S Tondou se znám od dětství. Je o čtyři roky starší než já. Pár let jsme spolu strávili v dětské a později studentské taneční skupině. Pak jsme se několik let neviděli, než jsme se potkali na ulici. Zašli jsme na kafe jen tak si popovídat a já se zamilovala jako blázen.
Už jsme spolu osm let
Uteklo to jako voda, za týden s Tondou oslavíme osm let, kdy jsme spolu, kdy jsme se tenkrát na ulici potkali. Skoro šest let už spolu taky bydlíme, sice zatím jen po pronájmech, vlastní byt jsme si naplánovali až po svatbě.
Než jsem začala chodit s Tondou, poznala jsem (myslím intimně) jen jednoho kluka. Můj první sexuální zážitek byl hrozný trapas. Bylo mi tenkrát téměř 18 let a byla jsem ještě panna. Zatímco kamarádky už měly svůj první sex dávno za sebou, já pořád nenarazila na toho správného partnera. Vysnila jsem si nejspíš prince z pohádky, kteří už bohužel nejsou. A čím jsem byla starší, tím jsem byla náročnější. Nechtěla jsem se dát jen tak někomu. Nakonec jsem podlehla klukovi, kterého jsem téměř neznala, opila jsem se na mejdanu a přišla o panenství. Sice jsme spolu asi půl roku chodili, ale byl to zkrátka úlet.
A pak jsem potkala Tondu. Poprvé jsme se milovali asi až po třech měsících. Hrozně jsem se toho bála, naštěstí jsem měla tolik rozumu, že jsem se Tondovi dokázala svěřit. On je prostě takový, v člověku vzbuzuje velkou důvěru, má pochopení, dokáže naslouchat. A on na mě vůbec nespěchal. Zkušeností měl mnohem víc než já a náš první sex byl naprosto úžasný. Pořád je úžasný.
Mám tři super kamarádky
Kromě Tondy mám ještě skvělou dívčí partu. Tři kamarádky, které jsem dala dohromady. Jsme všechny prakticky stejně staré. Jindru znám ještě ze školky. Linda je kolegyně z práce a Majka je moje sestřenice. Společně se scházíme už skoro pět let. Jsme sice každá jiná, ale na druhou stranu máme hodně společného.
Všechny jsme ještě svobodné, i když všechny máme přítele. Holky na rozdíl ode mě jich vystřídaly mnohem víc. Já jediná mám jenom jednoho tolik let. Když jsem jim řekla, že mě Tonda požádal o ruku, pochopitelně sdílely mé nadšení. Věděla jsem, že to dělají jen kvůli mně, žádná z nich totiž po svatbě vůbec netouží. Jsem asi trochu jiná než ony a mám jiné priority – svatba, manžel, byt, auto, jedno dítě, pak druhé dítě, dovolená u moře…
Tedy jsem měla až do osudné dámské jízdy. Holky se totiž inspirovány filmem Sex ve městě rozhodly, že společně strávíme relaxační víkend s masážemi, bazénem, saunou, dobrým jídlem a pitím. Zkrátka budeme lenošit a zapijeme naše poslední společné chvíle, dokud jsme všechny svobodné. Ten pobyt mi daly jako dárek.
Uvědomila jsem si, že se vdávat nechci
Víkend byl naprosto skvělý. Dokonce jsme si ho ještě o dva dny prodloužily. Už tam jsem si začínala uvědomovat, že mě svatbou čeká jiný život. I když moje kamarádky tady budou pořád, já už budu někde jinde. A začala jsem se toho hrozně bát. Najednou mě přepadl pocit, že něco končí a už se to nikdy nevrátí. Záviděla jsem holkám, že ony tohle řešit nemusí, že si dál mohou žít ten svůj bezstarostný život. Zatímco já už budu mít jen povinnosti a až se mi narodí dítě, budu od nich odstrčená doopravdy. A že na tom bude Tonda pracovat, to si můžu být jistá.
Jenže co s tím, Tondu miluji, chci s ním žít, nechci se s ním rozcházet, ale zároveň se nechci ještě vdávat. Nejsem ještě připravená na manželský život. Přiznám se ještě k jedné tajné myšlence, potlačuji ji, zasouvám hluboko do mozku, ale ona se čím dál víc dere ven. Co když je někde jiný muž, se kterým bych byla ještě mnohem šťastnější a sex s ním by byl ještě mnohem úžasnější?
Erika
Názor odborníka: Obavy před svatbou jsou normální
Když jsem si četla vaše řádky, říkala jsem si, že máte opravdu velké štěstí. Nejen na partnera, kterého milujete, ale také na přátele. Popravdě, vůbec se nedivím a vaši obavu, že něco končí a že se to už nikdy nevrátí, chápu. Zakazovat si podobné myšlenky je nesmysl. Takové obavy před svatbou jsou docela normální.
Máte pocit, že ztrácíte svobodu a že bude vše jinak. Ale je to opravdu tak? Vážně je svobodné soužití bezstarostné a manželství jen o povinnostech? Jaké povinnosti to budete muset po svatbě řešit kromě všech, které už řešíte nyní?
Přítel vám podle všeho nabízí to, po čem toužíte, nabízí manželství a rodinný život. Píšete, že to jsou vaše priority, na rozdíl od kamarádek. Na druhou stranu ovšem zmiňujete, že na manželský život ještě připravená nejste. To je pro mne matoucí. Kdy si myslíte, že budete na manželství připravená? A jak to poznáte?
Vzpomněla jsem si na Mirandu ze Sexu ve městě, když otěhotněla a rozhodla se, že si dítě nechá. Přítel jí říká, že přece dítě nechtěla, protože na něj není připravená. A ona: "Ano, ale to nebudu nikdy!"
Jistě, až přijdou děti, hodně věcí se změní, na druhou stranu děti můžete mít, až budete chtít. Netřeba se držet plánu svatba, dítě, byt, dovolená u moře. Soužití dvou lidí je především o domluvě a o tom, jaké to oni chtějí mít, bez ohledu na oddací list. I jako vdaná paní můžete jezdit na relaxační pobyty a užívat si s kamarádkami a troufám si říct, že pro manželský život je to dokonce občas prospěšné.
Domnívám se, že by bylo fajn si o vašich obavách otevřeně promluvit s Tondou. Pokud pochybujete, je to něco, co se ho týká a má právo o tom vědět. Navíc s ním můžete řešit, jak on vnímá tuto změnu a co on od svatby očekává. Podle toho se pak můžete rozhodnout, zda je dobré rozhodnutí vdát se. Pokud jde o vaši tajnou myšlenku, že možná existuje někde jiný muž, ano, možná existuje a nikdy nevíme, zda náš partner je ten jediný a jedinečný. Záleží jen na nás, pro koho se rozhodneme. Je to otázka volby. Tonda je tu a nabízí vám společnou cestu životem. Pokud to chcete přijmout a žít šťastný život právě s ním, udělejte to.
Vzpomeňte si na okamžik, kdy vás požádal o ruku a také na těch šest let společného soužití. Proč jste řekla ano? Na tom, aby byl váš život spokojený a šťastný, stejně musíte pracovat každodenně s kýmkoliv. Nikdy nevíme, co a koho nám život přinese. Žijeme teď a rozhodujeme se nyní, to je podstatné. Takže, chcete si teď Tondu vzít? Věřím, že se rozhodnete správně. Hodně štěstí!
Kateřina Vrtělová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 2. dubna 2013. Anketa je uzavřena.
