Mám se začít někde pídit, abych měla důkaz o jeho nevěře?

Mám se začít někde pídit, abych měla důkaz o jeho nevěře?

Příběh Mariky: Kdysi jsem manželovi odpustila nevěru. Mám i nyní?

  • 194
Před několika lety ode mě a našich dětí manžel odešel za jinou ženou. Po pár měsících ale byl zpátky a já si přikázala na jeho nevěru zapomenout. Život se vrátil do normálních kolejí. Opět ale mám pocit, že manžel někoho má. Mám žít i dál v nejistotě? Bojím se, že to nedokážu.

S manželem jsme spolu 14 let. Máme dvě větší děti a teď ročního syna. Před sedmi lety se manžel zamiloval do mladší slečny, řekl mi to a začal řešit odchod od nás. Byla to šílená doba, kterou jsem po měsíci ukončila s tím, aby si to šel rozmýšlet jinam.

Rozvod se nekonal, manžel se vrátil

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Asi za tři týdny mi zavolal, že už se nevrátí a chce se rozvést. Když jsme měli vše připraveno k rozvodu, po třech měsících se s pláčem vrátil. Myslela jsem si, že nejdůležitější je, že on už ví, co chce, a já že se s tím nakonec nějak vyrovnám. Bylo to mnohem těžší, než jsem si představovala.

Dala jsem si dva závazky. Že mu to nikdy nepřipomenu a že pokud manželství bude fungovat, do ničeho nebudu šťourat, nic nebudu chtít vědět. To jsem celých šest let dodržela. I manžel se snažil, čas od času mi řekl, jak je mi vděčný, že jsem ho vzala zpátky.

Narodilo se nám třetí dítě

Měla jsem pocit, že jsme skutečně začali nový život. Oba máme dobře placenou práci, a tak jsme si užívali dovolených, přestěhovali se do nového domu. Občas se sice stalo, že jsem manželovi úplně nevěřila, že byl tam, kde tvrdil, ale vždycky jsem si řekla, že raději pravdu nechci znát. Nechtěla jsem nic řešit.

Ještě před kauzou s manželovým odchodem jsme uvažovali o třetím dítěti. Ovšem po jeho návratu jsem už o dalším dítěti nechtěla ani slyšet. Manžel to ale nevzdal a čas od času o něm mluvil, že by byl rád, kdybychom ho měli. Jak ale čas všechno opět spravil, a i já měla pocit, že je vše v pořádku, domluvili jsme se, že bychom to miminko zkusili. Narodil se nám syn.

Manžel nejspíš opět někoho má

Těsně před tím, než se syn narodil, se ale manžel začal chovat jinak. Extrémně sportoval, hubnul, pořád nebyl doma. Myslela jsem, že si chce užít, než bude doma mimino a nebude už mít tolik času. Ale po narození syna se nic nezměnilo. Byl i víc podrážděný, večer se mi vyhýbal. Přičítala jsem to nové situaci s miminkem a zároveň jsem byla ráda, že je syn zdravý, a tak jsem to zase nechala plynout.

Pak k tomu ještě přibyly problémy v sexu. Když jsem se pokusila začít sex já, manžel mě vztekle odbyl, takže jsem se už příště neodvážila, a tak nám frekvence klesla někam jednou za měsíc.

V poslední době je ještě víc vzteklý než dřív. I na děti. Nic řešit nechce. Každou mou debatu ukončí slovy, že se tedy na všechno vykašle, když je to stejně špatně. Navrhla jsem mu, že bychom mohli jít do poradny. To ale kategoricky odmítl.

Navíc teď zjistil, že chce žít úplně jinak než já. Chce si užívat, utrácet peníze a vadí mu, že já jsem doma spokojená s dětmi. Chtěl by začít trávit dovolené odděleně. To jsme nikdy nedělali. Vím, že mi nedávno lhal, že nebyl tam, kde mi říkal. Ze všeho mi vychází, že je v tom zase nějaká slečna.

A teď mi poraďte, co mám dělat. Když mu řeknu, co si myslím, bude na mě křičet, že jsem žárlivá hysterka a že to neklape právě proto, že ho neprávem podezírám.
Nebo se mám začít někde pídit, abych měla důkaz, co se děje, a až pak to s ním začít řešit? Co když to ale není tak vážný vztah, kvůli kterému by mu stálo za to skončit všechno, co doteď budoval? Když zjistím podrobnosti, tuším, že už mu odpustit nedokážu a bude všechno pryč.

Jen chci ještě dodat, že nejsem žádná puritánka v sexu, naopak, nemám ani o kilo víc, než když si mě bral, myslím, že i teď o sebe dbám a i při rodičovské pracuji a vydělám víc, než je zdejší průměrný plat. Pravdou je, že jsem ho nikdy nepodvedla, ani se nikdy nechovala tak, že by musel pochybovat, jestli mu nelžu. Takže mě má takovou "jistou". Navíc teď uvázanou doma s malým dítětem.
Marika

Názor odborníka:

Dobrý den, Mariko, přemýšlím, jak vám v tom, co teď doma prožíváte, vlastně je. Dovedu si představit, že vás trápí manželovo chování, pochybnosti a nejistota, a že by bylo dobré začít vše nějak radikálněji řešit s tím rizikem, že by to mohlo skončit i rozvodem.

Je ale také možné, že svou situaci vlastně zvládáte docela dobře, užíváte si na mateřské, realizujete se v práci, a nevadilo by vám, kdybyste podobně, jako žijete teď, žila ještě nějakou dobu. Pak byste tedy mohla zkusit čekat. Může být ale těžké orientovat se nyní ve vlastních pocitech a přáních – tady by mohla pomoci návštěva poradny, kam můžete zajít klidně jen vy sama: ujasnit si, co vlastně chcete, případně získat sílu a odvahu k nějakému jednání.

Napadá mě, kdybyste chtěla zkoušet situaci ještě řešit rozhovorem s manželem, abyste se spíše než na vaši nespokojenost zkusila zaměřit na jeho potřeby a hledání způsobů, jak i vy byste se mohla zapojit do jejich uspokojování. Ale možná už jste to zkoušela, nevím. Držím vám palce!
Lenka Daňková, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 3175

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 10. září 2012. Anketa je uzavřena.

3. Mám se pokusit zjistit, jestli má jinou ženu, ale tak, aby o mém pátrání nevěděl a pak se teprve rozhodnout, co dál?
3. Mám se pokusit zjistit, jestli má jinou ženu, ale tak, aby o mém pátrání nevěděl a pak se teprve rozhodnout, co dál? 1921
2. Mám se ho narovinu zeptat, jestli má nějakou jinou?
2. Mám se ho narovinu zeptat, jestli má nějakou jinou? 655
4. Mám ho přesvědčit k návštěvě manželské poradny, nebo alespoň vyhledat pomoc a radu sama?
4. Mám ho přesvědčit k návštěvě manželské poradny, nebo alespoň vyhledat pomoc a radu sama? 446
1. Mám raději všechno nechat být, v ničem se nešťourat a doufat, že manželovo chování se časem zlepší?
1. Mám raději všechno nechat být, v ničem se nešťourat a doufat, že manželovo chování se časem zlepší? 153