Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Ondřeje: Žena mě má za malé dítě, nemám chvíli klidu

  0:50aktualizováno  0:50
Už se pomalu blížím důchodu a jak jsem se na něj vždycky těšil, tak si poslední dobou říkám, že snad budu pracovat, dokud nepadnu. Aspoň v té práci nemusím být se svou urputně starostlivou ženou. Nenechá mě chvíli na pokoji, chová se ke mně jak k malému dítěti.
„Už ani netěším domů, kde na mě čeká Blanka s další svou péčí,“ píše čtenář.

„Už ani netěším domů, kde na mě čeká Blanka s další svou péčí,“ píše čtenář. | foto: Profimedia.cz

Jmenuji se Ondřej, je mi 61 let. S manželkou jsme spolu 30 let a máme dva syny. Kluci jsou už pochopitelně dospělí, samostatní. Oba mají partnerky, ale dosud se neoženili a ani děti nemají.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu.

Manželka Blanka je moc hodná ženská, pořádná, starostlivá, s penězi umí hospodařit. Jenže ta její péče dokáže člověka udusit. Dokud byli kluci doma, soustředila se na ně. Když odešli, dostal jsem se na řadu já. Je to strašné, obávám se, že její péči už dlouho nevydržím. Jenže ona to myslí dobře, neuvědomuje si, jak mě tím ubíjí.

Když jsme se se ženou poznali, byli jsme oba na tehdejší dobu dost staří na první manželství i pořízení dětí. Mně bylo přes třicet a žena akorát oslavila třicáté narozeniny. Potkal jsem ji v jedné vinárně, kde je s kolegy z práce slavila. Líbila se mi, měl jsem malinkou upito, tak jsem rychle vyběhl do parku, utrhl pár květů a popřál jí. A pak už to šlo ráz naráz. Začali jsme randit a po roce jsme se vzali.

Žena se starala o syny, já vydělával

Měl jsem služební byt, Blanka se ke mně nastěhovala a do roka a do dne se nám narodil první syn, za další rok pak druhý. S manželkou jsme si rozdělili role. Ona převzala starost o děti a domácnost, já vydělával. Měl jsem zajímavou a dobře placenou práci, ovšem velmi náročnou. Kolikrát jsem domů přišel, až když kluci spali. Snažil jsem se jim věnovat aspoň o víkendech, ale často mi to ani nevyšlo.

Dětství kluků mi uteklo. Někdy mi to přijde líto, ale vyrostli z nich skvělí mladí muži, a to je především zásluha mé ženy, ona je prakticky vychovala. Víceméně se jim obětovala. Byla na ně sama, babičky a dědečky jsme neměli a s mou pomocí příliš počítat nemohla. Zůstala s nimi doma víc než deset let, pak se vrátila do práce, i když jen na částečný úvazek.

Blanka byla ale přepečlivá, klukům dělala pomyšlení, žili si jak v bavlnce. Naštěstí už od narození byli velcí rošťáci, takoví typičtí kluci, kterých bylo všude plno. Tak se aspoň ta maminčina péče trochu vykompenzovala. Na druhou stranu ale musím uznat, že byla i přísná, dokázala je zpacifikovat, když měli problémy ve škole, nechtělo se jim učit. Oba kluci vystudovali vysokou a velký dík za to patří i jejich mámě.

Hodně těžce nesla, když se oba rozhodli pro samostatný život. Nejdřív se odstěhoval kvůli práci do jiného města mladší syn, je to zhruba rok a půl. Po pár měsících odešel i starší syn, ale s přítelkyní bydlí nedaleko od nás. Naštěstí si oba našli milé dívky a Blanka je přijala za své dcery. Dost jsem se toho bál, že bude jednou velmi kritická tchýně, ale naštěstí se moje obavy nenaplnily.

Soustředí se jen na mě

A jak jsme zůstali sami, Blanka najednou neměla o koho se starat, zůstal jsem jí jen já. S kluky se vídáme, ale jsou to jen takové několikahodinové návštěvy. Oni nás teď nepotřebují a já vidím, jak to ženě chybí. Vnoučata na cestě nejsou. Navíc Blanka nemá žádné zájmy, svých koníčků se vzdala, když se starala o syny. Kamarádek také moc nemá, skoro žádnou. Jedna jí už zemřela a další jsou spíš jen známé.

Tak se Blanka zaměřila na mě. Rozhodla se, že se bude starat o mé zdraví. Přiznávám, mám trochu nadváhu, ale jinak jsem zdravý, žádný vysoký cholesterol, žádná cukrovka ani vysoký tlak. Ale žena usoudila, že musím držet dietu. Vždycky byla výborná kuchařka, jenže teď jsou to jen blafy, co mi připravuje, dietní a neslané, nemastné. Nikdy mi nedělala svačiny, teď ji mám připravenou každý den. A pak mi do práce volá, jestli jsem ji náhodou nezapomněl sníst.

Nedávno jsem měl drobné žaludeční potíže, nějakou dobu jsem musel brát léky. Pochopitelně nejsem malé dítě, bral jsem je, jak jsem měl. Ale žena mi nevěřila a každý den mi to připomínala. Také pořád sleduje, co si beru na sebe, jestli jsem dost oblečený. Zkrátka jak kdybych byl malý kluk.

Zatím to trpělivě snáším, ale už mi docházejí síly. Na její připomínky odpovídám s klidem: ano, Blaničko, to víš, že jsem na prášek nezapomněl, to víš, že si ten svetr obléknu, ano, deštník mám připravený, ne, neboj, nepromoknu. Ale mám už toho plné zuby. I synové si matčiny přehnané starostlivosti všimli (na rodinné oslavě mi bránila dát si s nimi panáka slivovice) a mají ze mě legraci. Prý jsem převzal štafetu. Jenže mně to opravdu k smíchu není. Já už se ani netěším domů, kde na mě čeká Blanka s další svou péčí.
Ondřej

Názor odbornice: Zkuste otevřený rozhovor

Vážený Ondřeji, popisujete svou pečující ženu Blanku, která po odchodu dospělých dětí z rodinného hnízda věnuje svou starostlivost výhradně Vám. O ženě se vyjadřujete, že to myslí dobře. Jistě jste někdy slyšel úsloví, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu,...

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Blanka Vám však do hlavy nevidí, dokud s ní nebudete schopen hovořit o svých pocitech, o tom, že Vám její nadměrná péče vadí, nepočítejte s tím, že by se cokoliv mohlo změnit. Na své ženě můžete leccos ocenit (a v popisu vašeho příběhu tak i činíte). Vychovala dva dobře fungující dospělé syny, což rozhodně není málo. Při otevřeném rozhovoru s Blankou lze právě jejím oceněním začít.

Následně je však důležité, abyste byl schopen hovořit o tom, co s Vámi její nadměrná starostlivost dělá. Zkuste ji požádat o to, co byste potřeboval, abyste se doma cítil opět dobře. Posléze bude poměrně důležité, abyste byl schopen komentovat ženiny konkrétní kroky - když se ke mně chováš takhle, cítím se tak a tak. Všimněte si i toho, kdy svou péči bude držet na uzdě a oceňte ji za to. Nabídněte společný čas či koníček, kterému se můžete věnovat ve dvou tak, aby jediným společným tématem nebyl Váš zdravotní stav, vhodná dieta a dostatečné oblečení.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1406

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 30. října 2017. Anketa je uzavřena.

3. Mám se snažit vymyslet nějaké aktivity, které by Blanku odvedly od péče o mě, nebo jí třeba koupit psa, abych měl já klid? 954
2. Mám ženě důrazně vysvětlit, aby mi už dala pokoj, že jsem rozumný a svéprávný člověk, který si umí sám poradit? 392
1. Mám dál ženinu péči trpělivě snášet a být ráda, že má o mě starost? 34
4. Mám požádat o pomoc syny, aby jí řekli, jak mě její péče ničí a jak i oni si myslí, že to přehání? 26
Autoři:



Nejčtenější

Děti rozeznám, i když brečí, říká maminka čtyřčat

Chvilka klidu je pro maminku čtyřčat opravdu vzácná.

Svému synovi chtěli pořídit sourozence, ale příroda tomu chtěla jinak. Místo jednoho má tříletý Vojta hned tři sestry a...

Máma neví, že mě baví zabíjení, řekla dvanáctiletá dcera ve Výměně manželek

Blanka s přítelem Valentýnem a jejich nejmladší dcerka Saša.

Mia žije s přítelem a dvěma dětmi v Kladně. I když je jí teprve 25 let, o jejich výchově má docela přesnou představu....



Doktorka mi řekla, ať „to“ dám radši pryč, řekla matka zdravé holčičky

Tchyně Martina a zeť Ján se v porodnici, kam doprovázeli Marii k porodu, hodně...

Některá maminka porod císařským řezem nechce, ale stejně to tak nakonec skončí. Jiná o něj žadoní, ale nakonec porodí...

VIDEO: Jak se ze služky Gottwaldové stala první dáma. A lidé se jí smáli

Marta Gottwaldová (Na snímku z roku 1948)

Toužila být obdivována jako její předchůdkyně Hana Benešová. Jenže Martě Gottwaldové, která začínala jako služka a...

Devadesátkový trend znovu na scéně. Čtyři tipy, jak nosit džíny do pasu

Jak nosit džíny čtyřikrát jinak?

Džíny patří k základním kouskům šatníku. Stačí jen najít střih, který si bude rozumět s naším typem postavy, a máme...

Další z rubriky

Příběh Anny: Na snachy mám smůlu. První byla nevěrná, druhá je líná

Ilustrační snímek

S manželem jsme vždy chtěli aspoň dvě děti, nejlépe syna a dceru. Splnilo se nám to, ovšem dcera ve dvou letech zemřela...

Příběh Soni: Syn s vnoučaty nás odmítá navštěvovat, vadí mu švagr

Ilustrační snímek

S manželem jsme již v důchodu, na který jsme se těšili. Nejen na klid a dlouhé vyspávání, protože jsme celý život...

Pětkrát o lásce: Prospívá zdraví i spokojenosti, říká psycholožka

Ilustrační snímek

„Soužití v páru a v lásce jsou nejdůležitější podmínky spokojeného a šťastného života,“ říká v prvním dílu seriálu o...



Najdete na iDNES.cz