Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
S manželem jsme spolu už skoro 11 let. Dali nás dohromady naši kamarádi. Bylo to takové rande naslepo. Moje kamarádka od svého přítele věděla, že má kolegu v práci, který má smůlu na ženy, prý s ním žádná dlouho nevydrží a on by tak rád měl takový pěkný vztah jako přítel mé kamarádky.
Když si ti dva o tom doma povídali, tak si kamarádka vzpomněla na mě, byla jsem tenkrát taky nějakou dobu sama, a i když jsem odjakživa hodně samostatný člověk, který umí být i sám se sebou, nehroutí se, že vedle sebe nemá spřízněnou duši, přece jen už mi bylo téměř osmadvacet a žádný z mých vztahů se nevyvedl. Pomalu se mi ztrácely kamarádky bez závazků, buď měly partnery nebo si pořídily děti, a já tak často seděla sama doma nebo se s někým někam dostala jen jednou za čas.
Zamilovala jsem se na první pohled
S Milanem jsme si na prvním rande hned padli do oka. Měli jsme hodně společného, líbili jsme se jeden druhému, byli jsme oba bez závazků, tak jsme začali randit a celkem brzy jsme spolu měli i sex. Byl skvělý. Nikdy dřív jsem s nikým nic podobného nezažila. I to, jak nám bylo spolu dobře v posteli, rozhodlo o tom, že jsme spolu začali po dvou měsících bydlet. Pustili jsme nakonec svoje pronájmy a našli si větší byt.
Milovali jsme se denně, oba jsme pospíchali z práce, abychom byli spolu a mohli si užívat. Ovšem nezůstalo to bez následků, po pár měsících jsem otěhotněla. Byli jsme do sebe zamilovaní až po uši a dítě jsme si moc přáli a přítel mě dokonce požádal hned o ruku. Brali jsme se, když jsem byla v pátém měsíci. Moc jsem si svatbu ale neužila, už pár dní před ní mi nebylo dobře, do té doby jsem ani nevěděla, že jsem těhotná, snášela jsem těhotenství moc dobře, ale nejspíš stres ze zařizování mě nakonec dostal. Po svatbě jsem skončila v nemocnici, byla tam tři týdny a pak už jsem až do porodu musela ležet doma a podstupovat dost časté kontroly.
První nevěra nezůstala dlouho jedinou
V těhotenství mě manžel poprvé podvedl. Dozvěděla jsem se to dost hloupou náhodou, slyšela jsem manžela, jak se o tom baví s kamarádem. Myslel si, že vedle v pokoji spím, ale já byla vzhůru a všechno slyšela. Nezapíral, ale hned mi řekl, že to byl jen malý úlet, přece vím, jak má sex rád a když já nemůžu… Ale nemám si z toho nic dělat, nic to pro něj neznamenalo a stejně miluje jen mě. Tak jsem mu odpustila a on slíbil, že už nikdy.
A opět mě podvedl, to jsem byla v šestinedělí. A pak zase a zase. Už bych to ani nespočítala. A já se to prostě pokaždé musela dozvědět, jenže on se s tím ani netajil, vždycky měl takové průhledné výmluvy, proč zrovna večer nebude doma, nebo proč zrovna v neděli odpoledne musí něco zařídit. A to jsme se i my dva hodně milovali, baví to mě stejně jako jeho, jenže já bych tehdy nikde žádné milence nehledala.
Už spolu máme dvě děti, a to je asi i důvod, proč jsem mu vždycky odpustila. Ano, mám ho ráda, miluju ho, kdyby nebylo těch nevěr, tak bych klidně řekla, že mám toho nejlepšího chlapa pod sluncem. On je navíc i super táta, naše dcery ho zbožňují, hodně se jim věnuje a vidí se v nich. A moc dobře vím, že bych jim nejspíš ublížila, kdybych od jejich táty odešla. Jenže, jak dlouho mám tolerovat ty jeho úlety?
Tak jsem si prostě jednoho dne řekla, když on, tak i já. Kývla jsem na pozvání na kávu svému rozvedenému kolegovi. Už několik měsíců jsem registrovala, že nevynechá jedinou příležitost, aby se mohl se mnou bavit. Je to sympatický chlap, má celkem charizma, vím, že ženám v práci se moc líbí. Vlastně i mně, ale vždycky jsem se snažila z jeho narážek a pozvání vykroutit. Až jednou jsem svolila.
Zkusila jsem to taky
Byla jsem s ním na kávě, pak na víně a pak ještě jednou a pak jsme spolu skončili v posteli. Naprosto vědomě jsem to udělala. Sice sex s ním měl do sexu s manželem hodně daleko, ale já se v tu chvíli, když jsem to udělala, cítila hodně spokojená. Žádné výčitky, měla jsem pocit triumfu.
Ten večer jsem přišla schválně domů hodně pozdě, manžel na to nebyl zvyklý a já doma pak tak průhledně mlžila, aby mu to došlo. A ono došlo, hned na mě uhodil a já mu přiznala, že jsem mu byla nevěrná. Manžel se mohl zbláznit. Řekla jsem mu, aspoň vidíš, jaké to je a šla jsem spát. Doufala jsem, že to manžel pochopil, že mu došlo, co jsem celé ty roky musela snášet, ale on je uražený, řekl mi, že jsem ho hluboce zklamala. Když jsem mu na to řekla, že jsem udělala jen to, co on dělá mně, tak mi odpověděl, že to je něco jiného, že on je chlap a ti mají jinou potřebu než ženy. Teď kolem sebe chodíme a nemluvíme. A já už jsem z toho znechucená.
Tamara
Názor odbornice: Zub za zub moc nefunguje
Vážená Tamaro! Oplatila jste manželovi jeho nevěry stejnou mincí. A je z toho oheň na střeše. Když jde o nevěru, metoda oko za oko, zub za zub moc nefunguje, většinou to celou situaci ještě víc zašmodrchá.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Jsou-li dva zabřednuti ve vlastním vztahovém zádrhelu, nemohou od něj odstoupit, aby získali odstup tolik potřebný k jeho rozuzlení. Nezůstávejte proto na řešení vašeho vztahového problému sami. Z vašeho vyprávění je zřejmé, že jsou stránky soužití s manželem, kterých si považujete. Pokládáte jej za dobrého tátu vašich dcer. Dokonce sdělujete, že by to byl nejlepší chlap na světě nebýt jeho nevěr. Troufám si tedy říct, že máte na čem stavět, nejedná se o mrtvý vztah na odpis.
Domluvte se s manželem, kontaktujte (klidně postupně každý zvlášť) psychologa - manželského a rodinného poradce. Budete-li nastaveni sami na sobě a na vztahu pracovat, pomůže vám tento nepříjemný zamotanec rozplést. A třeba se v něm i naučit žít tak, abyste jeden druhého nezraňovali.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 18. listopadu 2019. Anketa je uzavřena.
