Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Před třemi lety jsem se rozešel s přítelkyní, se kterou jsem pět let žil. Zjistil jsem, že mi po celou dobu byla nevěrná.
K rodičům jsem se vracet nechtěl. Protože mě tlačil čas a potřeboval jsem někde bydlet, našel jsem si nakonec spolubydlení. Ze začátku to bylo hodně náročné, bojoval jsem sám se sebou, nebyl jsem zvyklý bydlet s jinými lidmi, navíc s těmi, které jsem do té doby neznal. Ale po pár měsících jsem si zvykl.
Zamiloval jsem se na první pohled
Spolubydlící se střídali a odcházeli, nakonec jsem zůstal v celém rodinném domě sám. Jednou v létě mi zavolal majitel domu, že má na prohlídku přijít mladá slečna, která hledá podnájem. A že by byl rád, kdybych ji poznal a zda mi nevadí, že tam bude bydlet se mnou. Zároveň mě požádal, jestli bych ji mohl do všeho zasvětit a po domě provést.
Když se má nová spolubydlící objevila a já ji uviděl, rozbušilo se mi srdce a v tu chvíli jsem věděl, že jsem se zamiloval. Všechno jsem jí ukázal, u nás v domě se jí líbilo a po týdnu se nastěhovala. Ještě neměla vlastní nábytek, ani postel, a já měl ve svém pokoji dvě postele vedle sebe, tak jsem jí nabídl, že může přespat u mě, aby nemusela spát na zemi.
První večer jsme si dali na seznámení víno, pustili si film, povídali jsme si a mně se líbila čím dál víc. Cítil jsem, že ani já jí nejsem lhostejný. Po pár dnech společného bydlení mezi námi přeskočila jiskra, vyspali jsme se spolu a začali jsme spolu chodit. Za dva měsíce zjistila, že spolu čekáme dítě. Moc jsem ji miloval a ani ve snu mě nenapadlo, že bych od ní i dítěte chtěl dát ruku pryč. Rozhodli jsme se, že si najdeme byt, kde budeme žít. Tak jsme se přestěhovali.
Rozešli jsme se
Ze začátku nám to skvěle fungovalo, jenže pak mě v práci povýšili a já na ni začal být zlý. Když se nám narodila dcera, raději jsem trávil víc času v práci než s ní a nebyl jsem jí oporou ani v době těhotenství, ani po porodu. Když byly dceři čtyři měsíce, našli jsme si dům a přestěhovali se. Teď už si uvědomuji, jak jsem se po celou dobu choval. Vím, že si zasloužila mnohem víc, ale v té době jsem to neviděl, nebo nechtěl vidět. Nicméně za dalších osm měsíců mi oznámila, že si našla někoho jiného a abych se odstěhoval.
Nechal jsem jí vybavený dům a našel si byt. Zjistil jsem, že její nový přítel je psychicky labilní a bere antidepresiva, která se ze začátku povalovala po ložnici a dcera tak s nimi mohla přijít do styku. Nelíbilo se mi to, a tak jsem u soudu požádal o svěření dcery do péče. Táhlo se to asi půl roku a celou tu dobu jsme řešili jen věci týkající se dcery.
Letos v lednu jsme spolu probírali soukromou školku pro dceru. Nějak se stalo, že u mě zůstala i s dcerou přes noc. Vyspali jsme se spolu. Nakonec jsem se od ní dozvěděl, že s tím labilním přítelem, kvůli němuž se se mnou rozešla, byla jen čtyři měsíce a byla i na potratu. Má však jiného přítele, jenže ten bydlí 400 kilometrů daleko. Zná se s ním ještě z doby přede mnou.
Už mě nemiluje
V lednu jsem se nastěhoval zpátky k ní a byt si zatím držím jako pojistku. Ovšem kdykoliv má její staronový přítel přijet, musím vyklidit pole a jít do svého bytu. Znovu jsem se do ní zamiloval, máme spolu dceru a já si uvědomil všechny ty špatné věci, co jsem jí dělal.
Nechci o ni přijít, ani o šanci být šťastná kompletní rodina. Ona mi však řekla, že ví, že už mě nikdy tak jako dřív milovat nebude. Nemůže mi odpustit, že jsem jí chtěl vzít dceru. V posledních dnech mě vyhazuje, ať se vrátím k sobě do bytu, že už mě u sebe nechce. Prý se k ní má její přítel koncem června nastěhovat, což jí slibuje už od začátku jejich vztahu.
Kamil
Názor odbornice: Netlačte na pilu
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážený Kamile. Popisujete turbulence, které provázely váš vztah s přítelkyní, a že jich nebylo málo. Sice vás (navždy) svým způsobem spojuje společná dcera, avšak jak tušíte, některé křivdy se skutečně zapomínají těžko.
Dosud se vaše chování podobalo činnosti buldozeru. Přítelkyně se tam ztrácela, v popředí pro vás bylo všechno jiné než ona. Zkuste nyní pro změnu netlačit na pilu a spíš své přítelkyni (i dceři) nabízet to lepší ze sebe. Plánujte společný pěkný čas, přijďte s pomocnou rukou, bude-li třeba a nezdráhejte si občas naplánovat i něco sám s dcerkou.
Respektujte život a rozhodnutí své přítelkyně, ať jsou jakákoliv. Věnujte se tomu, abyste matce svého dítěte i dceři sliboval pouze to, co splnit můžete. Tím se odlišíte od slibujícího leč nejednajícího nového partnera. V očích přítelkyně tak můžete konečně skórovat vítěznými body.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 8. července 2019. Anketa je uzavřena.
