Přitom vím, že se na dítě moc těší. Už vymyslel i jména pro holku i kluka – my totiž nevíme, co to bude. Chceme, aby to pro nás bylo překvapení.
Děti plánujeme už od počátku našeho vztahu
Se Šimonem jsem se seznámila před pěti lety. Byla to láska na první pohled z obou stran. Náš vztah byl už od počátku hodně intenzivní. Brzy jsme začali spolu žít a plánovat společný život. Šimon měl jasno, i co se týče dětí. Já o nich nikdy nepřemýšlela. Samozřejmě že jsem je jednou chtěla mít, ale kdy a kolik, mi bylo jedno. Šimon chce mít aspoň dvě.
Asi po roce známosti jsme se tedy začali o dítě pokoušet. Abych se nemusela vdávat těhotná, vzali jsme se, jakmile jsme se pro dítě rozhodli. Jenže to na sebe dalo dlouho čekat. Nedařilo se, ale naštěstí jsme oba zdraví a doktor nám doporučil trpělivost.
Po čtyřech letech jsem konečně otěhotněla
Nakonec jsme byli úspěšní – otěhotněla jsem. Byla jsem štěstím bez sebe a moc jsem se na těhotenství těšila. Moje máma mi odmalička říkala, že to je nejkrásnější období ženy, tehdy je jen matka a její dítě. Jsou jen sami dva, nikdy později už to žena nezažije, už si na dítě bude dělat právo mnohem více lidí - bude kolem táta, sourozenci, babičky a dědečkové, kamarádi.... Podle toho, jak mi to máma líčila, byla jsem vždycky zvědavá, jaké to je mít dítě v sobě. Cítit, jak roste. Já se dokonce těšila i na porod.
Šimon se (alespoň podle reakce, když jsem mu řekla, že jsem konečně těhotná) také těšil. Jenže čím déle jsem byla těhotná, tím více on byl zdrženlivý. Prvních několik týdnů jsme spolu spali jako dřív. Na mně nebylo nic vidět, cítila jsem se skvěle, žádné těhotenské příznaky se u mě nedostavily.
S rostoucím břichem klesal manželův zájem o mě
Jenže bříško rostlo a rostlo. Těhotenství na mně začalo být trochu vidět po 3. měsíci. Nerostlo mi jen bříško, ale tak nějak jsem se zakulacovala celá. A tehdy jsem začala i na manželovi pozorovat, že se ode mě odvrací. Když jsem se večer k němu začala tulit, několikrát se ode mě odtáhl, že je unavený (dříve to nikdy neudělal). Pak kolikrát přišel domů až v okamžiku, když jsem spala. Občas se zdržel s kamarády – prý si musí užívat svobody, dokud dítě není na světě.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Nejdříve mi nic nedošlo, jenže později jsem ho začala podezírat, že se mi vyhýbá záměrně. Jenže proč? Tak jsem se ho jednou, když zase byl večer unavený, zeptala. Na jeho odpověď jsem nebyla připravená. Začal plácat něco o tom, že se bojí, aby mi neublížil. Když jsem mu řekla, že nemusí mít z ničeho obavy, že sex můžeme mít ještě několik měsíců, tak se kroutil a kroutil dalšími výmluvami.
Byla jsem rozhodnutá, že to musíme vyřešit hned, dokud mi neřekne pravý důvod, tak ho nepustím. Šimon nakonec přiznal barvu – prý je mu moje břicho protivné, nelíbí se mu, jsem pro něj celkově nepřitažlivá, svým způsobem ho odpuzuji a po sexu se mnou netouží. Mě samozřejmě miluje, moc se těší na dítě, ale teď se mnou sex prostě mít nemůže. Také nesnáší, když mám na sobě upnuté tričko a moje břicho je vidět.
Když mi všechno řekl, měla jsem na něj hrozný vztek. Bylo mi to líto a vůbec jsem jeho důvodům nerozuměla. Jak může být tak bezohledný? Dlouho jsem to rozdýchávala, dokonce jsem na pár dní odjela na návštěvu ke svým rodičům, abych s ním nemusela být v jednom bytě. Svěřila jsem se i mámě, hledala jsem u ní pochopení. Její odpověď mě ale překvapila, prý mám na všechno zapomenout a vzít to, jak to je. Šimon je fajn chlap a prostě se to tak někdy stane. Je zbytečné nad tím přemýšlet a nutit ho k něčemu, co on sám nechce.
Jenže jí se to řekne, ji její muž neranil na nejcitlivějším místě. Je mi moc smutno, se Šimonem teď máme takový zvláštní vztah, chodíme kolem sebe po špičkách, on se na mě skoro nepodívá – těhotenství je už na mě pochopitelně hodně vidět. Moc spolu nemluvíme, tedy on se snaží, ale já tak nějak nemůžu. Co od něj mohu čekat jindy? Co když třeba vážně onemocním, budu vypadat tak, jak se mu nebude líbit – to mě zase odstrčí? Moc mi ublížil a nevím, jestli mu někdy dokážu odpustit. Uvažuji, že snad od něj i odejdu...
Magda
Názor odborníka: Taky byste to mohla být vy
Dobrý den Magdo, děkuji za váš velmi zajímavý dotaz. Strávili jsme s manželem pěknou chvíli jeho probíráním. Ono to opravdu s tím sexem v těhotenství není jednoduché. Já jako žena vám úplně rozumím v tom, že vás jeho chování zranilo a že nemůžete pochopit, jak to, že s vámi nesdílí radost z těhotenství a rostoucího bříška. Chápu i to, že s ním teď nejste schopna mluvit.
Kdybyste se na to zkusila podívat trochu odosobněně, situace těhotenství může vypadat i jinak. Taky byste to mohla být vy, kdo by mohl ztratit zájem o sex a prostě byste se celé těhotenství nechtěla s manželem milovat. On by to zřejmě taky musel nějak akceptovat. My ženy těhotenství myslím prožíváme romantičtěji než muži (a hormony nám k tomu nahrávají).
Představte si, že by váš manžel najednou nabral 20 kilogramů. Líbil by se vám? Byl by pro vás stále ještě sexy? Já vím, že namítnete, že je těhotenství přeci jiná situace, ale přesto vás poprosím, abyste si na mou otázku pravdivě odpověděla. Nechci tím vašeho manžela omlouvat, ale i jeho svým způsobem chápu. Alespoň k vám byl upřímný, snaží se s vámi mluvit, být s vámi.
Pokud máte pocit, že jste v komunikaci s manželem opravdu zaseknutá, jděte spolu k terapeutovi. Pomůže vám tohle nelehké období překlenout. Hodně zdaru a tolerance.
Leona Dyrehauge, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 30. července 2012. Anketa je uzavřena.
