Ja zazila neco podobneho kdyz mi necekane zemrel manzel. Take jsme si vystacili sami. Meli jsme sice kazdy svoje zajmy, ale ty nevyzadovaly zadne spolecenske navyky. Ten prvni rok je samozrejme nejhorsi. To se clovek, jako tonouci, upina ke kdekomu.

Pokud je tohle skutecny pribeh, ta pani musi jit ven mezi lidi. Musi se stat clenkou nejake skupiny se stejnymi zajmy. Pokud zadne zajmy nema, je idealni dat se do nejakeho dobrovolnickeho spolku. Casem si na samotu zvykne a nekdy si ji i vychutna. Ja se vdala pomerne mlada, ze studii rovnou do manzelstvi, takze si ted vlastne uzivam ty roky samostatnosti, o ktere jsem prisla. Nikoho si nehledam, je mi dobre. Podle toho, co vidim kolem sebe, se vetsina vztahu nevydari, takze to ani nechci riskovat.

Samozřejmě nevím, zda jde o skutečný případ, ale nic tomu nebrání.

Souhlasím s psycholožkou, ztráta bolí dlouho, první rok je kritický, nebylo by dobré nechat matku zahořknout a právem si stěžovat na nevděk a opuštění. Na druhé straně je třeba péči dát zřetelné hranice - "jsme tady jistě i pro tebe, ale máme i svůj život" - a trpělivě to vysvětlovat. K nedorozumění s nepředvídanými účinky dochází často i z malichernějších příčin. Myslím, že po překonání této nejhorší fáze si matka vytvoří postupně nové vztahy - a ano, bude jistě trochu jiná, než předtím. Ale může prožít ještě kus dobrého života, vyplatí se mít s ní soucit, ale jistě v rozumných mezích a bez citového vydírání.

Babička meho zetě taky 3 roky pp smrtí manžela musela brat leky na uklodneni, pptpm jela do lazni s pptkala pána a ted je jako výměnná ,zkuste lazne, jesnou kedte s ni na prodlouzeny vikendpptpm ji zaplatte 14 dnu,dovezte jo tam, seznámi se a ono to pujde, nebo pořiďte malého pejska nebo kočičku

Babička meho zetě taky 3 roky pp smrtí manžela musela brat leky na uklodneni, pptpm jela do lazni s pptkala pána a ted je jako výměnná ,zkuste lazne, jesnou kedte s ni na prodlouzeny vikendpptpm ji zaplatte 14 dnu,dovezte jo tam, seznámi se a ono to pujde, nebo pořiďte malého pejska nebo kočičku

Chybí varianta zmíněná v článku: Dopřejte jí rok smutku.

... a kupte jí kočku

Z toho plyne ponaučení. Nikdy se nevzdavejte svých přátel a zájmů. Jinak dopadnete jako tahle pani.

přihlaste ji na univerzitu 3.věku...kamarádky si najde....

nenajde, to by musela chtít sama

Kéž by tohle mělo snadné řešení. Můj tchán je vdovec 5 let a je to snad čím dál horší.Tyhle ročníky často na psychology, psychiatry a antidepresiva nevěří, zkoušela jsem. Poslední dobou si oblíbil návštěvy emergency, zásadně je to naprostý nesmysl, ale manžel tam samozřejmě hned jede, i když mám od kolegů informaci, že se nic neděje. Dožaduje se ode mě zařídit vyšetření a když odmítnu, je zle. Nemá koníčky, kamarády, celé dny jen kouká na televizi, tu nebo nějakou jinou zbytnost jezdí muž opravovat ob den.

Mě děsí, že až budu stará, budu takhle blbnout. Tak se snažím jít proti tomu, ale kdo ví, jak na tom budu za x let.

Prožíváme to samé. Až na to, že my se k ní nastěhovali. Některé znaky z příběhu jsou dokonce totožné s našimi. Tchýně taky nemá žádné přátele ani záliby mimo domov.

Lenka = Lenka? A my se tolik těšili na váš článek o vesmíru :-(