Ona
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek

Příběh Ivy: Jsem zadlužená, hrozí mi exekuce. Bojím se přiznat příteli

  • 77
Jmenuji se Iva, je mi 31 let a dlužím, kam se podívám. Přitom jsem v tom prakticky nevinně. Do problémů jsem se dostala kvůli snaze pomoci rodičům a také svému bývalému příteli. Copak jsem mohla vědět, že nakonec na všechno zůstanu sama?

Život se se mnou nikdy nemazlil. Průserů a problémů jsem už odmalička měla až nad hlavu. Nejsem žádná pesimistka, ale když se poctivě zamyslím, tak si vzpomenu tak na jeden dva okamžiky ve svém životě, kdy jsem byla opravdu šťastná a měla pocit, že mi všechno vychází.

Ujala se mě teta

Tím nejhezčím okamžikem bylo narození mé dcery Verunky. Jejího otce jsem poznala na zábavě, kam jsem u nás na vesnici (tenkrát jsem ještě bydlela u rodičů) šla s kamarádkami. Byla jsem mladá, hloupá a naivní a skočila na lep Pražákovi, místnímu baliči, který k nám do vesnice jezdil jen na víkendy. Holky na něj letěly, pokaždé odcházel s jinou. Já jim záviděla a měla pocit, že mu nesahám ani po kotníky.

Proto když si mě najednou začal všímat, byla jsem v sedmém nebi. Opil mě a na mezi jsem se s ním vyspala. Bylo to podruhé v mém životě. A otěhotněla jsem. Tenkrát mi bylo 21 let. On samozřejmě všechno popřel a já byla tak hloupá, že jsem se s tím spokojila. Cítila jsem se tak ponížená. Naši mě vyhodili z domu, prý když nepřiznám otce, tak ať jdu.

Tak jsem šla. Naštěstí se mě ujala mámina o 15 let starší sestra, i když byla dost nemocná. Byla už několik let vdova, děti neměla a bylo jí mě líto. Žila jsem u ní ve městě. Pomáhala mi, jak mohla. Ani narození dcery mé rodiče neobměkčilo.

Když bylo Verunce pět let, teta umřela a já zdědila její byt a nějaké peníze. Teta mi všechno odkázala. Na pohřbu jsem se po dlouhé době setkala se svými rodiči a ti najednou byli úplně jiní. Chovali se, jako by nic, a hned ať přijedu na návštěvu, že by se rádi setkávali i s Verunkou. Já byla šťastná, že je zase všechno v pořádku.

Rodiče potřebovali peníze

K rodičům jsem jela hned další víkend. Ti se mohli přetrhnout, aby nám ukázali, jak jsou rádi, že nás vidí. A než jsme s dcerou odjely, přišel za mnou otec, že prý mají s maminkou problém. Potřebují peníze, aby mohli v bytě udělat nějaké opravy, nová okna a tak. Maminka je bez práce a táta si občas někde něco přivydělá, nemá takový příjem, aby mu v bance půjčili. A když jsem já teď při penězích, tak bych jim mohla půjčit já.

Jenže tolik, kolik si představovali, jsem neměla. Teta mi nechala jen pár tisíc, ne stovek tisíc ani desítek tisíc, jak si snad představovali mí rodiče. Ale byla jsem tak ráda, že je zase mezi námi všechno v pořádku, že už se na mě rodiče nezlobí, takže jsem si vzala půjčku já, naštěstí mám práci v účtárně, docela slušně placenou, takže to nebyl problém.

Dvě půjčky na krku

Táta se dušoval, že mi bude pomáhat splácet a taky to plnil. Takže to zpočátku šlo dobře. Já platila bance, táta s mámou mně. I vztahy mezi námi se zlepšily, naši si zamilovali moji dceru a chtěli ji vidět co nejčastěji.

Pak jsem poznala Jardu. Pracoval v naší firmě jako řidič. Pěkný chlap, rozvedený, z prvního manželství měl dvě děti. Asi po půl roce se ke mně nastěhoval. Po rozvodu bydlel na ubytovně, ženě nechal byt, prý kvůli dětem. Měl je moc rád, takže se ani nebránil platit na ně dost velké alimenty.

Bylo nám spolu moc dobře a Jarda se rozhodl, že bychom měli něco dělat s mým bytem. Měl pravdu, potřeboval rekonstrukci jak sůl, také nové zařízení. Přeci jen léta se v něm nic neměnilo, neopravovalo a já po smrti tety tam také nic neudělala. Jenže peníze jsme na to neměli. Jarda měl něco málo naspořeno, ale půjčku by mu nikdo nedal, takže to bylo zase na mně. A banka mi ji dala. Pustili jsme se do rekonstrukce a těšili se, jak se nám bude v bytě krásně žít.

Splácení zůstalo na mně

Jenže táta onemocněl, musel na operaci, přestal pracovat a nemohl mi tak peníze splácet. Zůstala jsem na to sama. To jsme ještě s Jardou zvládali. Těžko, ale zvládali. Ale netrvalo dlouho a Jarda ode mě odešel, vrátil se k ženě a dětem. Bylo to jako blesk z čistého nebe, prý zjistil, že bez bývalé ženy a dětí nemůže být, a když mu to ona nabídla (opustil ji totiž chlap, kvůli kterému Jardu vyhodila), tak se dlouho nerozmýšlel. A byl takový formát, že po mně nechtěl vrátit peníze, které investoval do mého bytu.

A já zůstala sama na všechny dluhy. Vzala jsem si ještě jednu práci, abych to zvládala, ale bylo to opravdu hrozné. Občas jsem posla méně, občas nic nezaplatila. Pak jsem si i půjčila u takové hrozně drahé společnosti, abych mohla poplatit nějaké dluhy, když mě z banky tolik uháněli. Můj dluh je teď 400 tisíc korun. A já vyrážím klín klínem a nevím, jak dál. Už mě navštívil i exekutor. Kamarádka mi radila, ať se domluvím s bankou, nebo ať si zažádám o osobní bankrot. Jenže to bych se asi musela vzdát bytu a potupně se vrátit k rodičům, ale to já nechci.

Nový přítel

Před pár týdny jsem poznala docela fajn muže. Párkrát jsme si vyrazili a vypadá to mezi námi nadějně. No a já se bojím mu ke všemu přiznat, jak na tom jsem. Řekla jsem mu jen to, že něco dlužím, že jsem pomohla rodičům. Vypadalo to, že jsem stoupla v jeho očích, prý on by se asi tak nikdy nezachoval, aby se zadlužil kvůli někomu jinému. Jenže to ještě neví, že dlužím mnohem víc a na paty mi dýchá exekutor.
Iva

Názor odborníka: Zvažte osobní bankrot

Dobrý den Ivo, vaše situace skutečně není jednoduchá. Ale nezoufejte, nejste v ní sama ani nejste první, kdo se v ní nachází. S podobnou situaci se setkám ve své praxi velice často.

Z vaší situace skutečně lze usuzovat, že se nacházíte v tzv. úpadku, tedy že nejste schopna řádně hradit své závazky. Zde je prvním a často i jediným řešením takovéto situace vyhlášení osobního bankrotu, čili oddlužení dle insolvenčního zákona. Jedná se o legální cestu, jak se z takovéto situace dostat.

Osobní bankrot neboli oddlužení povoluje soud v insolvenčním řízení. Pokud vám oddlužení schválí soud, nemusíte se bát exekutorů a vymáhání dlužných splátek. Díky oddlužení se vám celkový dluh může snížit až o 70 procent. Budete tedy splácet třeba jen 30 procent vašich dluhů, navíc můžete pak libovolně disponovat s vaším majetkem.

Rozhodně nedoporučuji si brát další a další půjčky, to se velice rychle pak dostanete do dluhového kolotoče. V praxi se rovněž setkávám s tím, že jeden z partnerů ze strachu zamlčuje svému příteli dluhy, většinou klientům doporučuji, aby se svému příteli s tímto problémem svěřili, protože je jen otázkou času, kdy pravda vyplave napovrch.

Pokud se pro osobní bankrot neboli oddlužení rozhodnete, buďte obezřetná při výběru firmy, vyberte si společnost, která má za sebou historii a dobré reference, pozor na podvodné firmy. Firma by měla být transparentní, měla by mít za sebou už velký počet oddlužených lidí a vysokou úspěšnost jí podaných žádostí, a firma by se neměla schovávat jen za pouhý bezejmenný formulář na webu, určitě chtějte vidět smluvní podmínky dopředu. Z praxe také vím, že někdo se snaží návrh pro soud vypracovat svépomoci, tento způsob ale moc nedoporučuji u soudu skončí většinou neúspěšně.
JUDr. David Vozák, Abivia.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1427

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 29. září 2014. Anketa je uzavřena.

1. Mám příteli na rovinu říct, jak na tom jsem?
1. Mám příteli na rovinu říct, jak na tom jsem? 1145
4. Mám prodat byt, splatit všechny dluhy a najít si nové bydlení v pronájmu?
4. Mám prodat byt, splatit všechny dluhy a najít si nové bydlení v pronájmu? 243
3. Mám příteli dále lhát a předstírat, že na tom nejsem tak špatně?
3. Mám příteli dále lhát a předstírat, že na tom nejsem tak špatně? 22
2. Mám požádat přítele o půjčku?
2. Mám požádat přítele o půjčku? 17