Proto jsem si neuměl představit, že bych mohl jít na vysokou školu a nechat se živit rodiči. Přesto se na mne usmálo štěstí a dostal jsem brzy po maturitě práci v televizi.
Zpočátku jsem jen pomáhal, kde se dalo, ale brzy jsem již uváděl krátké štěky během zahraničních reportáží. Práce to byla dobře placená a hlavně mě naprosto naplňovala, věnoval jsem jí tedy všechen čas. Snažil jsem se postupovat stále výš a výš, proto mi již nezbýval žádný čas na nic jiného. Koníčky, přátelé nebo vztah, to jsem neznal. Když jsem přijel občas ze zahraničí, čekal mne prázdný studený byt a hladové rybičky v akváriu. Na druhou stranu jsem si nemohl stěžovat na nedostatek peněz, už proto, že jsem je neměl kdy a kde utrácet.
Atraktivní asistentka se stala mou milenkou
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Když jsem tehdy na podzim dostal svou vlastní asistentku, cítil jsem se velmi důležitě a očekával starší ženu, která bude plnit mé rozkazy ještě dříve, než je vyslovím. Ale místo toho se objevila Kateřina, mladá holka s čerstvým maturitním vysvědčením a na první pohled ne až tak chytrá. Ale zato velmi atraktivní. Svými výstřihy a krátkými sukněmi mě dráždila pokaždé, když jsem se objevil v kanceláři.
Tvrdohlavě jsem odolával a nařizoval si nikam ji nezvat. Nechtěl jsem navazovat vztah na pracovišti, vztah šéf – sekretářka mi připadal jako hodně trapné klišé.
Těsně před Vánoci jsem odjel natáčet reportáž do Německa. Kateřinu jsem tehdy bral s sebou, aby mi mohla být celé tři dny k dispozici. Dva večery jsem trpěl její společností. Trpěl proto, že jsem se jí nemohl dotknout, ani jí říct, co k ní cítím. Ale třetí večer, kdy přišla do mého pokoje s lahví vína, už ne. Tehdy jsme tu lahev neotevřeli. Byl to naprostý výbuch vášně a já si říkal, že již nechci jinou ženu. A Kateřina mé city opětovala. I když jsem ji znal krátce, bez rozpaků jsem s ní plánoval budoucnost.
Nehoda mě připravila o práci
Ráno jsme se vydali zpět do Prahy. Všude byly kolony, hustě sněžilo a nás tlačil čas. Pořád jsem si v hlavě přehrával naši společnou noc, během jízdy jsem se dobýval Kateřině pod sukni. Pak už stačila jen zmrzlá kaluž a pes na cestě. Nabourali jsme v docela slušné rychlosti přímo do stromu. Kateřině se nic nestalo, avšak strom byl na mé straně. Náraz mi rozdrtil levou paži a rozbité sklo ošklivě rozdrásalo obličej.
Výlohy na léčení, hlavně tedy plastické odstranění jizev (které nebylo tak účinné, jak jsem doufal), mne stály skoro všechny úspory. Léčení trvalo dlouhé měsíce. Krom toho mi po čase oznámili z práce s velkou dávkou taktu, že by již nebylo vhodné, abych se v takovémto stavu objevoval před kamerou. Vlastně mi nenápadně naznačovali, abych dal výpověď. A já to udělal. Dostal jsem velmi zajímavé odstupné, ze kterého žiji prakticky doteď.
Kateřina celou dobu stála při mně. Miloval jsem ji za to, jaká je. Nechtěl jsem, aby se mnou zůstávala ze soucitu, ale ona tvrdila, že mě miluje. Proto jsem ani nevěřil řečem, které se mi donesly od bývalých kolegů, že prý mě vyměnila za mého nástupce.
Jenže pochyby mi v hlavě zůstaly. Začal jsem ji více sledovat, jak se chová, když je se mnou. Bydlíme stále každý zvlášť, já žiji sám ve svém bytě, ona bydlí s nemocnou tetou, o kterou se stará. Naštěstí teta nevyžaduje péči 24 hodin denně, takže Kateřina občas může u mě zůstat i pár dní a na tetu se jen dojít podívat.
Když ale není se mnou, Kateřinu sleduji, zpovídám, kde byla. Dokonce jsem jí prohlédl i její mobil. Neměla tam žádné zprávy a to mě ještě víc utvrdilo v tom, že je smazala, abych si je náhodou nemohl přečíst.
Nechápu, jak může se mnou být, vždyť jsme jako panna a netvor. I když moje ruka je již skoro pohyblivá, jizvy na tváři zůstávají. Lékaři mi dali naději, že se to může časem zlepšit. Mohu podstoupit plastickou operaci, ale i tak už budu navěky zohyzděný.
Mám výčitky svědomí, že si k sobě Kateřinu poutám a že ona mě nechce opustit. Několikrát už mi řekla, že jí je líto, že ona z nehody vyvázla bez škrábanců a já přesně naopak. Také představa, že mi zahýbá a já jsem okolí pro smích, je pro mne strašná...
Petr
Názor odboníka: Můžete pracovat na své duši
Milý Petře, chápu, že váš život prošel nyní velkou změnou. Fyzicky teď vaše tvář vypadá jinak. Na druhou stranu jste právě v této době našel osobu, která je vám blízká a která vás ani po této nešťastné události neopustila.
Rozumím tomu, že je těžké si neodpustit nějaké pochybnosti o sobě, ale často si my lidé život ničíme sami, aniž bychom k tomu potřebovali někoho dalšího. Vypadá to, že vaše přítelkyně vás opustit nechce. Je zodpovědná sama za sebe, a pokud by s vámi být nechtěla, odešla by. Nepřebírejte tedy zodpovědnost za její rozhodnutí a nevnucujte jí možnost, že s vámi být ve skutečnosti nechce. Navíc, pokud ji budete stále podezřívat a pronásledovat, možná vás skutečně opustí, ale nebude to kvůli fyzickému zohyzdění, ale kvůli vašemu chování.
Fyzický zjev možná opravdu změnit nemůžete, ale na čem můžete pracovat, je vaše duše. Důvodem, proč opouštíme nejčastěji vztahy, je totiž chování partnera, nikoli jeho vzhled. Možná je zohyzdění vašeho vzhledu motivací se více podívat do sebe a soustředit se na skutečné hodnoty svého života. Váš fyzický zjev se sice změnil, ale váš život tím nekončí. Je to jen začátek jiného způsobu života.
Tereza Zahrádková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 7. ledna 2013. Anketa je uzavřena.
