Maminka je poslední dobou úplně jiná, než ji znám (ilustrační foto).

Maminka je poslední dobou úplně jiná, než ji znám (ilustrační foto). | foto: Profimedia.cz

Příběh Kateřiny: Máma se z babičky změnila v zamilovanou „mladici“

  • 405
Jmenuji se Kateřina a je mi 35 let. Jsem vdaná a mám dvě děti, desetiletého syna a pětiletou dceru. Kdyby nebylo mé matky, která se na "stará kolena" chová, jako by jí bylo o několik desítek let méně, byla bych spokojená. S bratrem si už nevíme rady. Bojíme se, aby nenaletěla a nerozházela svůj majetek.

Ale hezky popořádku. S rodiči a bratrem jsme vyrůstali ve velkém rodinném domě kousek za Prahou. Na dětství mám krásné vzpomínky, máma s tátou se nám hodně věnovali. A také navzájem se měli moc rádi, tolerovali jeden druhého (tedy především máma tátu).

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

S tátou to bylo někdy hodně těžké. Na mámu totiž žárlil, ale naštěstí se jeho občasné scény obešly bez výraznějších hádek a scén. Nicméně si mamku hlídal jako oko v hlavě. Snažil se být pořád s ní. A když se jí občas podařilo "vyklouznout" za kamarádkami, zpovídal ji pak jako malé dítě.

Naštěstí máma má skvělou povahu. Z jeho žárlení si moc nedělala, neměla důvod mu být nevěrná a táta to koneckonců věděl. Navíc mamka byla hodně hezká, vlastně je stále, i když už překročila šedesátku. A táta na ni byl pyšný.

Mé děti měly skvělou babičku a dědečka

Po svatbě jsem se od rodičů odstěhovala, i když jsme tam mohli zůstat s nimi. Náš dům byl hodně velký. Ale manžel měl byt v Praze a já tam měla práci. S rodiči zůstal jen bratr. V té době ještě studoval poslední rok střední školu.

Brzy po svatbě jsem otěhotněla. K našim jsem po porodu jezdila hodně často. Mamka mi pomáhala se synem. Byla skvělá babička. I táta se jako dědeček činil. Když jsem se pak po třech letech vrátila do práce, naši nám dál hodně pomáhali. Syn býval často nemocný a ve městě mu to nesvědčilo, takže hodně času trávil u mých rodičů.

Když se mi narodila dcera, vše se opakovalo. Maminka s tátou byli z vnoučat nadšení. Někdy jsem měla pocit, že my s manželem jsme naprosto zbyteční. Děti a babička s dědečkem si naprosto vystačili. Naštěstí mí rodiče byli vždy hodně rozumní a respektovali naše přání, jak se k dětem chovat, a nijak je nerozmazlovali.

Bratr se odstěhoval, táta zemřel

Když bylo bratrovi 28 let (mně bylo o pět víc), odstěhoval se od našich i on. Našel si práci zhruba 100 kilometrů od domova, zamiloval se tam a oženil.

Rodiče byli z bratrova odchodu hodně smutní, ve velkém domě zůstali sami. Snažila jsem se je co nejvíce navštěvovat, i brácha za nimi často jezdil. Jenže před rokem a půl přišla další rána, tátovi zjistili rakovinu a po pár měsících zemřel. Máma zůstala úplně sama. Byl to pro ni takový šok, že jsme mysleli, že tátovu smrt snad nepřežije. Naštěstí jsme pro ni byli velkou oporou a také dvě věrné kamarádky se jí hodně věnovaly, aby nebyla na smutek sama.

Máma se vrátila z lázní úplně vyměněná

Asi tři měsíce po tátově smrti jsme s máminou nejlepší kamarádkou, pro nás děti byla vždy tetou Věrou, vymysleli plán, jak ji rozptýlit a snad i rozveselit. Koupili jsme mamce týdenní relaxační pobyt v lázních. A Věra jela také. I ona je vdova, ale už několik let a s odchodem svého manžela se dokázala už vyrovnat.

Mamka se vrátila jako vyměněná. Ten týdenní pobyt jí jen prospěl. Bylo vidět, že se se smrtí svého muže už dokázala srovnat.

Je to už skoro tři čtvrtě roku, co táta zemřel a mamka je úplně jiná. Začala o sebe hodně dbát. Cvičí, zhubla, chodí na kosmetiku, ke kadeřnici. Každou chvíli vyrazí do Prahy do divadla, navštěvuje kamarádky. Dokonce začala uvažovat o tom, že prodá dům, vyplatí nás, pořídí si něco malého. A vyrazí do světa. Také přemýšlí o nějaké úpravě vrásek v obličeji...

Oba s bratrem jsme z ní docela v šoku. Mamka se chová úplně jinak, než jak ji známe. Přestali jsme ji zajímat - tedy ne úplně, ale už neřeší, jak se máme, už ani každou chvíli nevolá, kdy za ní přijedou vnoučata. Má své zájmy, koníčky... Neznamená to, že by o nás už neměla zájem, ale jak mi řekla, chce si ty poslední roky, co jí zbývají, co nejvíce užít. Už nechce být jen tou babičkou, ale i ženou.

Já ji na jednu stranu naprosto chápu, ale na druhou mi to připadá takové nepřirozené. Je úplně jiná, než ji znám. A navíc – nedávno mi řekla, že má přítele. Je to také vdovec a má dvě děti. Mámě přijde naprosto samozřejmé, že by se buď nastěhoval k ní, nebo ona k němu a dům by prodala. A cesta kolem světa v jeho společnosti by prý určitě bylo to nekrásnější, co za poslední roky zažila.

Já toho pána vůbec neznám, jsem ráda, že máma je šťastná, ale co když ji chce využít? Nemám jí za zlé, že si po smrti táty někoho našla, ale co když je to jen nějaký podvodník? Máma je pořád moc hezká, je sympatická a milá a hlavně má majetek. Co když on jde právě po něm, nebo jen chce, aby mu někdo ve stáří posluhoval? Třeba mu křivdím, zatím jsem ho nepoznala. Možná je na tom jako máma, chce si jen stáří užít s nějakou milou ženou...

Kateřina

Názor odborníka: Promluvte si s maminkou

Dobrý den, děkujeme za váš dotaz. Rozumím, že změna chování vaší matky vás znepokojuje a v současné chvíli vás napadají spíše pesimistické scénáře, jak by mohl tento její nový vztah dopadnout. Vidět někoho nového vedle vaší maminky, na místě otce, může být nepříjemné, někdy i bolestné. Zdá se, že radikální situace v jejím životě působila jako impuls ke změně.

Píšete, že vaše matka se celý život věnovala rodině, manželovi, vnoučatům. A teď vás najednou překvapuje, že se chová úplně jinak. Vaše maminka si asi uvědomila, že stářím život nekončí, že existují na světě věci, kvůli kterým má smysl tu zůstat a užívat si je. Je velmi dobře, že ani v takovém věku maminka neztrácí optimismus a má chuť poznávat nové věci a lidi.

Doporučila bych vám, abyste si s maminkou sedla a v klidu si s ní promluvila o vašich obavách, řekla jí, že máte o ni starost a bojíte se, aby někomu nenaletěla.

A co se týče jejího nového přítele, dříve, než bych začala situaci posuzovat, zorganizovala bych nějaké menší setkání, kde byste se mohli poznat a udělat si o sobě lepší představu. Měla byste zde vhodnou příležitost seznámit se blíže s i jeho názory a plány do budoucna. Netvrdím, že po jednom dvou sezeních úplně správně odhadnete charakter člověka, ale intuice vám může napovědět, jestli se máte mít na pozoru. Hodně štěstí vám i mamince!
Mgr. Martina Frintová, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 4442

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 20. srpna 2012. Anketa je uzavřena.

3. Mám se seznámit s matčiným přítelem, blíže ho poznat a až potom dělat nějaké závěry?
3. Mám se seznámit s matčiným přítelem, blíže ho poznat a až potom dělat nějaké závěry? 2799
1. Mám se smířit s tím, že matka má také svůj život a já ho musím respektovat?
1. Mám se smířit s tím, že matka má také svůj život a já ho musím respektovat? 1534
4. Mám dát mámě ultimátum – buď její nový život a přítel, nebo já a moje děti?
4. Mám dát mámě ultimátum – buď její nový život a přítel, nebo já a moje děti? 63
2. Mám matce jejího přítele rozmluvit, varovat ji, že by to mohl být podvodník, který jde jen po jejích penězích?
2. Mám matce jejího přítele rozmluvit, varovat ji, že by to mohl být podvodník, který jde jen po jejích penězích? 46