Žili jsme jeden pro druhého, užívali si svobody, že nic nemusíme a všechno můžeme. Ani toho psa, jako to dělá spousta mladých bezdětných párů, jsme si nepořídili. Představa, že se musíme o někoho starat, nám byla naprosto cizí. Peníze nám stačily na spokojený život, taky jsme dokázali něco málo našetřit. Tak proč to měnit?
Kamarádky kolem mě postupně začaly rodit první, druhé dítě a já pořád nic. Řeči rodičů, kamarádů, známých, kteří si nedokázali odpustit dotěrnou otázku: tak co, a kdy vy do toho praštíte, kdy budou děti, jsme pouštěli jedním uchem tam a druhým ven. Moje máma mě dokonce objednala ke své gynekoložce – odbornici na neplodnost.
Biologické hodiny se přihlásily
Jenže pak to přišlo. A naprosto neočekávaně. Jako kdyby mě nějaká čarodějnice plodnosti očarovala a proměnila v ženu toužící po dítěti. Najednou jsem ho chtěla. Teď hned, včera bylo pozdě. Bylo mi 33 let a já cítila, že už nechci na nic čekat.
Byla jsem ze svého "prozření" nadšená. Jenže jsem byla sama. Když jsem večer po dobré večeři a sklence vína (chtěla jsem, abychom si navždy pamatovali tu chvíli, kdy jsme se rozhodli počít dítě) řekla Jardovi, že se ozvaly mé biologické hodiny, zachvátily mě mateřské pudy a já toužím mít miminko, málem tu sklenku upustil. "Ty jsi se snad zbláznila, co ti chybí? To tě určitě zblbla ta tvoje matka. Doma se s dědkem nudí, tak chce vnouče!"
Bylo po atmosféře a týden jsme spolu nemluvili. Já začala navštěvovat kamarádky, které byly doma s miminem, nad každým děťátkem jsem se v metru nebo na ulici rozplývala, až si jejich matky musely myslet, že jsem úchylná.
Náš vztah se zhroutil, odstěhovala jsem se
Po týdnu tiché domácnosti jsem Jardovi řekla, že na mém rozhodnutí mít dítě se nic nemění a že bych si s ním o tom ráda promluvila. Ať mi aspoň řekne důvody, proč ho nechce. Že to určitě pochopím. Jenže on mi nic neřekl, mlčel jak zařezaný. Po deseti minutách mého monologu na téma "chci dítě, udělej mi ho hned teď" mi řekl, že to nechápe, vždyť je nám spolu dobře, tak proč to měnit. S dítětem přijdou do života starosti, strach… Marně jsem ho přesvědčovala, že tak to není, že naopak přijde radost a láska. Dorazil mě větou, že ode dneška mi nevěří, třeba mě napadne vysadit antikoncepci, takže se pojistí a sex bude jen s ochranou.
Druhý den jsem si sbalila nejnutnější věci a odešla jsem ke kolegyni z práce. Žije sama, je vdova, dcera s rodinou bydlí o ulici dál. Nabídla mi, abych si načas od manžela odpočinula, že to prostě musí strávit a určitě mu dojde, že mám pravdu.
Čekám dítě s jiným
Po Jardovi se mi moc stýskalo, občas jsme si zavolali, taky jsme šli jednou na večeři a do kina, ale "to dítě" bylo pořád mezi námi, i když jsme se tomuhle tématu vyhýbali.
A pak se vše změnilo. S kamarádkou jsem byla oslavovat její narozeniny a potkala jsem Miloše. Trocha vína stačila a já se zamilovala. Začali jsme spolu randit, on je sám, rozvedený a bez dětí. A podržte se, po dítěti touží. Za rok mu bude 40 let a prý má nejvyšší čas, aby si ho ještě ve zdraví užil. Zobala jsem mu z ruky, a když jsem mu odvyprávěla své trápení s manželem, navrhl, že si dítě uděláme spolu. A já souhlasila.
Chodili jsme spolu dva měsíce (mezitím jsem Jardovi řekla, že od kolegyně odcházím, stěhuji se jinam, ale Miloše jsem zapřela) a já otěhotněla. Jakmile to bylo jisté, řekla jsem Jardovi, že mám přítele, se kterým čekám dítě a chci se rozvést.
A od toho dne začal kolotoč. Jarda mi denně volá, přemlouvá, ať se k němu vrátím, že beze mě nemůže být, že mu nevadí, že čekám dítě s jiným mužem. Klidně ho vychová, dá mu své jméno, bude pro něj skvělým tátou, jen ať proboha od něj neodcházím. Milošovi tohle všechno tajím. Je to hrozná situace, kdybych měla volit jen mezi Milošem a Jardou, na nic bych nečekala a běžela domů za svým mužem. Pořád ho miluji, ale ublížil mi (i když to bych mu dokázala odpustit). Jenže čekám dítě s člověkem, který je nadšením bez sebe a na dítě se moc těší. Mám ho ráda, je to slušný a milý chlap, nezaslouží si, abych ho podvedla. Ale nemiluji ho.
Káťa
Názor odborníka: Buďte zodpovědná za dítě i za sebe
Vážená Kateřino, první část vašeho příběhu je častou zkušeností mnoha žen a bohužel jejich zoufalství často ústí do výběru nového partnera. Jak sama popisujete, došlo k náhlému obratu vašeho názoru na dítě, a proto lze obrannou reakci vašeho manžela částečně chápat. Nyní je znát, že vás miluje i on a dítě chce, i když se ho před tím velmi bál.
Přimlouvám se za to, abyste dítě vychovávala s biologickým otcem, ale pro vás bude ideální strávit zbytek života s člověkem, kterého milujete. Chci tím říct, že vám nemohu dát jednoznačnou odpověď, protože bude záležet také na tom, zda bude vaše svébytné rozhodnutí akceptovat i ten z mužů, kterého opustíte. Nejlepší bude, když si s oběma promluvíte a sdělíte jim, co prožíváte a co k nim cítíte.
Čekáte dítě a máte proto velikou odpovědnost nejen za sebe, je proto na místě zachovat se statečně a zároveň otevřeně a upřímně. Pokud vás oba muži milují, budou se vždy chovat tak, abyste se měla co nejlépe, a na váš návrh dříve nebo později přistoupí.
Zdeněk Krpoun, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 21. října 2013. Anketa je uzavřena.
