Jmenuji se Šárka, je mi 63 let. Jsem vdaná a s manželem máme jen jednoho syna, kterému bude příští rok čtyřicet. I když bychom rádi měli ještě aspoň jedno dítě, bohužel to nevyšlo. Syn nám dělal radost, nikdy nijak zvlášť nezlobil, dobře se učil a po maturitě odešel do Prahy na vysokou. V Praze nakonec zůstal, našel si práci, bydlení a také se zamiloval.
Budoucí snacha nás nijak nezaujala, naopak
Svou dívku nám přijel představit pár měsíců poté, co spolu začali chodit. Ta zamilovanost z něj úplně tryskala, tolik chtěl, aby se nám jeho vyvolená líbila. Už tehdy dokonce mluvil o tom, že by si ji chtěl vzít. Nechtěli jsme mu s manželem do toho moc zasahovat, ale snažili jsme se ho trochu mírnit. Přece jen se znali krátkou dobu na to, aby se hned brali. Navíc jeho přítelkyně nás zrovna dvakrát nenadchla.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Synovi v té době bylo 25 let, jeho dívce o pět méně. Byla vyučenou kadeřnicí a pracovala v nějakém salonu. Ale jak jsme pochopili, práce ji moc nebavila, plánovala, že toho asi nechá a najde si něco jiného. Prý její kamarádka pracuje v baru a dost si vydělá, tak to možná taky zkusí. Tento její postoj nás dost zarazil, ale víc nás překvapily její dotazy na hodnotu našeho domu a pozemků. A jestli to jednou prodáme, ona by to prý udělala hned. Ani jí nebylo trapné vykládat, co všechno by si za peníze pořídila, kam by vyrazila.
Bydleli jsme tenkrát ve velkém domě na vesnici, bylo k tomu hospodářství. Já zde vyrostla a manžel se k nám přiženil. Po revoluci našim vrátili i nějaké pozemky a kus lesa. A vzhledem k tomu, že jsem neměla žádné sourozence, zdědila jsem všechno po rodičích já. Syn přítelkyni pochopitelně vyprávěl o tom, kdo jsme, kde žijeme, a na ní bylo vidět, že by se jí taky líbilo mít takový majetek.
Snacha se do práce moc nehrnula
S manželem jsme doufali, že si syn uvědomí, že to není děvče pro něho. Ale dopadlo to jinak, otěhotněla a byla svatba. Nejdřív se mladým narodil syn a za další dva roky dcera. Snacha byla s dětmi doma až do doby, kdy šel vnuk do první třídy. Veškeré výdaje byly na synovi, my jsme jim s manželem pochopitelně sem tam finančně pomohli. Snacha začala pracovat, ale bylo to, jako kdyby nic nedělala. Jako kadeřnice se neživila, říkala, že už jí ujel vlak a stejně ji to moc nebavilo. Nastoupila v nějakém bistru jako prodavačka.
Všechno tak bylo na synovi. Což o to, v mnoha rodinách to funguje tak, že muž vydělává a žena sice pracuje, často za menší peníze než muž, ale má doma ještě druhou práci – domácnost, nákupy, děti. Snacha se sice o domácnost i děti vždy starala dobře, ale nezapomínala ani na sebe. Nijak jí nevadilo půlku své výplaty utratit za drahou kabelku nebo svetřík. Občas koupila i zbytečně drahé věci dětem. A syn mlčel a dával jí peníze. Dokonce si občas k nám chodil vypůjčit.
Když jsme mu s manželem říkali, že by si v tomto směru měl doma udělat pořádek, řekl nám, že jeho žena pochází z dost špatných poměrů, rodiče se o ni příliš nestarali (což jsme pochopili už na svatbě, kam ani nepřijeli), nikdy neměla moc peněz, a tak je rád, že jí může sem tam něco dopřát. Bohužel ona neumí s penězi hospodařit, ale snad se to časem spraví. Jenže nespravilo, snacha stupňovala své požadavky, dokonce udělala i dluhy a nesplácela. Když jim hrozila exekuce, syn všechno z úspor zaplatil a najednou neměli nic.
Také do práce chodila a nechodila. V bistru vydržela sotva půl roku, pak nějakou dobu nepracovala. Za posledních pár let bych ani nespočítala, kde všude pracovala, nebo spíš ne.
Hospodářství prodáme
Před měsícem jsem se rozhodla, že už konečně půjdu do důchodu, manžel už taky nepracuje. Navíc hodně vážně uvažujeme, prakticky jsme rozhodnutí, že všechno prodáme a koupíme si nějaký malý byt na okraji Prahy, abychom to měli blíž k synově rodině. Když se to snacha dozvěděla, zeptala se nás, jestli jim dáme nějaké peníze, co bychom s nimi dělali, vždyť je ani nedokážeme všechny utratit. Jim by se prý hodily. Ona by potřebovala vlastní auto a taky by konečně mohli jet na pořádnou dovolenou. A tenkrát z ní nakonec vypadlo, že by taky pomohli svému synovi, aby nemusel chodit po práci na tu brigádu a byl s nimi víc doma. Ona už sama s domácností a dětmi všechno nezvládá. Pochopitelně syn se nám k tomu sám nepřiznal, prý nám nechtěl dělat starosti.
Šárka
Názor odbornice: Snachu nepřevychováte
Vážená Šárko! Ač je z vašeho vyprávění zjevné, že vás synova rozhazovačná žena trápí, myslím, že nejlépe uděláte, když mladým nebudete do jejich hospodaření zasahovat. A to ani radami či doporučeními, ale ani finančními injekcemi.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vaše vnoučátka již nejsou ve věku, kdy by potřebovala celodenní péči jednoho z rodičů, tudíž syn i snacha mohou chodit oba do práce, aby vydělali na chod své domácnosti. Chtějí-li si dopřát něco navíc – dovolenou, bude potřeba, aby si na ni sami vydělali. Je možné, že snašina finanční gramotnost není valná, třeba za to může i její hůře fungující primární rodina.
I když byste si to možná přála, vy snachu nevychováte. Finanční hospodaření je jedna z důležitých oblastí, kterou si mají partneři pro společné soužití nastavovat spolu. Od svých rodičů se pak děti (a to už od poměrně útlého věku) učí, jak nežít nad své možnosti. Je naprosto v pořádku a výchovné s dětmi mluvit o tom, že letos na dovolenou nepojedeme, protože maminka přišla o zaměstnání. Budeme doma a možná se budeme chodit koupat do místního rybníku, vždyť i tam může být legrace. Ale máma práci hledá a až ji najde a trochu naspoříme, můžeme třeba vyrazit, kam bychom si přáli.
Rozhodně však není dobré brát si na dovolenou půjčku. Děti se totiž finanční gramotnosti, ostatně i jako dalším mnoha dovednostem, učí především nápodobou svých rodičů.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 6. ledna 2020. Anketa je uzavřena.
