Vyrostla jsem se dvěma sourozenci. Nejstarší je bratr, je mu o sedm let víc než mně, a pak mám ještě sestru, ta je o čtyři roky mladší než já. K ní jsem měla jak v dětství, tak v pubertě, ale i v dospělosti vždycky mnohem blíž než k bráchovi. Obě jsme pro něj byly malé holky, a tak tomu především v případě sestry vlastně zůstalo dodnes.
Mne bratr respektuje mnohem víc než sestru, ta je pro něj člověkem, který není schopný si uspořádat život. Když se dívám jeho očima, tak mu asi rozumím. On je úspěšný manažer, má atraktivní o mnoho let mladší manželku, dvě vychované děti a sestra mu v tomto směru nesahá ani po kotníky.
Koukal na ni s despektem už od dětství. Kdysi zaslechl naši mámu, že naši po mně už další děti mít nechtěli, sestra byla jen taková nehoda, a tak on k ní i přistupoval. Rodiče nás milovali všechny, dávali nám všem třem plno lásky, nedělali rozdílu, ale on prostě sestru bral jako přívažek.
Sestra měla problémy od dětství
Ona to věděla a bohužel se to s ní i vezlo. Učila se z nás tří nejhůř, měla i kázeňské problémy, stěží se nakonec vyučila prodavačkou, zatímco my oba s bratrem máme vysokou školu. Občas jsem za sestru její průšvihy žehlila, a vlastně mi to zůstalo dodnes.
Sestra se s bratrem vůbec nestýká, neviděli se mnoho let. Já s ním a jeho rodinou v kontaktu jsem, můj muž se s ním přátelí, ti dva si sedli. Je fakt, že bratr, i když má někdy nos hodně nahoru, o jeho ženě v tomto směru ani nemluvím, umí být i dobrý společník a dá se s ním i o mnoha věcech popovídat. Sestřin život je pro něj tabu, nezajímá ho, nebavíme se o ní.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
S manželem máme dvě děti, dva puberťáky, dceru a syna. Naše manželství je normální, víceméně bezproblémové, občas se chytneme, ale máme se rádi a rádi jsme i spolu.
Nežijeme si špatně, nejsme nuceni obracet každou korunu. Jsem zkrátka se svým životem spokojená. Tedy byla bych, kdyby nebylo sestry, které jsem v dobré víře nabídla pomoc, když na tom byla nejhůř a ona toho teď nadmíru využívá. Už se kvůli ní i doma hádáme.
Sestra z nás tří bydlela u rodičů nejdéle. Pracovala v supermarketu jako pokladní nebo doplňovala zboží. Peněz moc neměla, navíc nedokázala udržet korunu, takže nějaké osamostatnění nebylo na programu dne. Na jednu stranu jsem byla ráda, protože našim aspoň pomohla. Po nějaké době si našla přítele, a po čase od našich odešla a začali žít spolu.
Příběh Magdy: Jak může, utíká od rodiny. Já to pak za bratra hasím |
Její přítel se mi docela líbil, je to sympaťák. Po roce se vzali a za další rok se jim narodil syn. Jenže to už jejich manželství za nic nestálo, hádali se. Nejvíc to pochopitelně odnášel synovec. Sestra je hodně impulzivní, nikdy si nenechala nic líbit. Je taková už odmala, jako kdyby měla pocit, že musí neustále se všemi bojovat a svou pravdu si vykřičet.
Brání synovi stýkat se s otcem
Sestřino manželství nakonec skončilo rozvodem. Byly to ale nervy, nemohli se dohodnout, přetahovali se o kluka. I když jsem měla a vlastně pořád mám švagra ráda, stála jsem na sestřině straně. Snažila jsem se jí pomoci, co to šlo, ať už morální podporou, finančně, tak i tím, že jsem na sebe vzala starost o synovce. Když se rozváděli, byly mu čtyři a ze situace doma byl hodně vystrašený.
Od rozvodu uplynuly další čtyři roky, sestra se z něho pochopitelně oklepala, na svém bývalém ale nenechá nit suchou, brání mu ve styku se synem. Přitom on má kluka hodně rád a stojí o něj, soud mu vyměřil každý druhý víkend v měsíci, i dny o prázdninách, ale sestra se snaží to co nejvíce bojkotovat a prochází jí to. Když jsem se švagra ptala, proč se nebrání, řekl mi, že by to stejně zase odnesl syn a dávat ji k soudu nechce.
Já sestře její chování vyčítám, ale ona mi vždycky odsekne, že to není moje starost. Jenže svým způsobem je, protože ona potřebuje se synem pomoci, je ještě malý na to, aby chodil sám ze školy a do školy, na kroužky, nebo byl sám doma. Sestra pracuje na směny, v práci jí řekli, že buď bude do práce chodit stejně jako ostatní, nebo ať si najde něco jiného.
Příběh Kláry: Sestře jsem půjčila peníze. Ona teď tvrdí, že to byl dar |
Pomoc jsem jí nabídla, když jí bylo nejhůř, ale nepředpokládala jsem, že ona s ní bude počítat neustále a že ji vlastně bude i zneužívat. Ano, má práci i po večerech, nebo brzy od rána, ale já nejsem ta, která by měla suplovat rodiče. Synovce mám ráda, máme spolu moc hezký vztah, máme ho u nás doma rádi všichni a z toho sestra těží.
Pomáhám jí pomalu denně, i na úkor své rodiny a svého volného času. Manžel už s tím má problém, což plně chápu, ale zatím se mi vždy podařilo ho přesvědčit, aby se do sestry nepustil.
Přitom je tady synovcův táta, který by se o kluka taky rád staral a to nejen ve vyměřených dnech, ale i mimo ně. Ale tomu se sestra brání a jak je impulzivní, kolikrát mi už odsekla, že když s tím mám problém, tak prostě bude kluk doma sám, že ona to jinak zařídit nemůže.
Radka
Názor psycholožky čtěte na další straně.
