Jmenuji se Ivana, je mi 45 let. Jsem už dvakrát rozvedená, ani jeden vztah se mi nepovedl. Říká se, že každý je svého štěstí strůjcem, pochopitelně jsem v životě udělala hodně chyb, stejně ale vím, že se na mně podepsala moje matka.
Matka mi zkazila dětství
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Neměla jsem nijak zvlášť hezké dětství. Od malička mě máma dost ponižovala, hlídala, co dělám, s kým se kamarádím. Vím, že i ostatní rodiče chtějí mít přehled, co dělají jejich děti, bojí se, aby jim někdo neublížil, ale moje máma se chovala jinak. Kamarádit jsem směla jen s tím, koho mi dovolila. Jít třeba ven jsem směla jen za odměnu, máma si skoro vždycky našla nějaký důvod, proč jsem nesměla být venku s kamarády. Děti se mi pak posmívaly, což pro mě bylo někdy mnohem horší než mámino chování. Nemohla jsem se jí nikdy s ničím svěřit, nebyla mezi námi potřebná důvěra. Pořád jsem se jí vlastně jen bála. Nikdy jsem nevěděla, jestli bude spokojená s tím, jak se chovám.
Matka je generál, vždycky si prosadila svou, táta to nakonec vzdal, nechal ji být, žijí vedle sebe jak dva cizí lidé. Raději zmizí do hospody, než aby s ní byl doma. I můj o pět let mladší brácha to nikdy neměl jednoduché, nakonec si ani nenašel ženu a bydlí pořád u rodičů. Je z něj takový podivín.
Manželství se mi nepovedla
V osmnácti letech jsem odešla z domova, abych se dostala z jejího dosahu. V jedenadvaceti letech se mi narodila dcera. Bohužel manželství dlouho nevydrželo. Za pár let jsem se vdala podruhé a narodily se mi dvě děti. I s druhým manželem jsme se po čase rozešli. Moje matka se chovala, jako kdyby měla radost z mých nepodařených manželství. Prý si za všechno můžu sama, nedokážu si chlapa udržet, jsem neschopná a všechno pak odnesou děti. Přitom nic nevěděla o tom, jací byli moji partneři. Nemohla jsem si jí nikdy s ničím svěřit, protože by mě okamžitě zesměšnila.
Když bylo dceři dvanáct let, matka se snažila mi ji ukrást. Pořád jí volala, ať se zastaví, že pro ni má nějaké dárky, tak dlouho do ní hučela, pomlouvala mě, vykládala o mně lži, až jí dcera uvěřila. Moje vlastní dcera se mnou odmítala bydlet, dělala mi naschvály. Trvalo měsíce, až jsem nakonec podlehla a dovolila jí, aby tedy bydlela u babičky a dědy. Obrečela jsem to, ale nešlo to jinak, to bych se asi brzy zbláznila. Navíc mám i další děti, které naše věčné hádky nesly opravdu hodně špatně.
Dcera mě nenávidí
Dcera bydlela u mých rodičů a postupně se mi vzdalovala. Denně jsem jí volala, zpočátku to ještě bylo docela dobré, když jsme už nebyly pod jednou střechou, dalo se s ní i mluvit, ale matka opět zasáhla. Umí opravdu dokonale manipulovat s lidmi, obzvlášť když je to ještě dítě. Začala mé dceři o mě vykládat lži a naše vzájemné vztahy se tak narušily, že mě dcera postupně začala nenávidět a nenávidí dodnes. Odnesli to i její sourozenci, které naprosto ignoruje.
Máma z mé dcery vychovala člověka bez pokory, úcty, lásky či upřímnosti. Dala jí ty nejhorší vlastnosti, co mohla. Sobeckost, pýchu, neúctu a hlavně posedlost penězi.
Moje máma nemyslí na nikoho jiného než na sebe. Dcera má už dítě, vdala se a žije s manželem u mých rodičů, kde jsou hádky na denním pořádku. Matka je typ člověka, který okamžitě zaútočí, a když se druhý brání, udělá ze sebe oběť a chudinku. Nakonec vždycky všechno svede na mne a dcera věří jen jí. Přitom ani ony dvě už nemají vztahy v pořádku.
Mámě nejde ani o mou dceru, ale o peníze. Nikdy neuměla šetřit nebo si něco odepřít. Když dcera začala žít u ní, ždímala mě, jak mohla. Když jsem se bránila, že chce moc peněz, že jsem sama a mám ještě další děti, vyhrožovala mi, že mě klidně udá na sociálce, že se o dceru nestarám a musí se starat ona. Teď se přiživuje na mladých. Jak jsem zjistila platí jí za to, že u našich můžou bydlet nehorázné peníze, navíc máma s tátou se stravují z jejich nákupů a vaření. A to, a že tím ničí mladou rodinu, jí nevadí. Mluvila jsem s dceřiným manželem, zdá se, že je to slušný člověk. Snad on časem pochopí, jaká je moje máma zač. I s mým tátou jsem občas v kontaktu, ale je to slaboch. Nechce se s mámou dohadovat, ona je pak vždycky jak fúrie.
Snažím se jít dál, i když to moc bolí. Už mi nejde o mámu, ale o dceru, kterou miluji a chci ji o tom přesvědčit, i když se bojím, že je to nemožné. Máma jí vtloukla do hlavy, že jsem ji nechtěla, a proto skončila u babičky s dědou. Nevím už jak dceři dokázat, že vše, co jí moje máma o mně řekla, je lež, a že ji mám moc ráda.
Ivana
Názor odbornice: Nebojujte, ale budujte
Vážená Ivano, ve vašem příběhu se stalo dost křivd a přešlapů. Popisujete vztah s nejstarší dcerou, který byl přerušen jejím odchodem k prarodičům.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Úkolem vztahu rodiče s dítětem je pomoci mu v pubertě se postupně odpoutat z rodičovského hnízda směrem k samostatnosti. Nezbytným předpokladem toho, aby dospívající dítě mohlo zdravě vykročit vstříc vlastní dospělosti, je láskyplná rodičovská náruč. Vaše vztahy s dcerou tudíž budou startovat ze znevýhodněné pozice. Nemyslím si, že by bylo k něčemu pátrat po tom, kdo komu ublížil víc.
Namísto toho stojí za zkoušku začít vztah s dcerou skutečně žít. Zajímejte se o její svět, pokuste se jí naslouchat, plánujte a navrhujte společné hezké chvíle. Pracujte na pěkném vztahu s vnoučetem, pokuste se o dobré vztahy se zetěm. Boj bude plodit zase jen boj jako odvetnou reakci.
Můžete se tedy buď vydat cestou věčného soupeření o (možná neexistující) pravdu nebo si zvolit, že z tohoto bludného kruhu vykročíte.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 6. května 2019. Anketa je uzavřena.
