Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Když jsme se poznali, byli jsme pořád někde venku. Chodili jsme do kina, večery jsme trávili ve vinárně či třeba na bowlingu. Hodně jsme sportovali, nepamatuji, že bychom víkendy trávili doma. Aspoň jeden z volných dní jsme věnovali nějaké větší aktivitě. Dovolené v zimě i v létě byly plné sportu, kol, chození po horách.
A teď? Buď sedíme doma, někdy spolu koukáme na televizi, nebo se každý z nás věnuje své zábavě. Já si nejčastěji čtu a Honza hraje hry na počítači. O víkendech jsme taky doma. Ráno dlouho spíme, pak jdeme rovnou obědvat a odpoledne se jen tak povalujeme, večer většinou koukáme na nějaké filmy.
Ani nevím, kdy se to zlomilo a kdo s tím vlastně začal. Je pravda, že jsem někdy měla těch aktivit už plné zuby a ráda bych si zalezla doma s knížkou, ale teď je to přesně naopak. Jenže Honzovi se nikam nechce, tedy společně se mnou se mu nechce. Prý je mu se mnou nejlíp doma. S kamarády občas někam vyrazí, ale je to tak maximálně dvakrát až třikrát do měsíce. Jinak když není v práci, tak skoro pořád sedí u počítače.
Já mám pár kamarádek, se kterými si také občas někam vyrazím. Většinou si ale jen píšeme po netu nebo si zavoláme.
Když jsem náš nudný život s Honzou probírala, divil se, co mám za problém. Jemu vůbec nepřijde, že by se měl nějak nudit. Už je mu třicet, řádění po hospodách má za sebou, tak co bych jako chtěla. Prý mám být ráda, že je se mnou doma a nelítá někde venku jako mnozí z jeho kamarádů.
Říká mi, že tohle je představa jeho života. Prý až budeme mít děti, tak uvidím, co to bude za kolotoč. Pak se mi bude po tomhle klidu stýskat. To má sice pravdu, ale já si myslím, že než přijdou děti, tak ještě uteče hodně času a do té doby bude co?
S Honzou se máme rádi, máme stejný smysl pro humor, stejné názory na politiku i dění kolem nás. Svým způsobem bychom mohli být ideální pár. I povahy jsme nekonfliktní. Samozřejmě jsme se také už pohádali, ale nikdy u nás nenastala situace, že bychom si nadávali, uráželi jeden druhého a pak spolu hodiny a dny nemluvili. U nás to naštvání jednoho na druhého trvá opravdu jen chvíli.
Teď si asi říkáte, kde je problém, co bych vlastně chtěla. Těžko se to popisuje, ale už dlouho mám pocit, že jsme jak dvě sardinky v konzervě, které jen vedle sebe leží, nebaví se spolu, nehýbou se a čekají na to, až je někdo z té konzervy vytáhne.
Asi před měsícem jsem se rozhoupala k tomu, že jsem všechno, co cítím, Honzovi vylíčila. Vychrlila jsem to na něj a čekala na reakci. Honza byl v šoku a řekl mi, co bych vlastně chtěla, vždyť každý vztah jednou z té velké zamilovanosti přejde v něco stálejšího, co už trochu může zavánět stereotypem a nudou. Pokud se pochopitelně ti dva nerozejdou. Můj výlev měl za následek to, že Honza si se mnou začal víc povídat, jenže to trvalo asi tak týden.
A já jsem začala přemýšlet o tom, že se s Honzou rozejdu. Jsem čím dál víc nespokojená, něco mě žene pryč. Chci ještě žít, ne přežívat. Když jsem se pomalu rozhodla, že to Honzovi řeknu, přišel domů s kytkou a prstýnkem a požádal mě o ruku. Řekl, že pochopil, co mi vadí, s čím jsem nespokojená. Je to tím, že nejsme manželé a přitom jako manželé žijeme.
Tak to byl šok. Nic, ale vůbec nic nepochopil. Díval se na mě s láskou v očích a já řekla ano. A bylo to. Nebyla jsme schopná mu nic říct o tom, že já plánuji rozchod. To prostě nešlo. Rovnou jsme si předběžně domluvili, že se vezmeme na jaře příštího roku. Jeho maminka jde po létě na operaci a chceme, aby už byla v pořádku.
Už je to týden, Honza je spokojený, jak to vyřešil, a já čím dál víc uvažuji, že své slovo vezmu zpět.
Lada
Názor odborníka: Vztahům svědčí společné rituály
Milá Lado, vaše pocity jsou v dlouhodobém vztahu úplně přirozené. Máte vlastně pravdu, že pokud by to ve vašem vztahu šlo takto dál, hrozila by opravdu nuda a stereotyp. Ne nadarmo se radí po nějakém období ve vztahu udělat další kroky (přestěhovat se k sobě, poté svatba, pak dítě), vztah tím ožívá a nabírá nový směr.
Pokud se do svatebních příprav zapojíte oba, mohlo by vám to pomoci k tomu, abyste zase měli co sdílet, měli spolu nové zážitky. Na druhou stranu cítíte správně, že je nutné řešit i dlouhodobé soužití, najít si příjemné prožitky i tam.
Vztahům svědčí společné rituály (snídat nebo večeřet společně apod.) a jakékoli společné aktivity. Pokud se tedy vašemu příteli nechce ven, zkuste vymyslet, jak spolu lépe trávit čas doma (společné vaření, sledování nových filmů, hry) nebo zkuste společně najít nové venkovní aktivity, kde budete odpočívat a přitom trávit čas spolu (sauna, wellness pobyty, cestování).
Z toho, co píšete, má váš vztah hodně pozitivního a jediné, co vás tíží, je stereotyp, který po čase nastává v každém vztahu. Zeptejte se tedy svého přítele, kolik odpočinku potřebuje a kolik aktivního času by mohl věnovat vám.
Tereza Zahrádková,Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 22. července 2013. Anketa je uzavřena.
