Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Jmenuji se Lenka, je mi 31 let a jsem vdaná. S manželem máme čtyřletého syna. Můj muž by byl fajn, kdyby měl jiný vztah k penězům a dokázal být aspoň trochu zodpovědný. Vyrostl v rodině, kde tzv. smrděli korunou, jeho rodiče nic nedokázali, nic neměli, na všechno kašlali a svůj styl života přenesli i na své děti. Ani můj muž a ani jeho sestra nemají v sobě kousek zodpovědnosti, umějí žít jen ze dne na den, co bude zítra, je jim jedno.
Kdybych tohle všechno věděla dřív, ani slovo bych s ním nepromluvila. Jenže já se zamilovala až po uši a o jeho problémech jsem se dozvídala až postupně. Když jsme se poznali, splácel víc než sto tisíc za auto. To ovšem neměl. Řekl mi, že si půjčil v bance, aby si ho mohl koupit, jenže mu ho ukradli a on zůstal bez auta a zadlužený.
Časem jsem se ale dozvěděla, že pravda je někde jinde. Na auto si půjčil u nějakého pochybného známého svého kamaráda, v bance by mu totiž půjčku nikdo neschválil, a protože neměl na splátky, úroky mu rostly geometrickou řadou, tak ten lichvář mu auto prý sebral jako umoření části dluhu.
Mám na tebe papír, křičel měsíc po svatběKateřinu manžel zamykal doma, bála se o život  |
Já jsem naopak byla vychovaná k zodpovědnosti. Mí rodiče si snad nikdy na nic nepůjčili. Dluhů se báli jak čert kříže. Oni vlastně ani dodnes nevědí, jaké máme doma problémy. Stydím se jim přiznat, s jakými problémy se musíme potýkat. A za všechny vlastně může můj muž.
Nabídla jsem mu pomoc
Když jsem se dozvěděla o jeho dluhu za auto, nabídla jsem mu, že mu pomůžu se splácením. To jsem samozřejmě tenkrát netušila, kde je pravda. Část své výplaty jsem mu posílala, aby všechno co nejdříve splatil.
Asi po roce naší známosti jsme se vzali, byla jsem těhotná. Vdávat jsem se ani nechtěla, byly by to další výdaje, ale manžel mě přemluvil, tvrdil, že chce, abychom byli rodina, abychom všichni měli stejné jméno. Víceméně mě ukecal. Dneska ho podezřívám z toho, že se bál, abych mu neutekla, až zjistím, jak to vede.
Můj muž navíc nevydrží u jedné práce, má pořád rozjeté nějaké projekty. Vždycky mi napovídá, jaké to bude skvělé, jak se budeme mít. Jenže kde nic tu nic. Nakonec ty jeho kšefty končí fiaskem. Když jsem byla doma s malým, přesvědčovala jsem ho, ať si najde pořádnou práci. Vydržel pracovat u jednoho známého ve stavební firmě jen pár měsíců. Přitom je docela šikovný a peníze nám celkem stačily. Ale prý to nebylo nic pro něho, on se cítí na víc. Jenže nemá žádnou školu, rodiče byli rádi, když ukončil základku, pak se někde učil, ale nedodělal to.
Musela jsem do práce
Po dvou a půl letech doma se synem jsem musela do práce. Už jsme málem neměli na chleba. Dokonce u nás občas zazvonili nějací divní lidé. Chtěli peníze. Manžel mi nikdy nepřiznal, kolik vlastně kde a komu dluží. Tvrdí mi, že se nemusím ničeho bát, že to má pod kontrolou. Opět mě přemluvil a já šla pracovat, abych mu pomohla se splácením.
Opustil jsem ženu kvůli mladšíTa však chtěla jen mé peníze, vidím to až dnes  (Ilustrační snímek) |
Trvalo to rok a vše bylo při starém. Manžel pořádně nepracoval, občas mi doma zamával bankovkami před nosem, a tvrdil, že teď už to bude konečně skvělé. Jenže mně to přijde pořád stejné. Domácnost táhnu ze svého platu, občas to mám jen tak tak. Od něj nevidím ani korunu. A to mu ještě dávám nějaké peníze, aby měl na splátky. Já vůbec nevím, jak na tom jsme, jak na tom je on. Děsím se chvíle, kdy u nás zazvoní exekutoři.
On je vysmátý, prý se nemám ničeho bát.
Džbán přetekl
Před pár dny mě ale opravdu dostal. Mám pocit, že pověstná kapka přetekla. Přišel za mnou, jestli bych si nemohla říct rodičům o peníze, že má skvělý kšeft a potřebuje alespoň třicet tisíc. Prý je to tutovka. Myslela jsem, že ho snad v tu chvíli něčím přetáhnu. Křičela jsem, že se snad zbláznil. A on místo toho, aby uznal, že to už je moc, řekl mi, že bych si třeba mohla půjčit v bance, že mně půjčku dají.
Raději jsem utekla z bytu, jinak bych mu snad ublížila. Jsem naprosto zoufalá, nevím, jak dál. Na jednu stranu ho mám pořád ráda, on je jinak fajn, nepije, nekouří, je milý, má mě i syna rád, ale bojím se, že nás dostane úplně na dno. Netuším, jak je na tom se svými dluhy, komu dluží, kolik. Vždyť jsem jeho žena a jeho dluhy jsou i moje dluhy.
Nevím, co mám dělat. Kamarádka, která jediná z mého okolí ví o našich problémech, mě přesvědčuje, ať seberu kluka a odejdu od něj. Ať všechno řeknu rodičům a požádám je o azyl. Nebo prý můžu jít i k ní, je sama a místa má dost. Jenže já se stydím a taky se bojím, že si budu jednou vyčítat, že jsem manžela opustila, když na tom byl zle.
Lenka
Názor odborníka: Půjčka od rodičů nic neřeší
Vážená Lenko, zásluhou finanční lehkovážnosti svého muže jste se ocitla v nezáviděníhodné situaci. Vnímáte, že je potřeba ji co nejrychleji řešit. Litujete toho, že jste neslyšela signály, které Vám v minulosti mohly naznačit, že se Váš muž chová na poli financí velmi nebezpečně. Píšete také, že pocházíte z velmi odlišných primárních rodin, zvláště co se týče finanční gramotnosti. V současnosti jste manželé, máte dokonce společné dítě. Pakliže nemáte upraveno (zúženo) společné jmění manželů, jeho dluhy jsou skutečně i Vašimi dluhy.
Expert radí, jak si chytře rozdělit majetek při rozvodu |
Váš manžel, jakkoliv se v oblasti financí chová nezrale, je dospělý člověk. Dospělého je velmi těžké až nemožné vychovávat. Nepočítejte s tím, že by se na Vaše naléhání muž diametrálně změnil, to není ve Vaší moci. Abyste ochránila sebe a dítě, neváhala bych domluvit si konzultaci s právníkem, třeba v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy.
Psychologickou stránku Vašich obtíží lze řešit tamtéž. Píšete, že Váš muž je dobrý táta, na tom můžeme stavět. Mohli bychom se společně zaměřit na posílení jeho rodičovských kompetencí, zvýšení jeho času stráveného s dítětem. Naopak si nemyslím, že by něco řešila peněžitá půjčka od Vašich rodičů. Rodiče dospělých dětí navíc není dobré zasvěcovat do problémů manželství těchto dětí, neboť mají pramalou šanci jej jakkoliv ovlivnit, pouze se celou situací budou trápit.
Zajímalo by mne, jaké body plus byste Vašemu manželství připsala a co by naopak byly minusové body. Když odhlédneme od neveselé finanční stránky, jaký je Váš muž jako partner? Dokážete spolu trávit čas? Jak se přitom cítíte?
Abychom vyčistili váš společný stůl, obávám se, že majetkový distanc bude nevyhnutelný. Potřebujete, abyste se necítila v pasti, kterou Vám svými dluhy manžel nachystal. Teprve potom lze pracovat na zachování fungujících složek partnerského vztahu a rozvíjet rodičovskou sféru.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 11. dubna 2016. Anketa je uzavřena.
