Jmenuji se Martin, je mi 45 let a jsem už skoro osmnáct let ženatý. Se ženou Lenkou máme dva kluky – patnáctiletá dvojčata, a desetiletou dceru. Lenka je o dva roky mladší než já.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Velký záletník
Než jsem ji poznal, neměl jsem žádnou vážnou známost. Střídal jsem holky a nechtěl se vázat. Pocházím z rozvedeného manželství, moje máma nepatřila mezi nejvěrnější manželky, až to táta nevydržel a podal žádost o rozvod. Můj starší brácha zůstal s ním a já s mámou. Bylo mi tenkrát pět, poznal jsem několik tatínků a než jsem si stačil na jednoho zvyknout, přišel další.
Ve dvanácti jsem poprosil tátu, jestli bych nemohl být s ním. Povedlo se, soud mě svěřil do tátovy péče a vyrůstal jsem společně s bráchou. Táta se už nikdy neoženil, a dokud jsme byli s ním doma, nepřivedl k nám ani žádnou ženu. Dnes má na stará kolena milou přítelkyni a oba s bratrem jim moc fandíme.
Jenže chování mámy na mě mělo takový vliv, že jsem žádné holce nevěřil. Chtěl jsem se jen pobavit, užít si, ale nevázat se. A když už to začalo vypadat vážně, tak jsem radši vycouval. A pak se objevila Lenka. A já jí od prvního okamžiku propadl, zamiloval jsem se opravdu na první pohled. Chodili jsme spolu, pak se vzali, koupili jsme si byt na hypotéku, zplodili tři děti a spokojeně si žili. Já se vybouřil a byl šťastný za skvělou ženu, krásný domov a šikovné děti
Nevinná schůzka v kavárně
Jenže pak mě žena „přistihla“ v kavárně s kolegyní z práce. Je to tak rok a půl a od té doby mám doma peklo. Přitom vůbec o nic nešlo. Lenka mě úplnou náhodou přišla vyzvednout z práce a já tam nebyl. Kolega jí řekl, že jsme s kolegyní odešli do kavárny a že se určitě brzy vrátíme. Ovšem je to velký vtipálek, neodpustil si pár nejapných poznámek a žena z toho usoudila, že tam spolu randíme. Místo aby na mě počkala v kanceláři, okamžitě vyrazila do té kavárny a já zrovna kolegyni pohladil po tváři a Lenka to viděla. Bylo to tak nevinné, kolegyně měla doma trable s manželem, znám ho, je to můj kamarád, chtěla se mi svěřit, potřebovala poradit. Plakala a já se ji snažil utěšit. A do toho tam jako saň vlítla moje žena. Udělala scénu a utekla.
Doma se do mě pustila, že to věděla, že se jednou vrátím ke svým minulým záletům, nezapomněla mě srovnávat s mou matkou. Marně jsem se jí snažil vysvětlit, jak to bylo ve skutečnosti. Nevěřila mi. Prý si jen vymýšlím a ona ví, že jí jsem nevěrný.
Asi týden na mě nepromluvila, já se ji stále snažil přesvědčovat, že si to špatně vysvětlila, že bych jí nikdy nedokázal být nevěrný, miluju ji i děti a chci být jen s nimi. Dělala, že mě neslyší, nemluvila, jen se na mě dívala. Pak jsem to vzdal a snažil se chovat normálně, jako by se nic nestalo. Postupně jsme se začali zase bavit, ale Lenka se změnila. Neustále mi kontroluje věci, už několikrát jsem ji přistihl, že mi nenápadně prohlíží kapsy. Také jsem ji zahlédl, jak mi slídí v mobilu.
Stíhačka
Začala volat ke mně do práce a ptá se kolegů, jestli jsme opravdu měli poradu, která se protáhla až do večera. Vyptává se na mě našich společných známých a kamarádů. Dokonce jsem si všiml, že mě sleduje i venku, kam jdu. Dřív, když jsem jí řekl, že jdu třeba s kolegy na pivo nebo si s kamarády zahrát fotbal, nikdy nic nenamítala. Teď si to neváhá ověřit, klidně třeba zavolá někomu, s kým jsem tam byl, a ptá se, jestli je to pravda. Jednou dokonce přišla do restaurace si mě zkontrolovat na místě.
Jsem už všem pro smích. Kamarádi si ze mě dělají legraci. To bych ještě unesl, ale vadí mi, jak se dívají na Lenku. Stydím se za ni a zároveň mi jí je líto. Mám pocit, že se úplně zbláznila. Ona se ani neskrývá, že mě tak špehuje. Když se snažím si s ní o tom promluvit, tak mi řekne, že na tom nevidí nic špatného. Prý musí chránit naši rodinu a mně už nemůže věřit.
Jsem z toho už unavený. Mám Lenku moc rád, ale nevím si rady, jak jí vysvětlit a dokázat, že o žádnou jinou ženu nestojím.
Martin
Názor odbornice: Žárlivost se dá léčit
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážený Martine, úvodem je důležité, abychom vyslovili nahlas, že žárlivost není pro vztah dobrá v žádné možné míře. Ba naopak, je zhoubná. A nejenže nevěře nepředejde, žárlivost ji dokonce provokuje. Příhoda s kavárnou byla možná shodou nešťastných náhod, avšak nynější nadměrná kontrola ze strany Vaší ženy je již záměrným aktem.
Dobrá zpráva je, že žárlivost se dá léčit. Někdy na ni zabere až souhra několika léčebných metod, ale rozhodně to není předem prohraný boj. Zkuste s Lenkou probrat, jak se nyní oba ve vztahu cítíte. Možná dospějete k rozhodnutí obrátit se se svým trápením na odborníky, neboť bojovat se žárlivostí vlastními silami bývá velmi vyčerpávající.
Ruku v ruce s odbornou pomocí je potom důležité nepodléhat žárlivcovým pokusům o kontrolu. Rozhodně řekněte „ne“ jakýmkoliv nepřiměřeným omezením, která by po Vás Lenka vyžadovala. Na druhou stranu buďte připraven ji ocenit, když svou žárlivost udrží na uzdě a zvládne reagovat bez žárlivého výstupu.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 21. listopadu 2016. Anketa je uzavřena.
