S manželem jsem už 15 let. Známe se ze školy, oba jsme studovali stejnou vysokou školu. Ještě na škole jsme s partou kamarádů začali podnikat. Začátky byly krušné, ale nám to nevadilo. Byli jsme hodně mladí a nadšení. Naše tehdejší firma se brzy na trhu zabydlela. Dnes patří ve svém oboru mezi lídry.
Zbohatli jsme
Oba s manželem pocházíme z nižší střední třídy, naši rodiče byli zvyklí obracet každou korunu. Asi i to, nežít jako oni, nás hnalo dopředu. Podařilo se a brzy jsme na tom byli opravdu dobře. Manžel je velmi podnikavý. Rozjel další firmu, která byla také úspěšná a na rozdíl od první patřila jen jemu. Než jsem otěhotněla s prvním dítětem, hodně jsem mu pomáhala.
Po pár letech prodal podíl v první firmě a na účtě nám přistála pěkná sumička. V té době jsem už byla těhotná s druhým dítětem. Odstěhovali jsme se do známého satelitního městečka kousek za Prahu. To se stalo před pěti lety.
Stereotyp a nuda
Naše okolí už bylo hodně zabydlené a my jsme si brzy našli známé. Je zajímavé, jak se naše osudy podobaly jak vejce vejci. Úspěšní muži a jejich krásné pěstované ženy a jedno až dvě děti.
Zpočátku jsem zvelebovala naše bydlení, věnovala se dětem. Když jsme se nastěhovali, byly dětem pět a tři roky. Odjakživa jsem hodně aktivní, takže jsem s nimi jezdila na různé výlety, často jsem navštěvovala i kamarádky, které jsem měla ještě ze školy.
Pak jsem se spřátelila s pár sousedkami a netrvalo dlouho, mé výlety do Prahy a okolí přestaly a já trávila volný čas s nimi. Jakmile začaly děti chodit do školy a školky, měla jsem pro sebe spoustu volného času. Je zbytečné se rozepisovat, že jsem ho trávila především starostmi o sebe a tlacháním s kamarádkami u kafe. Domácnost jsem opečovávat ani nemusela, měli jsme hospodyni.
Po čase mi ale tento prázdný život začal lézt na nervy. Pořídila jsem si tedy psa. Hodně času jsem trávila s ním, chodili jsme na dlouhé procházky a na cvičák. Jenže když jsem přišla domů, byla tady opět ta nuda, která mě začala čím dál víc zahlcovat. Paradoxně mě všechno přestalo bavit. Všechno, co jsem dělala dosud, mně připadalo otravné a nudné. Když si vzpomenu, jak jsem dřív s nadšením chodila běhat nebo do fitka, jak jsem milovala cesty za nákupy do vyhlášených pražských butiků, návštěvy masážních salonů, kosmetiky ...
Manžel si našel milenku
Jediné, co jsem dělala s nadšením a láskou, byla starost o děti i psa. Ti si nezasloužili, abych se na ně vykašlala. A starost o manžela? Toho jsem prakticky neznala, domů chodil až pozdě večer, když jsme už všichni, přinejmenším děti, spali. Když někdy byl doma o víkendu, stejně pořád pracoval, seděl u počítače, mobil u ucha.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Nuda a nechuť ke všemu se na mně brzy podepsaly. Přestala jsem se stýkat se sousedkami, bohužel jsem přestala o sebe dbát a jen jsem seděla doma v teplácích. Slušněji jsem se oblékla, jen když jsem jela s dětmi do školy či na kroužky. Jinak mi to bylo jedno, pro koho bych měla být krásná?
Pak si muž našel jinou. My dva si stejně už dlouho nemáme co říct. Když mi bez jakýchkoliv emocí oznámil, že má milenku, bylo mi to fuk. On se rozvádět nechce, ta žena je prý pro něj jen reprezentativní prvek. Mě má rád, jsem matkou jeho dětí a je mi vděčný za všechno, co jsem pro něj a naše manželství udělala.
Musím se vzchopit
Před měsícem jsem se dozvěděla, že jedna ze sousedek spáchala sebevraždu. Přišla mi to říct má asi nejbližší kamarádka, která bydlí vedle nás. Když jsme probíraly všechno kolem té ženy, došlo mi, že na tom byla stejně jako já. Ona na rozdíl ode mě ale byla alkoholička.
To všechno mě tak vyděsilo, že jsem si řekla, že musím se svým životem něco udělat. Vzchopit se, mít nějaké zájmy, práci, sblížit se třeba i s manželem. Jinak to špatně dopadne. Vždyť je mi teprve 37 let a připadám si stará a prázdná a unavená životem.
Linda
Názor odborníka: Úspěch nás posiluje
Dobrý den Lindo, A, B a D jsou správně. Žen s podobnými potížemi jsem ve své praxi viděl již mnoho a jejich osudy se (do určité chvíle) podobají jako vejce vejci.
Z toho, co píšete, vyplývá, že v životě nemáte (kromě dětí a psa) žádnou smysluplnou náplň. Lidská psychika je zařízena tak, že pokud něco uděláme a uspějeme, máme ze sebe radost a dobrý pocit, a to nám dodá energii a chuť dělat něco dalšího (nebo v té činnosti pokračovat).
Čím víc elánu máme, tím více věcí děláme a tím více rostou naše šance na další úspěch. A s každým dalším úspěchem roste naše chuť do dalších aktivit. To je cesta k sebevědomí, dobrému pocitu ze sebe sama, aktivitě.
Opačná cesta (absence úspěchů) vedou k druhému pólu - k depresi a prázdnotě. Tu každý zaplňuje něčím jiným, ale většina těchto (náhradních) výplní nevede k dlouhodobému uspokojení. Je třeba, abyste tento bludný kruh zastavila a roztočila opačným směrem. Pokud budete chtít, kontaktujte mne, rád vám pomohu. Držím palce.
Pavel Král, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 4. června 2012. Anketa je uzavřena.
