Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Jirku jsem poznala díky svým přátelům, ke kterým jsem přijela strávit víkend na jejich chatě. Linda s Markem jsou moji nejlepší kamarádi už od školky. Oni dva se znají snad už od narození. Nejdříve jsme byli kamarádi jen my tři, ve škole se přidalo pár dalších lidí. V pubertě se Linda s Markem do sebe zamilovali a od té doby jsem je snad nikdy neviděla každého zvlášť. Taky kdykoliv potřebuji poradit nebo s něčím pomoct, mohu se spolehnout, že to budu říkat naráz jim oběma. Jsou jako srostlá siamská dvojčata.
Byla jsem právě po rozchodu s přítelem, když mě Linda s Markem pozvali na chatu, abych přišla na jiné myšlenky. Měly se slavit narozeniny Markova bratra. Na chatu se chystalo asi deset lidí. I když se mi nechtělo, pozvání jsem neodmítla.
Jirka mě zpočátku nezaujal
Jedním z pozvaných byl i Jirka, Markův kolega z práce. Moc jsem si ho nevšímala, ničím mě nezaujal. Pak ale za mnou přišla Linda, že se Jirka na mě pořád vyptává jí i Marka, tak že nás tedy seznámí, abychom se poznali. Strávila jsem s ním povídáním asi hodinu. Jirka se ptal, co dělám, kde bydlím, jaké mám koníčky a já odpovídala. Nicméně on mě nijak nezajímal, a když už jsem měla pocit, že by to stačilo, přestala jsem si ho všímat. Tak uplynul víkend, aniž bychom se ještě více bavili. Ovšem nešlo přehlédnout, že mě nespustil z očí.
Asi za týden mi volala Linda, ať se prý nezlobím, že dala Jirkovi můj telefon. Prý ji denně bombardoval telefonáty a maily, aby na mě získal kontakt. Nadšená jsem z toho nebyla, ale nechtěla jsem se na Lindu zlobit. Jirka zavolal pár minut po Lindině telefonátu. Přemlouval mě, abychom se sešli. Třikrát jsem ho odmítla, počtvrté jsem se s ním sešla. Jak mě nezaujal na chatě u přátel, tak jsem se s ním docela dobře bavila na naší první schůzce.
Začali jsme se scházet
Po pár schůzkách jsem se do Jirky zamilovala. Vyklubal se z něj docela pohodový kluk. Sice tak trochu mluvka, ale bylo mi s ním dobře. Není vůbec hloupý, je s ním legrace, má stejný smysl pro humor jako já. Cítila jsem, že i Jirka mě má rád.
Asi po měsíci a půl scházení jsme spolu strávili noc. Jirka bydlí u rodičů v domku, má tam zařízený svůj byt v podkroví. Z velké části si to tam postavil sám a i sám s menší pomocí rodičů to financoval. Já bydlím v podnájmu ještě s jednou kamarádkou. Od naší prvně strávené noci jsem pak párkrát ještě u něj přespala. S jeho rodiči jsem se mockrát neviděla, jen při seznámení a pak asi ještě jednou nebo dvakrát. Buď byli u sebe, ale my za nimi nešli (Jirka má do svého bytu zvláštní vchod), nebo nebyli doma.
Jirka zničehonic otočil
S Jirkou se znám už skoro osm měsíců. Posledních několik týdnů ale vnímám změnu v jeho chování. Už několikrát se mi stalo, že jsme se na něčem domluvili, že se třeba sejdeme, nebo že mi zavolá, a on to nesplnil. Když jsem se mu pak ozvala, co s ním je, řekl, že to nestíhal, nebo že na to zapomněl, ať se prý nezlobím.
Dříve naprostá většina podnětů k našim schůzkám vycházela od něho. To on mi volal, že by mě rád viděl, nebo jsme se domluvili, že se sejdeme za dva tři dny, a on už druhý den volal, že mě chce vidět. Nebo za mnou přijel do práce či do podnájmu. V poslední době to ale jsem já, kdo ho shání. Prakticky jsem to už jenom já. Nevzpomenu si, kdy naposledy vyšlo od něho, že bychom se mohli vidět.
Nevím, co se děje, jestli jsem ho přestala bavit, nebo má nějakou jinou. Už mě to ale takhle nebaví být pořád ve střehu, jestli se ozve, jestli se na schůzku dostaví. Třeba se domluvíme, že budeme u mě, když spolubydlící odjede, já čekám a on nikde a ani nezavolá. Když mu pak volám zpátky, tak to mnohokrát ani nevezme. Nebo jsme se domluvili, že se za ním zastavím v sobotu odpoledne u něj doma, dáme si kafe, koukneme na film a večer půjdeme někam ven. Jenže doma nebyl a jeho maminka mi řekla, že odjel někam na víkend.
Jsem u toho otrávená, nevím, co si mám myslet. Jestli už se mnou nechce být, tak proč mi to neřekne na rovinu?
Dáša
Názor odborníka: Sama si určete hranici
Dobrý den, Dášo, vaše otázky jdou rozhodně správným směrem. Chápu, že to je pro vás těžké a nečitelné a nechcete se tím trápit dlouho. Proto velmi záleží na vašich pocitech. Předpokládám, že je pro vás asi ponižující se mu sama ozývat a dozvídat se, že zapomněl, nestíhá či odjel na víkend bez vás. Rozhodně bych na vašem místě volila cestu akce a nečekala, co bude dál.
Chcete ještě investovat energii do vztahu s Jirkou? Jak moc vám na něm záleží? Pokud tomu tak je, bylo by vhodné si s ním promluvíte, svěříte mu své pocity, které ve vás vyvolává. Je třeba o tom mluvit a zjistit, co se děje. Zároveň ale musíte mít jasno v tom, jaké máte na Jirku požadavky v případě, že bude chtít takto pokračovat. Jaký chcete, aby váš vztah nadále byl? A je to reálné i z vaší strany?
Je určitě lepší situaci s Jirkou řešit osobně než přes přátele. Sama si určete hranici, kam jste ochotna zajít a kdy už pro vás takový vztah nemá smysl a je spíše zátěží. To víte jen vy sama. Tak se poslouchejte, nakonec poznáte, co je správné. Se srdečným pozdravem,
Kateřina Vrtělová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 18. února 2013. Anketa je uzavřena.
