Jmenuji se Alena, je mi téměř 30 let a troufám si říct, že nebýt mé matky, byla bych už určitě vdaná a měla vlastní rodinu. Moc po tom toužím, ale bohužel dva vztahy už mi ztroskotaly právě na chování mé matky a další k tomu nemá daleko.
Otec zanechal dluhy
Až do sedmi let jsem měla docela spokojené dětství, měla jsem mámu a tátu a neměli jsme se vůbec špatně. Jenže pak táta zemřel a zůstaly po něm dluhy, o kterých máma neměla ani tušení. Všechny naše úspory padly na jejich zaplacení, a ještě dlouho potom musela matka ty zbylé splácet. Peníze z výplaty jí nestačily, tak si našla další práci, abychom vůbec mohly nějak přijatelně žít.
Napište svůj příběh i vy
Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu.
Na matce se to všechno pochopitelně podepsalo, byla unavená a předčasně zestárla. Ovšem já si nemohla stěžovat, když pominu to, že mi nemohla dopřát všechno, co bych chtěla, měly jsme spolu fajn vztah. Vedla mě k samostatnosti, říkala mi, že se na mě musí v mnoha věcech spolehnout, což mi dávalo pocit důležitosti a snažila jsem se mamku nezklamat. Říkala mi, že jsem její velká šikovná holka a já jí opravdu chtěla být. Máma byla můj vzor a náš vztah byl založený na důvěře a hodně kamarádský.
Máma všechny dluhy splatila, když jsem maturovala. Mohla si tak trochu ulevit a najít si i trochu času na sebe, do té doby ho moc neměla, málokdy si někam vyrazila s kamarádkou, o tom, že by si našla nějakého přítele, ani nepřemýšlela. Když jsem se jí jednou zeptala, proč je pořád sama, řekla mi, kdo by měl zájem o ztrhanou zadluženou ženskou s dítětem na krku.
Moje osamostatnění matka těžce nesla
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Po maturitě jsem začala pracovat, vydělávat si, pořád jsem bydlela s matkou, ale po čase jsem se chtěla osamostatnit. Když kolegyně sháněly spolubydlící, rozhodla jsem se od mámy odstěhovat, vždyť už mi bylo téměř dvaadvacet. Myslela jsem, že to máma vezme jako samozřejmost, že chci žít sama, ale ona to brala, jako že s ní nechci být. Přesvědčovala mě, ať si to rozmyslím, vyčítala mi, že ji nechávám samotnou. I tak jsem se odstěhovala a doufala jsem, že si na to časem zvykne.
Později jsem si našla i přítele, po několika povrchních známostech jsem cítila, že to bude vážnější. Taky bylo, dost jsme si rozuměli a po zhruba půl roce jsem se přestěhovala od kamarádek k němu. Jenže to bylo něco pro moji mámu, vyčítala mi, že teď už na ni nebudu mít vůbec čas, že můj přítel jí mě ukradl. Dělala mi vyčítavé scény, přitom jsem ji docela často navštěvovala, zvala ji i k nám, ale to nechtěla. Když jsem ji nakonec přemluvila, dávala mému příteli dost najevo, jak ho nesnáší. Nakonec to skončilo tak, že jsme se kvůli ní hádali a pak i rozešli. Podobně to bylo i s mým druhým vážnějším vztahem, také nás dokázala rozeštvat.
Máma nedokázala a vlastně pořád nedokáže pochopit, že tím, že žiju sama, ne s ní, že mám přítele, že jsem ji nezavrhla, pořád pro mě bude jedním z nejdůležitějších lidí v mém životě. Všechno se ale zhoršilo, když přestala chodit do práce a stala se z ní důchodkyně. Najednou má spoustu volného času a neví, co s ním. Má pár známých, koníčky prakticky žádné, takže se soustředí především na mě. Denně mi volá kvůli každé blbosti, neustále vyžaduje, abych se za ní zastavila a s něčím jí pomohla.
V posledních týdnech a měsících se to ještě zhoršilo kvůli pandemii, máma odmítá kamkoliv jít a vyžaduje, abych se o ni starala. Denně lítám mezi jejím domovem a bytem, kde žiju se svým přítelem. Jsme spolu už skoro rok, zpočátku chápal, že moje máma je sama a je na mě upnutá. Sám se jí snažil hodně pomáhat, ale už i on ztrácí trpělivost. Matka někdy volá i několikrát denně, že musím přijít a vyřešit, že jí nejde televize, že jí praskla žárovka nebo že jí došlo mléko, a tak pořád dokola. Když nereaguji podle jejích představ, začne mi vyčítat, že ji nemám ráda, ona se pro mě obětovala, udělala pro mě všechno na světě a já se jí takto odvděčím.
Alena
Názor odbornice: mámu nezměníte
Vážená Aleno! Matka má pocit, že se po smrti manžela pro své dítě takřka obětovala a zahodila svůj vlastní život. Nyní vyžaduje, abyste jí byla neustále k dispozici. Nedopřeje vám, abyste měla vlastní život s fungujícím partnerským vztahem.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Mámu nezměníte. Nyní má navíc argument ve formě covidové pandemie, v níž se cítí zranitelná. Je dobré, aby byly, zvláště v nynější dramatické době, dospělé děti svým stárnoucím rodičům oporou. Doba skutečně není lehká a senioři patří mezi ohroženou skupinu. Pro svou mámu však můžete dělat jen to, co je ve vašich silách. Přečerpáte-li je, nebudete prospěšná nikomu, ani vlastní mámě. Abyste si udržovala „baterky dobité“, je důležité, abyste byla zakotvena ve fungujícím partnerském vztahu. Ten nezůstane funkční jen tak, sám od sebe, je třeba na něm pracovat. Trávit společně volný čas, věnovat se zvelebování společného obydlí, pěstovat společné intimní aktivity i spřádat společné plány do budoucna.
Hovořte s mámou o tom, že tu pro ni jste. Že však máte svůj vlastní život, za který jste ráda a který si chcete a budete budovat. Sama si nastavte limity (zamyslete se nad tím, jakou máte kapacitu). Budeme si volat obden? Jednou denně? Jak často budu matku navštěvovat? Jednou týdně? Jednou za měsíc? Zaveďte si do společných kontaktů řád a pravidelnost. Pokuste se mámu naučit práci s internetovými obchody, přes které lze v dnešní době na většině míst objednávat věci nezbytné pro život. Oceňte ji za každý krůček dobrým směrem. Podpořte mámu v jejích vlastních aktivitách a v tom, aby byla v kontaktu s vlastními přáteli.
Mezilidský vztah mívá ze své podstaty více než jednoho aktéra. Aby fungoval, je dobré zachovávat jistou vyváženost. Že máme někoho rádi, jako máte vy ráda svou maminku, totiž neznamená, že pro něj uděláme úplně cokoliv, co si řekne.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
