Se svým mužem jsem se poznala na vysoké. On studoval, já pracovala v kanceláři děkana. Jednoho dne tam přišel, měl nějaké problémy se studiem. Děkan to s ním odmítl řešit, ale on se nevzdal, doufal, že já mu cestičku nějak umetu, že se za něj přimluvím. Šel na to fikaně a já husa hloupá ho tenkrát neprokoukla. Myslela jsem, že má zájem o mě, o mou maličkost, že se mu prostě líbím. Svedl mě a celkem brzy si mě omotal kolem prstu. Získal tak tlačenku, děkan na mě tenkrát docela dal.
Stála jsem o něj víc než on o mě
Byla jsem do něj šíleně zamilovaná. Rozuměli jsme si, sex byl taky fajn. Sice mi vadil jeho způsob humoru, občas si ze mě dost nemístně utahoval, ale já bych mu odpustila cokoliv. Do seznámení s ním jsem moc známostí neměla. Bylo mi sice už třiadvacet (jemu o rok víc), ale byl teprve mým druhým klukem, se kterým jsem spala. On měl pochopitelně těch zkušeností mnohem víc.
Měla jsem totiž mindrák z toho, jak vypadám. Nepatřím rozhodně mezi krásky, prý jsem hezká, což o to, se svým obličejem jsem nikdy problém neměla. Spíš jsem na nervy ze své postavy, mám velká prsa, sice celkem ucházející pas, ale zadek už je opět větší. Proto jsem byla v sedmém nebi, že má o mě zájem kluk, který by mohl mít na každém prstě deset stokrát hezčích holek, než jsem já. Po čase jsem to pochopila, ale i tak jsme spolu dál chodili. Tvrdil mi, že jsem dobrá v posteli a že mám velké přednosti, které ho fakt baví. Nevadí mu, že nejsem prototypem štíhlé modelky, aspoň je prý za co vzít.
Co mám podle vás dělat?
Tak jsme spolu chodili dva roky, dostudoval, začali jsme spolu žít a já otěhotněla. Vzali jsme se. On si mě nejspíš vzal z povinnosti, jeho rodiče dost dají na řeči (žijí na malém městě, kde všichni vědí všechno o všech) a rozhodně by mu neodpustili, že se ke svému otcovství nepostavil čelem. Já byla ze svatby pochopitelně nadšená, doufala jsem, že jsem si ho takto pojistila.
Rodina mu je lhostejná
Náš manželský život byl zpočátku celkem normální. Porodila jsem dceru a měla jsem spoustu práce s dítětem i domácností. Chtěla jsem, aby můj muž byl spokojený, aby mu doma nic nescházelo. Brzy jsem ale pocítila, že náš společný život je mu celkem lhostejný. Má dost náročnou práci v nepřetržitém provozu, občas zůstává i přes noc, sem tam má nějaké služební cesty. Nemyslím si, že by měl milenku, to bych nejspíš už dávno zjistila. Prostě ho práce zajímá víc než rodina. A to máme už druhou dceru. Jsou jí dva roky.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Holky má rád, ale aby se jim nějak víc věnoval, to ne. Všechno nechává na mě, on je ten, kdo nosí peníze, já se tedy budu starat o to, aby bylo doma uklizeno, navařeno, děti někde „schované“, aby ho nerušily, aby on měl ten svůj klid, protože přeci „tvrdě maká“. Občas se sebere a odjede za svými rodiči a kamarády z mládí na celý víkend a čistí si hlavu. I já už mu jsem lhostejná, sex jsme neměli jak dlouho. Navíc mi říká, jak jsem tlustá, a to mám po dvou dětech jen o kilo víc, než jsem měla, když jsme spolu chodili. To, co se mu na mně tenkrát líbilo, ho teď odpuzuje.
Milenci o mě stojí
Tak jsem si našla milence. Jedním z nich je ženatý tatínek z pískoviště, druhý je rozvedený soused. Pochopitelně o sobě nevědí. Ten ženatý taky nemá čas vždycky, když ho mám já, ten druhý naštěstí ano. Manžel je věčně pryč a já se celkem mohu spolehnout, že když doma není, tak se hned tak neobjeví. V poslední době mají v práci docela frmol, takže když nahlásí, že pojedou do noci a on pak přespí v kanceláři, tak vím, že to tak bude a já si můžu přítele pozvat, až dcery usnou. Občas se zadaří i přes den.
Nemůžu říct, že bych byla do jednoho nebo druhého nějak zamilovaná. Je mi s nimi fajn, vím, že to tak mají i oni dva. S nimi se cítím jako žena, o kterou někdo stojí, komu nejsem lhostejná. Uvědomuju si, že to takhle nemůže jít donekonečna. Manžela jsem tolik milovala, ale už mi začíná vadit ten jeho nezájem o mě, náš život, naše děti. Nikdy ale neřekl nic o tom, že by to chtěl ukončit. On je možná spokojený, nevím. Navíc můj přítel, ten rozvedený, začal mluvit o tom, že by se mnou chtěl být víc, že by i uvítal, abychom spolu žili, abych od manžela odešla. Má mě prý rád a chtěl by se mnou vychovávat moje děti a třeba mít i nějaké společné.
Denisa
Názor odbornice: ve vyprávění jste oběť
Vážená Deniso! Máte ve svém životě vztahovou šmodrchanici. Nevím, jestli jste zaznamenala, že ze svého vyprávění vycházíte často jako oběť. Manžel vás využil pro přesvědčování děkana. Manžel si z vás nechutně utahuje. Manžel potřebuje klid a vy se musíte o všechno starat sama...
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Kdybyste seděla u mě v ordinaci, dotazovala bych se na to, co jste doposud učinila, aby se tyto nemilé situace alespoň trochu změnily. Necháme-li se totiž vláčet okolnostmi a osudem, stane se z toho nebezpečný zvyk. Je snazší vymluvit se na to, co ten druhý udělal či neudělal, místo toho, abychom se sami zaktivizovali a pokusili se společný partnerský život ovlivnit žádoucím směrem.
Nemyslím si totiž, že byste s jedním nebo druhým z milenců vystoupila nějak zásadně ze své pasivity. Což by byla škoda, protože možná nadějný vztah by po čase mohl skončit ve stejných kolejích jako váš neuspokojivý vztah s manželem.
Pokuste se sama (nebo lépe s odborníkem z oblasti psychologie mezilidských vztahů) ujasnit si, co v životě chcete a co jste vy sama ochotná pro to vykonat a změnit. Jelikož nevěštím z křišťálové koule, neumím vám předpovědět, jak dopadnou vaše tři intimní vztahy. Pokládám však za dobré vám nabídnout, abyste pracovala sama na sobě. Na své aktivizaci a cestě k osobnostní zralosti. Potom se vám bude ve vztazích lépe dýchat.
PhDr. Magdalena Dostálová
