Jsem jedináček, narodil jsem se, když už naši ani nepočítali s tím, že se jim podaří zplodit dítě. Mámě bylo jednačtyřicet a tátovi skoro padesát. Měl jsem krásné dětství. Rodiče se ve mně viděli a i když jsem jejich péči, především pak v pubertě, občas nesnášel, dnes vím, že bych jednou chtěl být ve vztahu k dětem jako oni.
Jsem už čtyři roky ženatý, ale děti se ženou zatím nemáme. Já už se sice přehoupl přes třicítku, ale ženě je osmadvacet a děti ještě mít nechce. Její sestra má dva kluky, pořádné rošťáky, občas je hlídáme. A zatímco já si to užívám, Irena je z nich dost zděšená. Ale to se určitě časem zlepší, jen ještě není na mateřství zralá.
Mám jenom mámu
Byl bych rád, aby se i moje máma jednou stala babičkou. Táta se už toho bohužel nedožil, zemřel ještě před mou svatbou, vlastně moji manželku ani nepoznal. Máma žije sama, bohužel i v jiném městě než my. Jsem s ní často v kontaktu, ona je sice celkem soběstačná. Bál jsem se, jak bude samotu zvládat, s tátou byli na sebe hodně fixovaní, naštěstí to zatím jde.
Manželka Irena, na rozdíl ode mě, má velkou rodinu, dvě mladší sestry, babičky i dědečky, její rodiče jsou ještě mladí, padesátníci. Mám je rád, jsou to oba fajn lidi, rozumíme si. I obě sestry a švagr jsou pohodoví. Nikdy jsem nebyl zvyklý na široké příbuzenstvo, prarodiče jsem nikdy nepoznal, když jsem se narodil, byli už po smrti.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích, nebo z mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Mí rodiče sice měli po jednom sourozenci, ale byli starší než oni a bratranci a sestřenice byli už dospělí, když jsem se narodil. Prakticky jsem vyrůstal jen s rodiči. Ale o nic jsem nepřišel, naši byli skvělí, na dětství mám skutečně nádherné vzpomínky.
A právě v těchto dnech, kdy jsou za dveřmi Vánoce, často na to krásné období vzpomínám. Maminka je věřící, táta nebyl, ale během adventu se vždycky nechal maminčinou náladou ovlivnit, dodržovali jsme všechny možné zvyky, ale především u nás byla pohoda a žádný stres se sháněním dárků a běháním po obchodech. Nejdůležitější bylo to, že máme jeden druhého a můžeme si spolu posedět a povídat.
První Štědrý den, kdy jsme už byli s Irenou spolu, jsme strávili každý ve své rodině. Na Štěpána jsem pak byl k nim pozván na oběd a Irena se mnou jela za mámou na slavnostní oběd na Nový rok. Stejné byly i další Vánoce, ona doma s rodiči a sestrami, já s maminkou. Spolu jsme si udělali slavnostní večer den před Štědrým dnem.
Dohoda padá
Když jsme se vzali, dohodli jsme se, že budeme Štědrý den trávit spolu, ale ne sami, to až budou jednou děti, ale na střídačku – jednou s její rodinu, další rok s mojí mámou. První Vánoce jsme byli u nás. Bylo to moc hezké, takové, jaké byly všechny Vánoce u nás doma. Klidné, milé, ale i trochu smutné. Máma vždycky prostře i tátovi a část večera na něj vzpomínáme. Irena však žádnou pohodu necítila, když jsme jeli domů, řekla mi, že to tedy byla pěkná depka.
Další rok jsem měl ale depku já, takový blázinec jsem fakt nezažil. Ale na druhou stranu, bylo aspoň veselo, i když se sváteční nostalgickou atmosférou, která podle mého ke Štědrému večeru patří, to nemělo nic společného. Za maminkou jsme jeli až na Boží hod.
Po roce jsme podle dohody měli jet zase k mámě. Irena mě však uprosila, na pomoc si vzala i tchyni a sestry, abychom byli na Štědrý večer opět s její rodinou a za mámou jeli zase druhý den. Bylo mi líto mámy, ale řekla mi, že si nemám dělat starosti, že to sama zvládne.
Za tři neděle je Štědrý den a Irena mi řekla, ať nepočítám s tím, že bude večer trávit s mojí mámou, chce být zase s rodiči a sestrami. Prý se nemíní dalších několik dní „léčit“ z nálady, kterou měla po štědrovečerní večeři u mé matky. Má být přece veselo, pohoda a ne slzy a vzpomínání na mrtvé, které ona ani neznala.
Přiznám se, že jsem to tak trochu čekal, na jednu stranu se jí ani nedivím, ale jak k tomu přijde moje máma?
Ondřej
Názor odbornice: Střídat rodiny zní fér
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážený Ondřeji. Kromě duchovní roviny vnímáme Vánoce v současnosti jako svátky „pro děti“, ale i jako příležitost k setkávání s rodinou. Vy byste svátky rád strávil s mámou, budu předpokládat, že ani jí by to nevadilo být s vámi a vaší ženou. Z vašeho líčení vztahu s maminkou čiší vzájemný respekt i láska. I žena má fungující vztahy se svými rodiči. Atmosféra obou původních rodin se dost liší. Každopádně máte vy, mladí manželé v zásadě dvě možnosti - buď trávit Vánoce výhradně sami (a za rodinami pak cestovat společně po Štědrém dnu) nebo střídavě Vánoce trávit s jednou z původních rodin.
Domnívám se, že původní dohoda trávit Vánoce střídavě s oběma primárními rodinami zní tedy fér. Získaná rodina partnera nám někdy sedne, rozumíme si s ní, jindy zase úplně ne. Každopádně bychom však měli usilovat o slušné a korektní vztahy, vyvážené na obě strany. Moc tedy nerozumím rozhodnutí trávit opakovaně svátky pouze s rodinou vaší ženy. Promluvte si s ní a pokuste se nalézt férový kompromis. Možná bude dočasně znamenat lehké sebezapření, avšak v dlouhodobém horizontu nebude vytvářet živnou půdu pro výčitky.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 10. prosince 2018. Anketa je uzavřena.
