Jmenuji se Blanka, je mi 34 let a s manželem vychováváme čtyřletou dceru. Jsme spolu zhruba osm let. Poznali jsme se v práci, on už v naší firmě pracoval a já tam nastoupila do obchodního oddělení.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Asi rok jsme spolu chodili, oba jsme měli vlastní malý byt, jednou jsem přespala já u něj, podruhé on u mě. Po pár měsících jsem se k němu nastěhovala. Můj byt jsme pronajali. Společné soužití nám šlo celkem dobře. Domluvili jsme se na výdajích i na hospodaření. Oba jsme měli svůj účet a každý z nás se staral o část výdajů. Pronájem z mého bytu jsme si šetřili na společném účtu. A co nám zbylo z výplaty, byla věc každého z nás. Rozhodně jsme ani jeden tomu druhému do peněz nemluvili.
Bylo nám spolu dobře, rozhodli jsme se, že se vezmeme. A protože jsme pochopitelně plánovali i rodinu, potřebovali jsme vyřešit i bydlení, větší byt, kde budeme společně žít. Nakonec jsme koupili čtyřpokojový byt, naše byty prodali, ale museli jsme si vzít hypotéku.
Všechny peníze na jeden účet
Zhruba po roce jsem otěhotněla, a protože těhotenství bylo rizikové, zůstala jsem doma. Můj příjem se rapidně snížil a manžel tenkrát navrhl, že je zbytečné, abychom měli dva účty, když teď budu doma a bude mi chodit jen nemocenská, pak mateřská a rodičovská. Navíc budu mít jiné starosti, takže on se bude starat o finance. Přišlo mi to logické.
Tak jsem svůj účet zrušila a všechny peníze tak chodily na manželův účet. Vyhovovalo mi to, manžel sledoval všechny naše výdaje, hlavně měl strach, abychom zvládali splácet hypotéku, mně dával peníze na domácnost i na potřeby pro dceru. Měla jsem sice kartu k jeho účtu, ale vybírala jsem jen výjimečně. Navíc on každý můj výběr nebo platbu v obchodě okomentoval a chtěl znát přesný účel. To mě dost otravovalo, ale chápala jsem to.
Když mi skončila rodičovská, vrátila jsem se do práce. Našla jsem si místo v jiné firmě, abych to měla blíž domů a hlavně do školky, kam jsme začali dávat dceru. Máme naštěstí i fungující babičku, takže jsem mohla pracovat na plný úvazek. Příjmy se nám zvedly. Já se těšila, jak se nebudu muset omezovat. Potřebovala jsem i obnovit šatník. Tak nějak jsem ze všeho za těch pár let doma „vyrostla“.
Manželovi jsem řekla, že je zbytečné, aby mi chodila výplata na jeho účet, že si zřídím vlastní a opět si rozdělíme, kdo se bude starat o jaké výdaje, tak jak tomu bylo před mou rodičovskou. On to považoval za zbytečné. Prý proč to měnit, když nám to fungovalo dosud bez problémů. Veškeré naše pravidelné výdaje jdou z jednoho účtu, domluvíme se na tom, kolik zhruba budeme potřebovat utratit za domácnost. A navíc mám kartu, tak můžu peníze u účtu brát sama. nakonec mi to přišlo rozumné, tak jsem souhlasila.
Kontroluje každý můj výdaj
Jenže už po pár týdnech jsem zjistila, že to nebude fungovat. Sice máme dva příjmy a celkem slušné, takže netrpíme nouzí, ale manžel se chová, jako kdyby byl stále jen jeden příjem. Což jsem viděla, jen co přišla moje výplata na účet. Manžel okamžitě viděl, kolik beru a hned měl jasno, jak s penězi naložíme. Když jsem mu řekla, že potřebuju obnovit šatník, tak mi vymezil jen určitou částku, za niž si pomalu nic nekoupím.
Nedala jsem na něj a pár tisíc jsem utratila, přece nemohu chodit do práce ve starých džínách, mikině a svetrech, které mi stačily, když jsem byla s dcerou doma. Když to manžel viděl, udělal mi doma peklo. Prý jsem se úplně zbláznila, jako co si myslím, že budu takhle utrácet. Vždyť musíme platit hypotéku, navíc budeme dělat nová okna. Kde si jako myslím, že ty peníze vezmeme. Tak to prostě dál nepůjde. Rozhodl, že se dál bude o veškeré finance starat sám.
Když nám přijdou peníze na účet, bereme oba prakticky ve stejný den, určí mi přesnou částku, kolik mám na domácnost, na dceru i kolik si můžu vzít na své vlastní potřeby. On se postará o další výdaje a bude šetřit. Což o to, šetřit bychom měli, ale ne tak drastickým způsobem, jak to dělá on. Měsíc dva to fungovalo, s penězi jsem vyšla, ale manžel byl přesto nespokojený. Prý by chtěl, abych mu dávala účtenky, aby viděl, jestli přeci jen neutrácím zbytečně moc.
Jsem z toho tak otrávená, že manžela chvílemi až nesnáším. Nechápu, kde se v něm ta posedlost vzala. Nikdy dřív takový nebyl. Dluhy nemáme, jen tu hypotéku a tu zvládáme platit, na další potřeby taky máme peníze. Mohli bychom si dovolit i občas někam vyrazit, ale manžel to odmítá. Prý je všechno všude moc drahé. Na pořádné dovolené jsme nebyli už roky, pořád jezdíme jen k jeho rodičům na chalupu.
Blanka
Názor odbornice: Nejvýhodnější jsou tři účty
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená paní Blanko. Správně vnímáte, že nadměrná kontrola ze strany manžela rozhodně neprospívá dobrému fungování vztahu. Na dohodě o nastavení finančního hospodaření by měli partneři spolupracovat.
Pakliže se vám nedaří s manželem na toto téma dohodnout, kontaktujte některou z manželských a rodinných poraden. Vězte, že rozhodně nejste jediná, kdo se s tak nešťastně zamotanou situací ohledně financí potýká.
Je-li totiž odchod na rodičovskou pokládán za start finanční závislosti jednoho partnera na druhém (ruku v ruce s nadměrnou kontrolou jednoho druhým), většinou se pár na poli financí dostane do slepé uličky.
Ve zkratce je nejvýhodnější fungování se třemi účty - společným a každého z partnerů zvlášť. Pomůže poměrně podrobné vyčíslení výdajů na položky nezbytné a dohoda partnerů, kdo bude nakládat s penězi na běžné nákupy.
Další kontrola je zde nejen nevhodná, ale i ponižující. Určitá část peněz by každému z páru měla zůstat i na takzvané položky zbytné. I zde je vzájemná kontrola, jak s penězi nakládáme, nevhodná.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 10. března 2019. Anketa je uzavřena.
