Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích, nebo z mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Počátkem letošního roku jsem odešla do důchodu, přesluhovala jsem téměř tři roky a klidně bych pracovala dál, ale zdravotní problémy mě donutily zvolnit. Nakonec jsem se rozhodla, že zdraví mám jen jedno, a je tedy čas zůstat už doma a konečně se naplno věnovat koníčkům, pochopitelně i manželovi a hlavně malým vnoučatům od syna. Dceřini kluci už jsou velcí a více než o prarodiče pochopitelně stojí o své kamarády a děvčata.
Dcera Martina před pár týdny oslavila čtyřicítku, synovi Petrovi bude příští měsíc osmatřicet. Není mezi nimi tedy žádný velký věkový rozdíl. Vyrůstali spolu, jako malí bez sebe nedali ani ránu. S manželem jsme byli rádi, že mají hezký sourozenecky vztah. Vydrželo jim to i přes pubertu, ale pak se začaly formovat jejich priority a zájmy, a každý si hledal tu svou vlastní cestu.
Dcera se chtěla vdávat
Jak Martina, tak Petr se dobře učili, nikdy s nimi nebyly ve škole problémy. Dcera byla dokonce pracovitější a zodpovědnější než syn. Nikdy by nás nenapadlo, že se v osmnácti rozhodne se vdát a se školou skončit. Odmaturovala a za pár měsíců byla svatba. Přitom se vůbec brát nemuseli, žádné dítě na cestě nebylo. S přítelem se znali několik let, je o čtyři roky starší. S manželem jsme sice nebyli nadšení, že už někdy v patnácti začala chodit s klukem, který si už vydělával, ale postupem času jsme zjistili, že to je milý a slušný mladý muž.
Martina se po svatbě nastěhovala k manželovi a jeho rodičům, časem si přistavili patro a bydlí tam dosud. Žije s nimi už jen maminka. Oba mladí chtěli mít hned děti. I když jsem to dceři rozmlouvala, že není kam spěchat, na mě nedala. Během dvou let porodila dva syny. Její manžel pracoval s tátou, měli malou firmu na pokrývačské práce, čištění a údržbu střech. Dnes firmu s pár zaměstnanci spravuje sám.
Dcera po mateřské začala pracovat na poště. I ona je na stejném místě dodnes, stala se zástupkyní vedoucího. Jejich synové jsou už dospělí, starší pracuje a mladší studuje. Dcera se tváří, že je spokojená, že jim nic nechybí, s manželem si pořád rozumí, kluci se jim povedli, přesto má v sobě něco, co ji nutí neustále řešit bratra a jeho rodinu. Ona to nepřizná, ale nejspíš někdy lituje, že si zvolila cestu, jakou si zvolila, a bratrovi závidí, že je úspěšný.
Syn studoval a budoval kariéru
Syn po maturitě odešel studovat do Prahy na ČVUT. Je hodně chytrý, těžká studia zvládl bez problémů. Několik let studoval a pracoval i v cizině. Po návratu se rozhodl zůstat v Praze a najít si práci, což mu v jeho oboru nedělalo žádné potíže. Zatímco jeho sestra chtěla být brzy vdaná a hned mít děti, on nikam nepospíchal. Budoval si kariéru, což se mu dařilo a dnes patří mezi vysoce ceněné zaměstnance v jedné mezinárodní firmě. Před několika lety se oženil, jeho žena je úspěšná právnička.
Pochopitelně jsem pyšná na obě své děti, ale uznávám, že syn to dotáhl dál. Mají se dobře, peníze pro ně nejsou žádný problém. Také oni mají dvě děti, čtyřletou dceru a dvouletého syna. Jsou to moje sluníčka. Syn i snacha pracují, mají proto na hlídání chůvu a poslední dobou se jim snažím co nejvíc pomáhat i já. Jenže žijí několik desítek kilometrů od nás, musím proto vždy odjet na nějakou dobu k nim, nebo nám děti přivezou. V létě s námi vnoučátka na chalupě strávila několik týdnů a rodiče za nimi jezdili o víkendech. Obě děti jsou moc hodné, rodiče je nerozmazlují, a s manželem si je opravdu užíváme.
Dcera bratrovi závidí
A tady narážím často na problém s dcerou. Vyčítá mi, že se synovým dětem tolik věnuji, že její děti jsem nikdy takto nehlídala. Jenže když byly její děti malé, já jsem chodila do práce, nebylo to tak jednoduché jako dnes. Pochopitelně jsem jí s dětmi pomáhala, ale dcera to odmítá připustit. Kdykoliv se zmíním, že budu malé hlídat, hned se naváží do své švagrové, že je špatná máma, že se o své děti nedokáže postarat, radši se věnuje práci a tak podobně. Na mě se zlobí, že jim nedokážu nic odmítnout, byla jsem nemocná, měla bych se šetřit. Můj argument, že jsem s vnoučaty šťastná, bere opět jako záminku, že jsem mohla být šťastná už dřív s jejími dětmi.
Také z ní cítím velkou závist vůči synovým dobrým finančním poměrům. Její rodina se nemá špatně, zeťova firma je úspěšná, mají hodně zakázek, ale tak dobře jako synova rodina se nemají. Nedávno syn se snachou prodali velký byt v Praze a pořídili si dům na jejím okraji, s velkou zahradou. Dcera hned začala řešit, že budou mít zahradníka, doma hospodyni, že to není normální. Snacha by se měla o svou domácnost starat sama.
Dceřino chování mě už opravdu štve, snažím se s ní o jejím bratrovi a jeho rodině moc nemluvit, ale to mi nepřijde normální. Nechápu, kde se to v ní bere. Vždyť si svou cestu zvolila sama, navíc nemá důvod až tak žárlit a závidět, má hodného a pracovitého muže, kluci se jim taky povedli.
Slávka
Názor odbornice: Nesrovnávejte své děti!
Vážená Slávko! Máte dojem, že si každé z dětí přeci zvolilo svou cestu samo, proto by nyní vaše dcera nemusela žárlit na svého bratra. Mezi řečí však podotknete, že syn to přeci jen dotáhl dál. Možná si Petr zvolil cestu, která je vám sympatičtější. Napadá mne tedy, zda za chováním Martiny nemůže být touha po ocenění.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Proč byste jí nemohla takové ocenění poskytnout? Myslím, že budete překvapena, jak rychle se prolomí ledy a zbrousí ostny dceřiny žárlivosti. Ač jsou vaše děti dospělé, zjevně pro ně (pro dceru zřetelněji) stále hodně znamená, že jsou jejich rodiče spokojeni s tím, jak vedou své životy.
Obě vaše dospělé děti jsou slušní lidé, pracují, mají pěkný partnerský vztah a vychovávají děti, u kterých zvláště Martina může vidět, že celkem dobře prosperují. Petra takové zjištění teprve čeká (jeho děti jsou ještě hodně malé), kdežto Martina už nyní může sledovat plody své rodičovské práce. Její děti jste nemohla tolik hlídat, byla jste ještě v pracovním procesu. Vyjádřete dceři jednoduše uznání, jak dobře děti zvládla, i když neměla k ruce babičku.
Dcera si zvolila jinou profesní cestu než syn, není však nedůležitých profesí. Možná mohla díky svému povolání Martina být více s mužem a dětmi, věnovat se domu, zahradě.
Vyjádřete respekt k její cestě. Každý ji máme jinou, neboť pro každého z nás funguje něco trošku jiného, abychom si namíchali ten správný koktejl dobré cesty životem. Nesrovnávejte své děti. Mějte je ráda přesně takové, jakými jsou.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 19. listopadu 2018. Anketa je uzavřena.
