S manželem jsme svoji už sedmnáct let, máme patnáctiletého syna. Chtěli jsme vždycky mít víc dětí, protože jsme oba jedináčci, ale bohužel nebylo nám přáno. Aspoň jsme se synovi mohli vždycky naplno věnovat.
Láska už od dětství
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
S manželem Petrem se známe odmalička, naši tátové byli velcí kamarádi, sportovci. Běhali orientační běh a nás i naše mámy brali s sebou na závody. Jsme skoro stejně staří, Petr je starší jen o měsíc. Naše kamarádství nám vydrželo až do maturity, dlouho jsme jeden druhého brali jen jako kamaráda. Jenže po oslavě maturity přeskočila jiskra a Petr mi řekl, že poslední dobou na mě myslí úplně jinak, že se prostě do mě zamiloval. Chtěl se mnou chodit. Vždycky jsem ho měla moc ráda, když jsem byla menší dokonce jsem si občas představovala, že spolu chodíme. Byly to takové pubertální sny. Ale jeho vyznání mi nebylo proti mysli. Tak jsme do toho šli.
Jenže to bylo takové chození nechození, já odjela na školu do Hradce, Petr do Plzně. Vídali jsme se tak jednou až dvakrát do měsíce. Ale o to víc jsme se na sebe těšili. Čtyři roky utekly a my byli pořád spolu. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že bych mu byla nevěrná i Petr mi přísahal, že na žádnou jinou ani nepomyslel. Dnes mi to přijde k smíchu, jak jsme byli oba pohoršeni, že bychom si mohli „zahnout“. Když mě požádal o ruku, řekla jsem mu, že pokud zjistím, že mi byl nevěrný, bude mezi námi konec.
Vzali jsme se, odstěhovali se do Prahy, kde Petr dostal místo v centrále firmy, pro kterou už doma několik let pracoval. Dokonce nám nabídli malý byt, když jsme byli manželé. Otěhotněla jsem a narodil se nám syn. Byt nám nestačil, na hypotéku jsme si pořídili větší, finančně nám pomohli i rodiče. Před pár měsíci jsme dluh konečně splatili.
Muž mého života si našel jinou
Když jsme loni na podzim oba slavili čtyřicítku, říkala jsme si, jak máme krásný život, šikovného syna, dobrou práci, jak jsme šťastní a stále zamilovaní. Aspoň tedy já jsem byla a vlastně pořád jsem. Manžel je muž mého života, znám ho opravdu celý život, už odmalička byl pořád někde blízko mě. Nikdy se mi neomrzel a dlouho jsem věřila, že to tak má i on.
Ale je to několik týdnů, co jsem zjistila, že se stýká i s jinou ženou, vlastně mladou dívkou. Je to trapné, ale je to dcera jeho kolegy z práce, je jí tak kolem třiadvaceti. Petr jí pomáhal s přípravou na hodně těžkou zkoušku z matematiky, občas ji doučoval i u nás. Je to milá dívka a nikdy jsem si nevšimla, že by mezi nimi něco bylo. Možná v té době, kdy k nám chodila, spolu nic neměli. Ale teď už mají. Zkoušku udělala, doučování skončilo. Jak se ale dali dohromady, nevím, možná spolu oslavili úspěch a přeskočila jiskra…
Na jejich vztah jsem přišla naprostou náhodou, kamarádka pracuje v jednom obchodním centru na druhém konci Prahy a už mockrát mě tam zvala na oběd. Já v té lokalitě náhodou byla na nějakém lékařském vyšetření, do práce jsem se už nevracela, tak jsem jí zavolala, jestli má čas. Měla, šly jsme na oběd a ona zahlédla Petra s tou dívkou a pochopitelně mě na něj upozornila. Bát se, že by si nás všimli, bylo naprosto zbytečné, nejenže seděli celkem daleko od nás, navíc tam bylo hodně lidí všude okolo, ale hlavně byli jeden do druhého tak zahledění, že určitě nevnímali okolí, drželi se přes stůl za ruku a občas se s k sobě naklonili, aby se políbili. Stála jsem tam jak opařená a zírala na ně, až mě musela kamarádka odtáhnout pryč.
Pole vyklidit nemíním
Z oběda sešlo, rozjela jsem se domů. Cestou se mi honilo v hlavě, co mám vlastně dělat. Mám na něj okamžitě vyrukovat, jak mi kamarádka radila, co to má znamenat, jak se může takhle chovat? Nebo mám dělat jakoby nic? V jednom jsem ale měla celkem jasno, rozhodně mu to neulehčím, pochopitelně se nechci o něj s žádnou dělit, ale taky o něj nechci přijít. Nejspíš bych mu nevěru dokázala odpustit, už bych nebyla tak kategorická jako před svatbou. Máme za sebou kus společného života, máme společné vzpomínky, syna, majetek. Nedovedu si představit, že bych o to vše přišla. Třeba se jedná jen o pobláznění jeho i její, ta dívka je mladá, teď se v něm vidí, ale časem jí může dojít, že je pro ni starý. A on si třeba taky časem uvědomí, že život s ženou o tolik mladší by mu nejspíš nemusel sedět.
Nakonec jsem se rozhodla, že mu nic neřeknu. Tak nějak jsem doufala, že to brzy skončí a já nebudu muset nic řešit. Jenže neskončilo, jsou spolu pořád. Manžel pod dost průhlednými záminkami, kterým bych nejspíš, kdybych nic nevěděla, uvěřila, zůstává déle v práci, případně musí i o víkendu na pár hodin odejít. Nikdy jsem nezkoumala, co si kupuje na sebe, ale teď vidím, že se jeho šatník rozrůstá mnohem rychleji než v minulosti. Dřív, ještě tak zhruba před pěti lety, si občas chodil zaběhat, pak přestal, že ho pobolívá koleno. Jenže teď se na to opět vrhnul, začal řešit i stravu, vždycky mu bylo jedno, co dostal na talíř, snědl všechno, dnes ale počítá kalorie. Samozřejmě mi tvrdí, že bych se měla taky chovat jako on, že už nejsme nejmladší a měli bychom o sebe víc dbát. Ale mně je jasné, odkud vítr fouká. Ale co, proč bych se k němu nepřidala, ať vidí, že i mně na sobě záleží.
Milada
Názor odbornice: Detekujte podhoubí nevěry
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážená Milado! Nezůstávejte na tuto obtížnou situaci sama. Je výhodou, když vás bude moci podpořit a vyslechnout nezávislý odborník. Byla by škoda „vyklízet pole“. Na druhou stranu je dobré detekovat podhoubí nevěry. Nevzniká totiž většinou z ničeho nic, vztahu se často něčeho nedostává, aby se jeden nebo i oba z partnerů začali koukat po jiných.
V poradenském procesu s psychologem, manželským poradcem, budete přicházet na to, čím vztah potřebuje dosytit, abyste se v něm oba s manželem opět cítili dobře. Určitě se zaměříte na společný čas partnerů, jakož i na individuální volnočasové aktivity, které vám pomohou být v dobrém kontaktu sama se sebou. Kvalitní odborníky v této oblasti naleznete v Praze na www.csspraha.cz, mimo hlavní město na stránkách naší profesní komory www.amrp.cz.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 10. června 2019. Anketa je uzavřena.
