Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Dany: Přítel mi dal ultimátum, deset kilo dolů, nebo rozchod

  0:31aktualizováno  0:31
Za tři roky mám dvacet kilo navíc. Přítel je mou tloušťkou znechucený, denně od něj slyším posměšky a narážky na mou váhu. Před pár dny mě ale postavil před hotovou věc. Buď do půl roku zhubnu aspoň deset kilo, nebo si můžu balit kufry. On prý se mnou už dál nebude.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Jmenuji se Dana, je mi 30 let, jsem svobodná, bezdětná a s přítelem jsme spolu tři roky. Nyní bydlíme u jeho rodičů. Společné bydlení s rodiči jsme si vybrali dobrovolně. Z původního podnájmu jsme dostali výpověď od nového majitele. V domě s rodiči bydlíme poměrně krátce, naštěstí jsou naše vzájemné vztahy celkem dobré. Hlavní výhodou jsou finance, nyní jsme schopní si z výplaty ušetřit několik tisíc měsíčně, což při placení nájmu nebylo možné.

V nové práci jsem přibrala 20 kilo

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu.

Pracuji jako zástupkyně vedoucího v jedné malé prodejně. Moje výplata se sice ani zdaleka neblíží průměrné mzdě, ale zatím mi to stačí. V této práci mě drží především výborný kolektiv a relativně pohodová práce. V minulosti jsem pracovala na vyšší pozici za mnohem více peněz, bylo to ale vykoupeno každodenním stresem a buzerací. Po letech přesvědčování sama sebe, že ty peníze za to přece stojí, jsem toho měla dost a našla si klidnější práci, i když méně placenou.

Dnes jsem v nové práci už třetím rokem a jsem docela spokojená, i když mám méně volného času. Pracuji v obchodě, takže moje pracovní doba se řídí spíše dle preferencí zákazníků. Bohužel, i klidnější práce si vybrala svou daň, za tři roky jsem vlivem každodenního sezení u počítače přibrala asi dvacet kilo.

A to je můj velký problém. Příteli se pochopitelně taková změna mé postavy vůbec nelíbí. Já jsem v práci od rána do večera, a vzhledem k tomu, že bydlíme na vesnici u rodičů, tak po celodenním sezení u počítače zase sedím v autobuse cestou domů (cesta mi trvá tři čtvrtě hodiny).

Společné sportování bylo pro mě utrpením

Cvičit pro sebe

Příběhy o tom, jak zatočit s přebytečnými kily, sdílí maminky na eMimino.cz

Snažím se být aktivní alespoň o víkendu, ale mám pocit, že moje víkendové sportování žádné pozitivní výsledky nepřináší. Příteli jsem navrhla, že bychom mohli spolu sportovat ještě v týdnu po práci. Souhlasil, tak jsme byli několikrát běhat, a on mě pokaždé celou dobu pořád sekýroval (zrychli, dělej, rozhejbej ten zadek, nezastavuj se apod.). Jeho přístup mi společné sportování tak znechutil, že jsem se vrátila k původnímu víkendovému pohybu o samotě.

Přítel denně vyzvídá, jestli jsem cvičila a kdy půjdu zase běhat. Pokud některý víkend sportování vynechám, škodolibě mi to připomíná, chytá mě za břicho a směje se, že mi bude za chvíli zavazovat boty, protože se k nim nedostanu. Ze začátku mi takové narážky přišly i vtipné a zasmála jsem se jim, ale po nějaké době se toho člověk naposlouchá až dost. Přítel má sice vstřícnější pracovní dobu než já, ale po příchodu z práce si otevře pivo a sedne si k počítačovým hrám. O víkendu zase pomáhá s pracemi okolo domu rodičů.

Zhubni, nebo jdi

Nedávno na mě přítel uhodil, řekl mi, že už dva roky čeká, až konečně zhubnu, a akorát vidí, jak nic nedělám a vymlouvám se. Že už nejsem ta žena, do které se zamiloval. Prý mu „nutím“ někoho jiného a on odmítá žít ve vzpomínkách. Dal mi ultimátum, že pokud do půl roku nezhubnu alespoň deset kilo, můžu si balit kufry, anebo si najít chlapa, kterému moje postava vadit nebude.

Jsem z toho docela v šoku. On moc dobře ví, že po několikaletém placení drahého nájmu a menšího platu v druhé práci na tom nejsem finančně moc dobře, takže bych se nyní sama neuživila. Samozřejmě, že má přítel navrch, bydlí přece doma, takřka ve svém. Já se ale nemám kam vrátit, moje rodina je roztroušená po celé republice, nejbližší příbuzné mám od sebe 120 kilometrů.

Už dva roky se snažím shodit pár kil, ale pořád se moje snaha s úspěchem míjí. Nevěřím, že tomu bude za pár měsíců jinak, a hlavně se bojím, že přítel své ultimátum dodrží a já budu muset tak tak přežívat v cizím podnájmu, odkud mě může majitel zase kdykoliv vyhodit.
Dana

Názor odbornice: Příběh bezmocného zvířátka

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu,...

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Vážená Dano! Při čtení vašeho příběhu mi na mysli vytanulo bezmocné zvířátko v kleci. Chtělo by žít na svobodě, ale copak může, přece jsou tam ty mříže! I kdyby zůstala klec jednou pootevřená, zvířátko stejně neodejde, bojí se neznámého a možná i nebezpečného světa venku. Setrvat ve vězení je jistota. Někdo jiný rozhoduje za něj, určuje mu, co může a co už ne.

Nechce se mi však věřit, že byste zrovna vy byla navěky odsouzena být nesvéprávným zvířátkem v kleci. Povedlo se vám přece aktivně vyměnit nevyhovující zaměstnání. Máte se odkud odrazit. Sebelítost není přínosná emoce. Pokuste se zamyslet nad tím, co sama můžete udělat pro to, abyste se cítila lépe.

Jsou dvě možnosti - třeba se v rozměrnějším těle cítíte dobře a jediný, komu vaše nadváha vadí, je váš přítel. Je-li tomu tak, bylo by fajn příteli sdělit, že se změny vaší tělesné schránky nedočká. Možným vyústěním pak bude rozpad vztahu, je-li to skutečně tak, že by soužití s boubelkou bylo pro vašeho přítele nepředstavitelné.

Druhou variantou je, že chcete sama se sebou něco dělat, abyste snížila svou hmotnost, lépe se stravovala a více se hýbala. Nemá smysl hledat důvody, proč to nejde (sedavé zaměstnání, dlouhá cesta autobusem). Vymyslete naopak, jak by to jít mohlo. Toužíte-li sama po změně své postavy, přístupu ke stravování i ke sportu, jistě naleznete cesty, jak vykročit z nefunkčních kolejí.

Rozhodně není zodpovědností vašeho přítele, aby vás sport bavil, je na vás samotné nalézt způsob pohybu, který by vás těšil a zapadal do vašeho denního programu. Internet je také plný možných cest, jak se lépe a zdravěji stravovat. Výživový poradce je jistě jednou z cest, ale nemusí to být cesta výhradní. Ani on totiž za vás práci neodvede, zodpovědnost sama za sebe a své konání opět zůstává na vás.

A ještě malé popíchnutí na závěr: rozhodně bych se nepouštěla do změny životního jen kvůli výhrůžkám partnera. Pustila bych se do nich výhradně sama kvůli sobě. V opačném případě věnujte svou energii jinam.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 4660

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 15. ledna 2018. Anketa je uzavřena.

4. Mám se rovnou sebrat a od přítele odejít, takhle se ke mně přece chovat nemůže? 2887
3. Mám vyhledat nějakého výživového poradce a snažit se zhubnout pod profesionálním dohledem? 1372
2. Mám víc sportovat, aby viděl, že mám snahu zhubnout? 338
1. Mám doufat, že přítel své ultimátum nedodrží? 63
Autoři:



Nejčtenější

Soutěž Léto v plavkách: o vítězi hlasujte až do pondělí

Léto v plavkách - Kos

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

K životu nepotřebujete spoustu oblečení, říká Kamila Boudová

Kamila Boudová, módní designérka

Vždycky ji zajímala móda. Kamila Boudová vystudovala oděvní design, pak působila v zahraničních firmách, pro které šili...



Vendula se těšila na nový účes. Proměna byla tak radikální, že se nepoznala

Proměna Venduly byla velmi razantní. Sama sebe v první chvíli vůbec nepoznala.

Od střední školy Vendula nezměnila účes. Ve svých šestadvaceti letech se rozhodla pro změnu, a proto se vydala do...

Svět mě dřív štval, dospěla jsem teprve nedávno, říká Simona Babčáková

Simona Babčáková

Proměna herečky Simony Babčákové na blondýnu se promítla i do chování lidí vůči ní. Na okolí působí jemněji, muži jsou...

Příběh Věry: Nedokážu se vyrovnat s rozvodem

Ilustrační snímek

Rozvedla jsem se po desetiletém naprosto nefunkčním vztahu. Mám teď skvělého přítele, ale na svého exmanžela nemůžu...

Další z rubriky

KVÍZ: Co víte o ženském orgasmu?

Cesta za orgasmem může být i velmi nebezpečná.

K Mezinárodnímu dni ženského orgasmu, který připadá na středu 8. srpna, jsme pro vás společně se sexkoučkou Julií Gaiou...

K heterosexuálům se hlásí jen dvě třetiny mladých lidí, ukázal průzkum

Ilustrační snímek

Po mileniálech sexuálně dospívá další generace, která je ještě ochotnější k experimentům. Homosexualita už dávno není...

Příběh Soni: Přítel mi zatajil syna

Ilustrační snímek

Před lety jsem zažila velké zklamání. Muž, kterého jsem milovala, mě obelhal. Když jsem poznala svého současného...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!



Najdete na iDNES.cz