Jmenuji se Iva a je mi 38 let. Svého muže jsem poznala v osmnácti letech, zamilovala jsem se na první pohled. Imponoval mi, je o téměř dvanáct let starší než já. Byl můj první a netrvalo dlouho a já otěhotněla. Naštěstí se zachoval jako chlap, i když zpočátku se otcovství bránil, ale po odeznění šoku mě požádal o ruku.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Vdávala jsem se jen pár týdnů před porodem. Nic jsem ze svatby neměla, pít jsem nemohla, jídlo mi nechutnalo, pořád mě jen pálila žáha a mým největším přáním bylo, ať už všechno skončí a já si budu moct jít lehnout a dát nohy nahoru.
Svatební noc jsem prožila sama, manžel popíjel s kamarády a za mnou přišel ve značně podroušeném stavu až ráno. A prakticky podobně se chová celé naše manželství.
Všechno musím zvládat sama
Když na mě přišly porodní bolesti, byla jsem opět sama, manžel byl v práci a nemohl se utrhnout. Pracuje jako hasič a měli zrovna výjezd. To bych mu dokázala odpustit, nemohl za to. Co jsem mu ale dlouho odpustit nedokázala, bylo, že za mnou do porodnice přišel až za dva dny. Zapíjel syna tak vehementně, že si ani nevzpomněl na jeho matku a kluka si prý může prohlédnout až doma.
Po návratu z porodnice domů mi začal ten pravý kolotoč. Manžel všechno nechal na mně. A já se prakticky už nikdy nezastavila. Nikdy se o syna nestaral v tom smyslu, jak mu to jde ve škole, co ho baví, jestli má nějaké kamarády apod. Vždycky jsem všechno řešila sama. Také střední školu jsme vybírali jen se synem.
Náš syn ani nezná manželovy rodiče. Přitom žijí zhruba 100 kilometrů od nás. Muž se s nimi prý už v raném mládí ve zlém rozešel a odmítl se s nimi stýkat. Před svatbou jsem ho donutila za nimi dojet a pozvat je na svatbu. Ovšem jestli to udělal, vlastně nevím, jen mi řekl, že nemají zájem. Se synem mi tak občas pomohli moji rodiče nebo sestra.
Uznávám, že manžel má náročnou práci, že se mnohdy vrátí domů utahaný jak pes. Na druhou stranu ale dokáže trávit hodiny i mimo domov, s kamarády na fotbale, na pivu. Nemůžu říct, že by syna neměl rád, ale prostě neměl nikdy potřebu se dopodrobna o něj zajímat. Doma se spolu občas bavili, také jsme jezdili, když byl kluk malý, i na společné dovolené.
Syna si všiml až v osmnácti
Velký obrat ale u mého muže nastal v den, kdy syn slavil osmnácté narozeniny. S manželem a mými rodiči jsme se složili na ojeté auto a slavnostně mu na domácí oslavě předali klíčky. Řidičák si udělal s předstihem. Jakmile si ho vyzvedl, manžel mu nabídl, že by mohli spolu auto otestovat. A po zkušební jízdě šli dokonce spolu poprvé na pivo.
Od té doby s manželem nastala velká změna. Kluka stále tahá do hospody. Když protestuji, že na povalování po hospodách má dost času, muž mě odbyde, že i on začal brzy a ať se synáček otrká a nedrží se máminy sukně. Tuhle jsem přišla domů a kouřili spolu na balkóně marihuanu.... Jsem z toho docela nešťastná. Na jednu stranu jsem ráda, že k sobě našli cestu, ale nelíbí mi, že místo rodičovské autority je manžel spíš ten, kdo syna svádí ke špatnostem.
Nedávno syn odmaturoval, a úspěšně. Dostal se i na vysokou. Když jsem mu navrhla, že to půjdeme spolu oslavit, syn mi řekl, že už se domluvil s tátou, že prý ho a jeho kamarády, kteří také odmaturovali, pozval na velkou akci. Ale můžu prý jít taky. Najednou mi to bylo líto. Nikam jsem nešla, nějak jsem netoužila vidět, jak se manžel předvádí. Dokázala jsem si to živě představit. Můj muž totiž neumí stárnout, má pocit, že je pořád mladý frajer a podle toho se i chová.
Od kamarádky, jejíž syn na oslavě maturity byl taky, vím, jak to tam probíhalo. Manžel se před mladými naparoval, laškoval s dívkami, které z něho měly jen legraci. Všechno jim platil, alkohol a marihuana nechyběly.
Tak nějak se za svého muže stydím. Když teď vidím, jak se chová, došlo mi, že i když s ním mám fajn kluka, tak je to vlastně všechno, nic jiného mi náš vztah nedává. Jsem ještě mladá na to, abych rezignovala. Vždyť já bych klidně mohla mít i další dítě. Jenže s manželem nikdy. I kdyby snad náhodu chtěl, tak já rozhodně ne.
Iva
Názor odborníka: Zaměřte se na vlastní život
Dobrý den, jak tak čtu vaše psaní, tak si říkám, že téma možná nebude to, že se manžel „chová jako puberťák“, ale spíše vaše dlouhodobá nespokojenost a nenaplněnost. Je pochopitelné, že jste i díky tomu navázala intenzivní vztah se synem a najednou je to velká změna, jak roste. V podstatě je dobré, že spolu táta se synem navazují vztah, byť takto pozdě, ale jak se říká, lepší pozdě než nikdy. Dělají to přitom nejlepším způsobem, který znají, což nemusí být způsob, který vyhovuje vám.
Doporučuji tedy spíše zaměřit pozornost na váš život. Pokud vám vztah nic nedává, máte tři možnosti: pokusit se ho znovu vytvořit, ale to by musel chtít i on a vzhledem k vaší vztahové historii by to asi nebylo lehké. Nebo vnějškově nic neměnit a zařídit se tak, abyste byla co nejspokojenější. Což někdy vede k třetí možnosti, a tou je rozchod a nový začátek, ať sama, nebo s někým. Je jen na vaší osobní volbě a situaci, jakou variantu zvolíte. Ale je dobré myslet na to, že jste ještě mladá a byla by škoda pomalu jen přežívat. A jako vždy, doporučuji na této cestě nějakého průvodce, který vám může pomoci se zorientovat ve všem, co budete potřebovat.
Michal Petr, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 15. června 2015. Anketa je uzavřena.
