Jmenuji se Blanka, je mi 45 let a jsem vdova. Manžel se před deseti lety zabil na stavbě. Pracoval jako projektant a byl tehdy ve špatnou dobu na špatném místě, při prohlídce stavby obchodního centra na něj spadla část lešení a on byl na místě mrtev.
Zůstala jsem sama s dvanáctiletým synem. Po manželově smrti jsem prožívala hodně těžké období, s mužem jsme měli hezké manželství a já se rozhodla, že už si nikdy nikoho jiného nenajdu. Upnula jsem se na syna. Věnovala jsem se mu, jak jsem mohla. Z pojistky po manželovi jsem mu našetřila na byt, který dostal k dvacátým narozeninám.
S výchovou mi občas pomáhali mí rodiče, protože jsem pracovala jako provozní v prosperující vinárně a občas jsem si brala i služby za barem, někdy i v noci. Můj táta se Tomášovi snažil nahradit chybějícího tátu.
Myslím, že jsem syna s pomocí rodičů vychovala dobře, obávanou pubertu jsme přestáli bez větších kolizí. Tomáš se vyučil kuchařem, poté si dodělal maturitu a dnes má velmi slušně placené místo jako zástupce šéfkuchaře ve známém pražském hotelu. Je moc šikovný a já věřím, že to dotáhne daleko.
Tím ale moje spokojenost s Tomem končí. Jak je šikovný a úspěšný ve svém pracovním životě, tak mi dělá velkou starost v životě osobním. Poté, co si udělal maturitu a začal pracovat, rozhodl se i pro samostatný život bez máminy péče. Sice jsem to obrečela, ale jemu jsem dala najevo nadšení z jeho rozhodnutí. Byla jsem na něj pyšná, protože jsem viděla, jak moje kamarádky mají často problémy s dospělými dětmi, kteří dost zneužívají své rodiče, se kterými stále bydlí. A Tomáš byl úplně jiný, ve dvaceti se odstěhoval a začal žít samostatný život.
Zpočátku mě docela často navštěvoval. Také já jsem mu nabídla, že kdykoliv bude chtít, přijdu mu uklidit, vyprat.
Najednou jsem neměla o koho se starat a chybělo mi to.
Ovšem po půl roce Tomášova osamostatnění nastala změna. Chodil za mnou čím dál méně, zpočátku se vymlouval na práci. Když ale viděl, že mu nevěřím, kápnul božskou, našel si přítelkyni a protože prý neměla kde bydlet, nabídl jí, aby bydlela s ním. Dost mě to zarazilo a vůbec se mi to nelíbilo, ale je to jeho byt, jeho život, může si s ním nakládat podle svého.
Synova Ivanka je "stařena"
Když jsem mu navrhla, ať mi přijde svou přítelkyni představit, zdráhal se, že se to ještě moc nehodí, když jsou spolu tak krátce a že neví, jestli jí to nebude vadit. Takto mě napínal několik týdnů, kdykoliv přišel, byl sám a na dotazy, kde má Ivanku (tak jí můj syn říká), odpovídal, že něco má, nebo že jí nebylo dobře. Já jsem k nim nešla, respektovala jsem, že tam Tomáš už není sám.
Nakonec to muselo všechno prasknout. "Tajemná" přítelkyně mého syna byla prozrazena. Dozvěděla jsem se o ní čirou náhodou, když jsem se potkala s bývalou kolegyní z vinárny, která už několik let pracuje jinde, v jiném baru. A tam už několikrát viděla mého syna s přítelkyní. Od ní jsem se dozvěděla, že Tomášova Ivanka už není žádná mladá holka, ale ženská v nejlepších letech. Když kolegyně viděla, že je to pro mě novinka, s gustem mě zahrnula podrobnostmi, jak se můj syn s tou "stařenou" k sobě mají, jak ona po něm leze. Ovšem, když mi řekla, že Ivanka je známá firma vysedávající po vinárnách (a prý kdoví, jestli nemá příjem i z jiných aktivit) a že můj syn není první zajíček, kterého oblbla, raději jsem se rozloučila.
Doma jsem si musela nalít panáka a na druhý den nahlásit dovolenou, s těmi panáky jsem to trochu přehnala. Dopoledne jsem zavolala Tomášovi, ať okamžitě přijde. Všechno jsem na něj vybalila, že neměl šanci nic zapírat. Řekl mi, že Ivanka je skvělá ženská, že ji hrozně miluje, ona miluje jeho a že ty drby, co jsem se dozvěděla, nejsou žádná pravda, jsou to jen závistivé řeči. Mají se rádi a možná se časem i vezmou. To už jsem se musela hodně držet, abych Tomáše neseřvala a nevyhodila z bytu. Bylo mi jasné, že bych o něj asi v tu chvíli přišla. Nakonec jsme se rozloučili s tím, že, než začnu dělat nějaké závěry, se Ivankou se seznámím.
Tomáš odešel a já přemýšlela, kde jsem udělala chybu. On takový krásný mladý kluk, který by mohl mít na každém prstě deset krásných mladých holek a zamiluje se do ženský staré jako jeho máma.
S Ivanou jsem se seznámila za týden po našem rozhovoru. Jen jsem ji uviděla, bylo mi jasné, na co mého syna utáhla. Je to taková, i když už lehce přestárlá, sexbomba s velkými prsy a vyzývavým pohledem. Asi dokáže pořádnému chlapovi, natož mému nezkušenému synovi, dát to, co mnoho žen ne. Pochopila jsem, že tento vztah je založen především na sexu, na vzájemné přitažlivosti. Tomášovi vyhovuje, že má skvělou učitelku, přitom se ve své nezkušenosti domnívá, že ji miluje a ona cítí uspokojení ze vztahu s mladým zajíčkem.
Do oka jsme si my dvě nepadly. Ona pochopila, že jsem ji prokoukla. Naše setkání se odvíjelo v lehce konverzačně zdvořilostním duchu a byla jsem moc ráda, když za hodinu odešli.
Tomáš s Ivanou žije už skoro půl roku, živí ji, ona prý nemůže sehnat práci (pochybuji, že se o to vůbec snaží) a nevidím žádnou změnu v chování mého syna. Stále je extrémně zamilovaný. O svatbě se nemluví, tak čekám, jak to dopadne. Někdy mám ale chuť udělat něco radikálního, abych syna i sebe Ivany zbavila.
Co byste na mém místě dělaly vy?
Názor psychologa: Začněte žít pro sebe
Dobrý den, Blanko, po smrti manžela jste se upnula na syna, snažila jste se mu být dobrou matkou a věřím tomu, že jste ve svém úkolu obstála. Důkazem toho je, že váš syn začal žít svůj život samostatně a žije si ho po svém. Stojí si za tím, co cítí a co chce. Je úspěšný v práci a dle všeho spokojený v osobním životě. Odvedla jste dobrou práci a vychovala jste z něj dobrého člověka.
Chápu, že můžete mít dojem, že si syn našel "náhradní matku", že jej ztrácíte, a proto žárlíte. Chápu, že to není žena podle vašich představ. Ale věřte svému synovi, to je to nejcennější, co mu můžete dát.
Pokud do jeho vztahu zasáhnete, vyšlete k němu signál, že ho vnímáte jako naivního hlupáčka, který je bez máminy pomoci ve světě plném nástrah úplně ztracený. Buď ho o tom přesvědčíte, nebo ho ztratíte, sám nevím, co je horší.
Nechte ho žít jeho život a zaměřte se na svůj. Vyrovnávání se s "prázdným hnízdem" je obtížné období, zvlášť pokud jste na to sama. Stojíte před výzvou najít si novou životní náplň: nežít pro syna, ale pro sebe. Nepochybuji, že to zvládnete, soudě podle toho, čím jste si v životě prošla, jste silná žena.
Mgr. Michal Mynář, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 23. května 2011. Anketa je uzavřena.
Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z příběhů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.
