Vždy, když jsou dcery na víkend u táty, jezdí ke mně můj přítel Pavel, se kterým se znám už skoro rok. Je o pět let starší než já, také rozvedený a má desetiletou dceru Báru, která žije s matkou. Jak jsem Pavla poznala, je skvělý otec, jeho dcera ho miluje i on s ní rád tráví hodně času. Bere si ji také každý druhý víkend a často i během týdne.
S manželem jsme se rozešli v dobrém
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Rozvedla jsem se zhruba před pěti lety. Náš vztah někam vyšuměl, jeden druhého jsme už nepřitahovali, byli jsme spolu jen kvůli dětem. Nehádali jsme se, ale oba jsme cítili, že jsme ještě moc mladí na to, abychom dále žili ve vztahu, který nás nenaplňuje. Ani já, ani manžel jsme neměli jiného partnera, na to jsme si jeden druhého moc vážili, než abychom si byli nevěrní. Jenže oba jsme po lásce i vášni toužili, bohužel spolu už to nešlo. Přestali jsme mít i sex a chyběl nám.
Tak jsme si jako manželé řekli sbohem. Muž odešel z našeho domku, který jsem měla po prarodičích a společně jsme ho zrekonstruovali. Já ho vyplatila a zůstala s dcerami sama. Ale dalšího partnera jsem nehledala, paradoxně jsem najednou po nikom netoužila a navíc jsem měla plné ruce práce s dcerami, s domácností, s prací. Jsem na volné noze, pracuji jako překladatelka a příležitostná lektorka angličtiny.
S dcerami nám bylo fajn. Dobře nesly i to, že táta už s námi není doma, vídaly ho dost často a asi si ho užívaly mnohem víc a intenzivněji, než když s ním byly doma. Bývalý manžel se dva roky po rozvodu znovu oženil a dnes má rok a půl starého syna. Moje dcery malého bratříčka zbožňují a docela si rozumí i s macechou.
Natálie mého přítele nemá ráda
To já měla na partnery docela smůlu. Měla jsem sice asi dvě známosti, ale bylo to takové nijaké. Až jsem poznala Pavla a zamilovala se jako puberťačka. Seznámili jsme se, když jsem mu pomáhala s překladem nějakých dokumentů do angličtiny. Pozval mě potom na kávu a moc jsme si rozuměli. Začali jsme se scházet, až se z našich schůzek vyklubal vztah.
Myslela jsem, že dcery vezmou mého přítele s pochopením tak, jako vzaly partnerku svého táty. Neměly s ní od prvních okamžiků žádný problém, nežárlily, ani mi ji doma nepomlouvají, naopak o ní mluví moc hezky. Jenže to jsem se moc spletla. Obě dcery o Pavlovi věděly hned od chvíle, kdy jsem pochopila, že se milujeme a chceme být spolu. Nechtěla jsem jim ho tajit, chtěla jsem, aby viděly, že máma je šťastná a spokojená.
Když jsem Pavla poprvé přivedla domů, byly obě na facku. Mladší Kamila se sice sem tam chovala normálně, ale Natálie byla strašná. Byla drzá, přezíravá, dávala Pavlovi najevo, že u nás nemá co dělat. Moc jsem se styděla. Naštěstí Pavel byl naprosto v pohodě, vůbec se ho chování mé dcery nedotklo.
Myslela jsem, že se Natálka s mým partnerem časem srovná, ale stále je to stejné. Pavel se s ní sešel už několikrát a ona je pořád hrozná. Mně řekla, že se jí nelíbí a nikdy se s ním prý nespřátelí. To Kamilka si na Pavla rychle zvykla, má ho ráda a hlavně se spřátelila s jeho dcerou Bárou. Holky jsou stejně staré, mají společné zájmy a dost si rozumí.
Chceme s Pavlem žít spolu
S Pavlem jsme si říkali, že bychom chtěli žít společně. Mohl by se přestěhovat ke mně a svůj byt by mohl pronajímat. Když jsem to řekla holkám, Natálie reagovala, že půjde k tátovi (prý se ho ptala a on souhlasil), ale Kamilka byla nadšením bez sebe. Prý by tam s ní mohla bydlet i Bára, když ji zrovna bude mít táta u sebe.
Jsem z postoje své starší dcery hodně nešťastná. Bojím se, že Pavla nikdy nepřijme. Jenže já nechci ztratit ani ji, ani jeho. Zatím ještě bydlíme každý zvlášť, a abychom byli aspoň pár dní spolu, sloučili jsme si víkendy tak, abychom ty bez dětí (jeho dcera s matkou a moje dcery s otcem) měli stejně. Aby se ale viděly i mladší holky, stýkáme se jen my čtyři alespoň přes týden, Natálie s námi pochopitelně nechodí.
Vím, že Pavel je zatím v klidu, ale občas cítím, že mu chování mé dcery dost vadí. Bojím se, aby se jednou nerozhodl, že náš vztah nemá cenu, když nejsem schopná si srovnat vlastní dceru. Vůbec nevím, co mám dělat. Pavla miluji, chtěla bych s ním žít, ale nechci kvůli tomu ztratit dceru.
Hanka
Názor odborníka: Promluvte si s dcerou
Dobrý den, dovolte mi, abych na úvod vyjádřil svůj obdiv za to, že jste se s manželem dokázali rozejít kultivovaně. Bez hádek, bojů a s co možná minimálními škodami pro všechny zúčastněné. Ve vašem dotazu trochu postrádám informaci o tom, proč Natálie vlastně nemá Pavla ráda.
Nemyslím, že by za tím nutně musely být nějaké antipatie. Možná je to "jen" puberta a k ní patřící vymezování se vůči okolnímu světu. Možná je pro ni Pavel větší hrozbou, než byl rozvod. Ten pro ni vlastně znamenal jen minimální změnu jejího světa. Táta bydlí jinde, ale ona se s ním vídá, jejich vztah je v pořádku. Ale když se k vám přistěhuje Pavel, pro ni se hodně změní. Bude ho muset poslouchat? Bojí se, že s ním bude muset bojovat o vaši pozornost, přízeň a lásku? Možná.
K vašim čtyřem návrhům ještě pátý. Promluvte si s dcerou. Zeptejte se, co jí vadí. Zkuste ji nebrat jako dítě, ale jako dospělého, za něhož se ve svém věku už určitě považuje. Je to závažné rozhodnutí a závažná změna i pro ni. Možná jen potřebuje, aby měla pocit, že do toho, co se děje s jejím prostředím, taky může mluvit. Držím vám palce,
Pavel Král, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 8. července 2013. Anketa je uzavřena.
