Jmenuji se Dana, je mi 30 let, jsem svobodná, bezdětná a s přítelem jsme spolu tři roky. Nyní bydlíme u jeho rodičů. Společné bydlení s rodiči jsme si vybrali dobrovolně. Z původního podnájmu jsme dostali výpověď od nového majitele. V domě s rodiči bydlíme poměrně krátce, naštěstí jsou naše vzájemné vztahy celkem dobré. Hlavní výhodou jsou finance, nyní jsme schopní si z výplaty ušetřit několik tisíc měsíčně, což při placení nájmu nebylo možné.
V nové práci jsem přibrala 20 kilo
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Pracuji jako zástupkyně vedoucího v jedné malé prodejně. Moje výplata se sice ani zdaleka neblíží průměrné mzdě, ale zatím mi to stačí. V této práci mě drží především výborný kolektiv a relativně pohodová práce. V minulosti jsem pracovala na vyšší pozici za mnohem více peněz, bylo to ale vykoupeno každodenním stresem a buzerací. Po letech přesvědčování sama sebe, že ty peníze za to přece stojí, jsem toho měla dost a našla si klidnější práci, i když méně placenou.
Dnes jsem v nové práci už třetím rokem a jsem docela spokojená, i když mám méně volného času. Pracuji v obchodě, takže moje pracovní doba se řídí spíše dle preferencí zákazníků. Bohužel, i klidnější práce si vybrala svou daň, za tři roky jsem vlivem každodenního sezení u počítače přibrala asi dvacet kilo.
A to je můj velký problém. Příteli se pochopitelně taková změna mé postavy vůbec nelíbí. Já jsem v práci od rána do večera, a vzhledem k tomu, že bydlíme na vesnici u rodičů, tak po celodenním sezení u počítače zase sedím v autobuse cestou domů (cesta mi trvá tři čtvrtě hodiny).
Společné sportování bylo pro mě utrpením
Cvičit pro sebePříběhy o tom, jak zatočit s přebytečnými kily, sdílí maminky na eMimino.cz |
Snažím se být aktivní alespoň o víkendu, ale mám pocit, že moje víkendové sportování žádné pozitivní výsledky nepřináší. Příteli jsem navrhla, že bychom mohli spolu sportovat ještě v týdnu po práci. Souhlasil, tak jsme byli několikrát běhat, a on mě pokaždé celou dobu pořád sekýroval (zrychli, dělej, rozhejbej ten zadek, nezastavuj se apod.). Jeho přístup mi společné sportování tak znechutil, že jsem se vrátila k původnímu víkendovému pohybu o samotě.
Přítel denně vyzvídá, jestli jsem cvičila a kdy půjdu zase běhat. Pokud některý víkend sportování vynechám, škodolibě mi to připomíná, chytá mě za břicho a směje se, že mi bude za chvíli zavazovat boty, protože se k nim nedostanu. Ze začátku mi takové narážky přišly i vtipné a zasmála jsem se jim, ale po nějaké době se toho člověk naposlouchá až dost. Přítel má sice vstřícnější pracovní dobu než já, ale po příchodu z práce si otevře pivo a sedne si k počítačovým hrám. O víkendu zase pomáhá s pracemi okolo domu rodičů.
Zhubni, nebo jdi
Nedávno na mě přítel uhodil, řekl mi, že už dva roky čeká, až konečně zhubnu, a akorát vidí, jak nic nedělám a vymlouvám se. Že už nejsem ta žena, do které se zamiloval. Prý mu „nutím“ někoho jiného a on odmítá žít ve vzpomínkách. Dal mi ultimátum, že pokud do půl roku nezhubnu alespoň deset kilo, můžu si balit kufry, anebo si najít chlapa, kterému moje postava vadit nebude.
Jsem z toho docela v šoku. On moc dobře ví, že po několikaletém placení drahého nájmu a menšího platu v druhé práci na tom nejsem finančně moc dobře, takže bych se nyní sama neuživila. Samozřejmě, že má přítel navrch, bydlí přece doma, takřka ve svém. Já se ale nemám kam vrátit, moje rodina je roztroušená po celé republice, nejbližší příbuzné mám od sebe 120 kilometrů.
Už dva roky se snažím shodit pár kil, ale pořád se moje snaha s úspěchem míjí. Nevěřím, že tomu bude za pár měsíců jinak, a hlavně se bojím, že přítel své ultimátum dodrží a já budu muset tak tak přežívat v cizím podnájmu, odkud mě může majitel zase kdykoliv vyhodit.
Dana
Názor odbornice: Příběh bezmocného zvířátka
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Dano! Při čtení vašeho příběhu mi na mysli vytanulo bezmocné zvířátko v kleci. Chtělo by žít na svobodě, ale copak může, přece jsou tam ty mříže! I kdyby zůstala klec jednou pootevřená, zvířátko stejně neodejde, bojí se neznámého a možná i nebezpečného světa venku. Setrvat ve vězení je jistota. Někdo jiný rozhoduje za něj, určuje mu, co může a co už ne.
Nechce se mi však věřit, že byste zrovna vy byla navěky odsouzena být nesvéprávným zvířátkem v kleci. Povedlo se vám přece aktivně vyměnit nevyhovující zaměstnání. Máte se odkud odrazit. Sebelítost není přínosná emoce. Pokuste se zamyslet nad tím, co sama můžete udělat pro to, abyste se cítila lépe.
Jsou dvě možnosti - třeba se v rozměrnějším těle cítíte dobře a jediný, komu vaše nadváha vadí, je váš přítel. Je-li tomu tak, bylo by fajn příteli sdělit, že se změny vaší tělesné schránky nedočká. Možným vyústěním pak bude rozpad vztahu, je-li to skutečně tak, že by soužití s boubelkou bylo pro vašeho přítele nepředstavitelné.
Druhou variantou je, že chcete sama se sebou něco dělat, abyste snížila svou hmotnost, lépe se stravovala a více se hýbala. Nemá smysl hledat důvody, proč to nejde (sedavé zaměstnání, dlouhá cesta autobusem). Vymyslete naopak, jak by to jít mohlo. Toužíte-li sama po změně své postavy, přístupu ke stravování i ke sportu, jistě naleznete cesty, jak vykročit z nefunkčních kolejí.
Rozhodně není zodpovědností vašeho přítele, aby vás sport bavil, je na vás samotné nalézt způsob pohybu, který by vás těšil a zapadal do vašeho denního programu. Internet je také plný možných cest, jak se lépe a zdravěji stravovat. Výživový poradce je jistě jednou z cest, ale nemusí to být cesta výhradní. Ani on totiž za vás práci neodvede, zodpovědnost sama za sebe a své konání opět zůstává na vás.
A ještě malé popíchnutí na závěr: rozhodně bych se nepouštěla do změny životního jen kvůli výhrůžkám partnera. Pustila bych se do nich výhradně sama kvůli sobě. V opačném případě věnujte svou energii jinam.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 15. ledna 2018. Anketa je uzavřena.
