Jmenuji se Alena, je mi 59 let, s manželem jsme spolu už víc jak třicet let a máme jedinou dceru Magdu, která příští rok oslaví třicítku. Manžel je o rok starší než já, brzy mu bude šedesát.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
I když jsme oba stáli o velkou rodinu, chtěli jsme mít alespoň dvě a klidně i tři děti, nepovedlo se. Máme jen jednu dceru. Po třech letech doma s dcerou jsem se chtěla vrátit do práce, tak jsme se ani o další dítě nepokoušeli, a později se mi už otěhotnět nepodařilo. Co se dalo dělat, alespoň jsme se mohli dceři naplno věnovat a dát jí všechno, co bude v našich silách.
Já v naší rodině měla vždycky pozici přísné mámy, která dbá na to, aby se dodržoval denní režim, aby byly hotové úkoly, aby dcera chodila včas do postele. Ale manžel, ten ji rozmazloval. Kolikrát mi bylo líto, že dcera běží spíš za ním, než aby se svěřila mně. Ti dva byli až do dceřiny puberty nerozlučná dvojka, manžel ji naučil i spoustu věcí, jako kdyby měl syna, ne dceru. V pubertě se dcera začala měnit, už ji až tak nebavily aktivity s tátou, zajímala se spíš o holčičí věci a tehdy jsme se hodně sblížily i my dvě.
Dcera nám dělala velkou radost, byla milá, hodná, dobře se učila. Díky své ctižádosti se ve dvaceti dostala na roční studijní pobyt do Španělska. Byla tenkrát šťastná, že bude nějakou dobu žít a studovat v zemi, do které se zamilovala už jako dítě. Měli jsme kousek od Barcelony známé a několikrát jsme u nich trávili letní dovolené.
Vrátila se těhotná
Rok utekl, dcera se vrátila a za dva měsíce zjistila, že je těhotná. Nevím jak, asi mateřský instinkt, ale já to na ní poznala ještě dřív, než to zjistila sama. Dcera se mi nakonec svěřila, že vlastně ani nezná kluka, se kterým otěhotněla. Prý týden před odjezdem byla na rozlučkovém večírku a po něm se to stalo. Byla to „láska“ na jednu noc, nic víc, nic méně. Dcera dokonce uvažovala, že půjde na potrat, ale přemluvila jsem ji, že jí s dítětem pomůžeme. Bála jsem se reakce manžela, ale on byl rád, prý se konečně dočká dalšího dítěte.
Narodil se kluk, nádherný a zdravý. Dcera s námi i malým bydlela asi dva roky a pak se odstěhovala do pronájmu. Díky znalosti španělštiny měla zajímavou práci, která jí dovolovala pracovat i z domova, navíc byla dobře placená. S manželem jsme jí také pomáhali, hlavně s hlídáním vnuka, který u nás měl druhý domov. Prožívali jsme pěkné období, akorát manžel pořád řešil, že je dcera sama, že nemá žádného partnera. Přiznal se mi, že by byl rád, kdyby se dočkal dalších vnoučat.
Dcera se zamilovala
Zhruba před půlrokem jsme na dceři začali pozorovat změnu, byla najednou krásnější, taková prozářená, neustále se usmívala, byla stále dobře naladěná. Až jsem se jí zeptala, co se děje, že vypadá, jako kdyby byla zamilovaná. A ona mi řekla, že ano, je a moc. Na mou otázku, kdo je tím šťastným a kdy nás s ním seznámím, mi řekla, že se brzy dočkám. Prý to nechce uspěchat. Tak jsme ji nechali, že nám ho brzy jistě sama představí. Po nějaké době jsem to nevydržela a řekla dceři, že bych ji i její lásku ráda pozvala na oběd a dcera souhlasila.
Byl to šok. Dcera nám představila přítelkyni, ne přítele. Prý je to láska jejího života a rozhodly se, že spolu budou bydlet. Vnuk už ji také zná a je s tím naprosto v pohodě, jenže je mu teprve šest, tak neřeší, jestli má máma přítele, nebo přítelkyni. Mně osobně to vlastně také nevadí, navíc dceřina přítelkyně je moc milá žena, ale manžel to prostě nedokáže skousnout. Po celou dobu, kdy u nás byla dcera s přítelkyní a vnukem na návštěvě, se tvářil nepřístupně a téměř nemluvil.
Po jejich odchodu mi řekl, že proti homosexuálům ani lesbám nic nemá, ale nikdy prý nečekal, že to potká jeho rodinu. A co ho prý nejvíc štve, je to, že už nebude mít další vnouče. Tím to pro něj skončilo. Řekl, že dceru miluje, vnuka pochopitelně taky, ale chce se vídat jen s nimi dvěma.
Dcera mi řekla, že si z toho nemám nic dělat. Prý to tak nějak tušila a rozhodně se tím nemíní trápit, je šťastná, jak nikdy dřív, zamilovaná, její syn je také v pohodě, a to je pro ni hlavní.
Alena
Názor odbornice: Dejte manželovi čas
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Aleno. Nechte všemu čas. Nic tak zásadního se totiž neděje. Váš manžel se nadále chce vídat se svou dcerou i s vnukem, jen potřebuje nějaký čas na zpracování dceřiny nové známosti a její sexuální orientace. Navíc dcera má k celé situaci poměrně výhodný přístup - zřejmě tušila, že tátovi nepůjde její partnerská volba lehce zpracovat. Netlačí na pilu, rozumně vyčkává.
Představte si situaci, že by Magda dovedla domů partnera - muže. Ani tato volba automaticky neznamená, že byste si s jejím partnerem museli sednout. A pokud hovoříme o dalších dětech - ani heterosexuální vztah neznamená, že by se dva společně nutně museli stát rodiči.
Pokuste se i nadále mít dceru rádi takovou, jaká je, ne takovou, jakou byste ji chtěli mít. Vy sama za sebe, budete-li se na to cítit, pěstujte vztah s dceřinou partnerkou. Nemusíte však totéž požadovat po vašem muži. Vzpomeňte si, jak jste všichni společně ustáli dceřino dítě bez konkrétního otce. Historie vaší rodiny vám dává předpoklad, že zvládnete i tuhle situaci.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 2. září 2019. Anketa je uzavřena.
