý přehnané péči babiček začínají bouřit.
Nový kolega
A teď konečně k mé současné strašné situaci. Jedna z mých podřízených odešla na mateřskou a šéf mi dohodil syna svého známého, prý je to moc šikovný kluk, vystudoval vysokou, v zahraničí prošel několika stážemi, byl i zaměstnaný v jednom studiu, ale nebylo to podle jeho představ. Takže jeho otec využil známosti a sehnal mu práci u nás.
Nadšená jsem nebyla, protekční dětičky opravdu nemusím, ale odmítnout jsem nechtěla.
Navíc mi šéf slíbil, že mu sice zametl cestičku, ale pokud s ním nebudu spokojená, klidně se s ním můžeme zase rozloučit. A my měli podstav, takže to bylo předem vyřízené.
Markovi je 28 let, je hodně sebevědomý, takový namachrovaný, ale naštěstí celkem šikovný. Také s kolegy se prakticky hned srovnal. Zapadl do kolektivu během pár dnů. Ani já jsem s ním neměla žádné problémy a šikovnou kolegyni brzy nahradil.
Firemní večírek
Asi dva měsíce po Markově nástupu jsme měli firemní večírek. Podařila se skvělá zakázka, na které jsme pracovali i ve volném čase a klient to opravdu dokázal ocenit. Nejen že jsme dostali na účet zajímavý bonus, zároveň pro nás uspořádal party.
Sex vás nebaví a partner strádáJak znovu nastartovat touhu po partnerovi po mnoha letech společné ložnice  |
Opravdu se povedla, moc jsme si to užili, spadl z nás stres a napětí a mohli jsme se konečně bavit. Cítila jsem se skvěle, se svými lidmi jsem opravdu moc ráda, jsem sice jejich nadřízená, ale máme fajn vztahy a je mi s nimi dobře. Jenže já nezůstala jen u přátelského povídání, po pár sklenkách vína jsem se nechala unést a flirtovala s Markem. Naštěstí u našeho rozhovoru nikdo nebyl, žádný svědek našich vzájemných narážek. Pak mě Marek vyprovodil taxíkem domů, ještě v autě mě několikrát hodně vášnivě políbil a já se vůbec nebránila. Líbilo se mi to.
Druhý den za mnou Marek přišel a omlouval se, jenže já se nezlobila. Dokonce jsem přijala jeho pozvání na kafe po práci. A tím to všechno začalo. Marek žije sám v pronajaté garsonce a tam jsme pokaždé skončili, sex s ním byl skvělý, nikdy předtím jsem nic takového nezažila.
Náš vztah využívá v práci
Pochopitelně jsem od začátku vztah s Markem brala jen jako přechodnou záležitost, jen kvůli sexu a tak jsem mu to i řekla, on to naštěstí bral stejně. Samozřejmě jsem nechtěla, aby se i něco provalilo, aby se o nás někdo dozvěděl. Naše schůzky se nakonec omezily jen na to, že já jsem rovnou zamířila k němu domů, aby nás nikdo nikde nepotkal. Podařilo se nám všechno utajit. Nikdo o nás neví. A myslela jsem, že tomu tak zůstane napořád.
Kolik milování týdně je ideální?Šťastný pár nemusí mít sex čtyřikrát týdně, jak tvrdí průzkumy  |
Jenže Marek začal náš vztah využívat ke svému prospěchu. Pomalu ale jistě se z něj stává flink. Klidně si přijde do práce i o hodinu a více později, nebere ohled na kolegy a neplní, co slíbil. Už se párkrát stalo, že za něj musel někdo jiný zaskočit a udělat jeho práci. Zpočátku se omlouval, že má nějaké rodinné problémy, teď už neříká nic. A atmosféra v kolektivu houstne.
Když jsem si s ním poprvé promluvila, slíbil, že se polepší. Ovšem nemělo to dlouhé trvání. Když jsem mu řekla, že takhle to dál nejde a pokud se nevzpamatuje, budu nucena o něm říct šéfovi a mohlo by to skončit i jeho vyhazovem, odvětil, že já to určitě dokážu nějak zařídit. Přeci nechci, aby on všem a klidně i mému muži řekl o našem románku.
Jsem z toho totálně na nervy. Zatím ho nějak kryju, dokonce občas udělám i práci za něj, ale kolegové něco tuší, nikdo nechápe, proč za ním tak stojím. Říkám si, že o nás nikdo neví, možná by se mi podařilo všechno zatlouct, ale kdoví, třeba mu budou věřit. Už se s Markem asi 14 dní nestýkám, náš vztah jsem ukončila, ale kdyby všechno prasklo, bylo by to stejně jedno.
Pavla
Názor odborníka: Vezměte za svůj život odpovědnost
Milá Pavlo, musím přiznat, že když jsem si přečetla váš příběh, byla jsem z něho chvíli dost rozpačitá. Nedávalo mi to celé nějak smysl. Kdyby jste přišla ke mně na sezení, měla bych na vás zřejmě dost otázek. Jak je to s vámi a s vaším manželem? Z příběhu se zdá, že jste spokojení, vztah klape. Pak se najednou objeví příležitost a vy po ní skočíte. Začnete mít milence a sex, který jste nikdy nezažila. Takže jak to vlastně máte se svým manželem? Jak se s ním cítíte? Chybí vám něco? Jak to spolu máte po sexuální stránce?
Řeklo by se, že to jsou možná irevelantní otázky, ale mně přijdou důležité právě proto, abyste se mohla rozhodnout, co teď dělat. Milenec vás využíval, vy jste si to nechala nějakou dobu líbit. Proč? Byl opravdu jedinou motivací strach z toho, že se to provalí? Bylo by to opravdu tak strašné? Pro koho? Pro vás, pro manžela, pro kolegy?
Dokážu si představit i to, že je možná vaše manželství už dávno mrtvé a najednou se naskytl někdo, s kým jste ožila. Chcete to, užíváte si to, potvrzuje vás to, cítíte se skvěle. Máte právo na to žít svůj život. Rozhodněte se podle sebe, vezměte za to odpovědnost. Žijeme jen jednou.
Leona Dyrehauge, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 27. dubna 2015. Anketa je uzavřena.
