Se svou sestrou Milenou mám již od dětství blízký vztah. Jsme od sebe jen o dva roky. Milena je starší než já, letos jí bude už pětasedmdesát. Celý život bere velmi zodpovědně svou roli starší sestry. Vždycky jsem se na ni mohla spolehnout. Pomáhala mi, když jsme byly ještě mladé holky, stála při mně, když jsem se rozváděla a byla na dně. A vlastně dodnes, kdykoliv se potřebuji svěřit či poradit, obracím se na Milenu.
Sestra převzala roli matky
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Maminka nám zemřela, když jsme byly v pubertě, Milena bez řečí nastoupila na její místo. Táta se už nikdy neoženil, po mamince několik let truchlil, až se utrápil k smrti. Já už tenkrát doma nebyla, vdala jsem se a odstěhovala do sousedního města. Milena se o tátu postarala.
Zůstala žít v domě našich rodičů a chvilku po svých pětadvacátých narozeninách si našla i manžela. Vašek byl chlap jako hora, zedník. Pomáhal jí s kamarádem dávat dům do pořádku, jinak by jí brzy spadl na hlavu. Dlouhé roky se o něj nikdo nestaral a pořádnou rekonstrukci opravdu potřeboval. Nakonec se Vašek s Milenou do sebe zamilovali a vzali se.
Rok po svatbě Milena otěhotněla a porodila holčičku. Bohužel zůstala jedináčkem, další dítě již neměli. Oba se v malé Milušce viděli. Bylo to krásné a hodné dítě. Já už tenkrát měla dvě děti, taky holky, nebyly o moc starší, často jsme se v té době vídaly a trávily spolu hodně času. Naše holky zůstaly kamarádkami dodnes.
Dům pro dvě rodiny
Vašek dům postupně celý přestavěl na dva samostatné byty, kdyby s nimi třeba jednou v dospělosti chtěla Míla bydlet, aby měla svůj byt. A přesně tak to i dopadlo. Míla se v autobuse, kterým jezdila do města do práce, seznámila s jeho řidičem Martinem, zamilovala se a brzy byla svatba. Martin pochází z velké rodiny, má několik sourozenců, ovšem se svým tátou si moc nerozuměl. Ten mu vyčítal, že utekl ze střední a ani si neudělal maturitu.
Míla s Martinem se nastěhovali do třípokojového bytu, který pro ně švagr postavil. Sestra s manželem měli stejně velký byt v přízemí. Míla brzy otěhotněla a narodila se jí dcera Lenka. Obě rodiny se v domě docela dobře srovnaly. Moje sestra je sice takový generál v sukních, přece jen se už od časného mládí musela postarat o domácnost, o tátu a vlastně i o mě, když nám maminka zemřela. Pořádek si dokázala sjednat i ve svém domě. Myslím, že švagr byl celkem rád, že jeho žena doma velí, nikdy jsem ho vlastně neslyšela protestovat. Ale mladým do života Milena nemluvila. Řekla mi, že by to nedělalo dobrotu. Každá rodina měla svou domácnost, o dům a zahradu se všichni starali společně.
Dům přepsali na dceru
Když Milena i Vašek odešli do důchodu, rozhodli se, že dům přepíšou na dceru. Tenkrát jsem je od toho zrazovala, znala jsem případ jedné známé, která udělala to samé a nakonec ji mladí z domu vyštvali. Milena se švagrem se prý pojistili věcným břemenem na dožití v domě.
Švagr před dvěma lety zemřel a necelý měsíc po jeho smrti přišla Milenina vnučka Lenka s tím, že je těhotná, chodila asi dva roky s klukem ze sousední vesnice. Nejdříve se mluvilo o tom, že se mladí odstěhují k jeho rodičům, ale ti si to posléze rozmysleli. Prý si nesedli s Lenkou. Uvažovali i o tom, že si postaví vlastní dům, nakonec ale skončili v bytě u Míly a Martina. I jim se narodila dcera.
V domě tak bydlí tři rodiny, Milena v přízemí v jednom bytě a v patře ve druhém bytě pak Míla s Martinem a jejich dcera s manželem a malou dcerou. A právě tady je ten kámen úrazu. Poslední dobou začínají všichni dost nevybíravě Mileně vyčítat, že sama zabírá celý byt a oni se nahoře v pěti lidech tísní v jednom bytě. Milena mi nedávno plakala do telefonu, že jí dcera vyčetla, že je sobecká. Milena jí prý nabídla, že mladí můžou bydlet u ní, že jim dva pokoje přenechá, má velkou kuchyň, vedle pokojík a to by jí stačilo. Jenže dcera jí řekla, že to je málo. Prý si mysleli, že by jim nechala celý byt.
Jenže kam by Milena šla bydlet, to nikdo neřeší. Pro ně je, jak se Míla prořekla, samozřejmostí, že bych si ji k sobě vzala já. Žiju sama, jsem dlouhé roky rozvedená, dcery také mají každá vlastní bydlení. Což o to, mně by nevadilo s Milenou bydlet, ale na druhou stranu, proč by se měla stěhovat ona, proč se o své bydlení nepostarají mladí, proč berou jako samozřejmost, že jim Milena bez řečí „vyklidí pole“. Dokonce jí dcera řekla, že dům je teď její, tak si může rozhodovat o tom, kdo v něm bude bydlet. Milena tam sice má věcné břemeno, vyhodit ji nikdo nemůže, ale než aby s nimi žila v nepohodě, řekla mi, že by se nejradši od nich odstěhovala. Tak ráda bych jí pomohla a poradila, jak se s tím vším má vypořádat.
Květa
Názor odbornice: Každý má zodpovědnost za svůj život
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážená Květo! Popisujete smutné vyústění rodinných vztahů své sestry. Uvažujete správně, o bydlení by se v prvé řadě měli postarat Lenka s partnerem, se kterým zplodili dítě. Je sice příjemné, když je rodina mladým ochotna v začátcích pomoci, rozhodně to však není její povinnost nebo něco, co by si Lenka s partnerem mohli nárokovat. Ideálně mělo být bydlení něco, nač měla Lenka s partnerem myslet, než počali dítě. Zralý člověk, který se rozhodne počít dítě, by měl mít alespoň základně vyřešeno, kde s ním bude přebývat, případně k tomuto řešení využít dobu těhotenství. Nehovořím zde o nějakém finálním řešení bydlení.
Pro začátek stačí, a je to i velmi přirozené, když si mladá rodina pronajme malý byt. Na jejich schopnosti hospodařit s financemi potom záleží, za jak dlouho jsou schopni si třeba pronajmout něco většího, či si dokonce pořídit bydlení vlastní. Opět je zde dobré počítat s malým bydlením a s výhledem jeho změny za větší, bude-li se finančně dařit.
Dospělá dcera vaší sestry Mileny, jakož i dospělá vnučka Lenka, se tedy ubírají naprosto nevhodným směrem, chtějí-li, aby Milena přenechala svůj byt Lence. Je třeba vracet je k zodpovědnosti za vlastní životy, kterou za ně nikdo nemá, ani nemůže přejímat. V tom by bylo dobré, abyste sestru podpořila.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 27. května 2018. Anketa je uzavřena.
