A co ještě dodat? Ano, mám toho nejbáječnějšího přítele pod sluncem. Alespoň se mi tak vždycky jevil.
Můj přítel Šimon představuje ideál muže. Je to úžasný chlap, má tmavé oči, vlasy, krásný úsměv, je vyšší než já a má svalnatou mužnou postavu. Je inteligentní, šarmantní, milý, hodný, zábavný… Sex s ním je dokonalý.
Zásadní problém je v tom, že už v začátcích mého love life jsem měla problém s klukem vydržet déle než měsíc. Přišlo mi to normální, v šestnácti si člověk má užívat života a nevázat se jen na jednoho člověka. Jenže "můj problém" se mě drží stále.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Nedávno měla naše třída z gymplu sraz. Moc jsem se tam netěšila. Celá naše třída se sice jevila jako skvělý kolektiv, ale ke konci čtvrťáku už bych všechny nejraději poslala někam. A také jsme v ten samý den měli se Šimonem roční výročí. Když jsem mu řekla, že mám třídní sraz, rozhodl i za mě, že slavení necháme na příští týden, a já tak chtě nechtě musela do víru velkoměsta.
Objevila se má dávná láska
Večer se moc povedl. Přišli všichni a skvěle jsme se bavili. Tancovali jsme na písničky našeho středoškolského života a na jednu noc se všechno vrátilo do starých kolejí.
To by se ovšem na scéně nesměl objevit Kryštof, který mé srdce týral již kdysi a teď se nejspíš rozhodl své triky opakovat. Během těch pěti minut, než se ke mně skrze mé spolužáky dostal, jsem se od holek dozvěděla, že ho někdo z naší třídy pozval, protože bydlí blízko. Doteď všechny podezřívám, že to na mě narafičili naschvál.
Tak tedy přišel až ke mně. Rozklepala se mi kolena, nevěděla jsem, co říct, bylo mi najednou šílené horko a jako obvykle se na mém těle objevily fleky a ne a ne zmizet. Po pár minutách jsem se vzpamatovala a mluvili jsme a mluvili. Má přítelkyni (světe, div se, je to stále ta, která ho na střední asi milionkrát podvedla), pracuje v Praze jako manažer a stále hraje fotbal.
Kolem páté hodiny ráno se nabídl, že mě doprovodí domů. Souhlasila jsem. O nic se nepokoušel, pouze mě galantně objal, já se o něj tak mohla opřít a šli jsme. Nemusela jsem se ani namáhat s vysvětlováním, kudy jít - moc dobře věděl, kde bydlím. A já se opět cítila jako šestnáctiletá dívka, která jde po ulici s vysněným klukem. Ovšem ten jí není souzený a ona se rozplývá z toho, že on si pamatuje, kde "jeho" princezna bydlí.
Odemkl mi vchodové dveře, doprovodil mě až ke dveřím bytu, dal mi pusu na tvář a odešel.
Který je ten pravý?
Šla jsem si lehnout vedle mého milovaného přítele a najednou mě nepřitahoval tak jako dřív. Věděla jsem, že zase přišla ta chvíle. Už se ho chci opět vzdát pro někoho jiného, kterého se později třeba také vzdám, protože se mi zrovinka zalíbí někdo jiný. Je to nikdy nekončící koloběh a já nevím, jak z něj ven.
Tou jednou nocí můj "vztah" s Kryštofem neskončil. Začali jsme si psát a dokonce jsme se dohodli na tom, že bychom se mohli posunout dál, jen pod podmínkou, že by naši partneři zůstali zcela v nevědomosti. Ten nápad se mi v první chvíli zdál brilantní.
Pak jsem si ale po pár týdnech psaní a tajného stýkání (mimochodem - mezi námi k ničemu nedošlo, protože jsem nenašla odvahu) uvědomila, že takhle to jít dál nemůže.
Je mi 27 let, mám před sebou ještě velký kus života a ráda bych ho prožila s někým, kdo mě nepřejde po roce ani po deseti či dvaceti letech. Jak toho mám dosáhnout? Mám vůbec právo na lásku, když jí takhle pohrdám?
Aneta
Názor odborníka: Hodnoťte se podle činů, nikoliv myšlenek
Dobrý den, myslím si, že z toho, co se stalo, vyvozujete zcela mylné závěry a v obecné rovině od sebe očekáváte něco, co se jeví jako nereálné. Zaprvé je zjevně rozdíl mezi tím, co jste dělala v šestnácti letech a co děláte teď. Tenkrát byste zřejmě přítele opustila kvůli někomu jinému, dnes jste to neudělala. Nenašla jste totiž odvahu podlehnout pokušení a svůj "paralelní vztah" jste udržela v "nevinných" mezích.
Zamilovanost, kterou cítíme v počátku vztahu, vždy odezní (cca po roce až dvou) a vztah potom drží pohromadě něco jiného (nebo nedrží a vztah se pak rozpadne).
To, že se nám zalíbí někdo jiný než náš "oficiální" partner, že nás někdo jiný začne přitahovat, je přeci normální. Otázka je, co s tím uděláme. Člověka od zvířete odlišuje schopnost regulovat chování, k němuž ho nutí jeho pudy. Zdravý člověk nesní každou pochoutku, co vidí, a nevrhne se na každého, kdo se mu zalíbí. Jinými slovy, hodnoťte se se podle svých činů, ne svých myšlenek.
Pavel Král, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 18. června 2012. Anketa je uzavřena.
