Už nevím, jak dál, potřebuji pomoc, radu, snad se mi trochu uleví, když se ze svých pocitů dokážu vypsat.
Poznala jsem dceřino strašné tajemství
Před pár dny za mnou přišel přítel mé starší dcery a řekl mi, že se mu Anička svěřila s traumatem, které prožívá od svých deseti let. Tehdy ji prý zneužil její dědeček, můj otec.
Aničce je 24 let. S námi už nebydlí, po roční známosti se před půl rokem přestěhovala ke svému příteli Markovi do vedlejší vesnice, kde žijí v malém domku po jeho babičce.
Vůbec jsem nechápala, o čem Marek mluví, to přece není možné. Nikdy jsem si ničeho nevšimla. Řekl mi, že to z Aničky víceméně vytáhl, bylo mu od začátku divné, že se bránila fyzickému kontaktu, dlouho trvalo, než si vůbec dali pusu a na první milování čekal několik měsíců. Snažil se to pochopit, protože ji má moc rád a přičítal to tomu, že je vlastně jejím prvním klukem. Ale i další pokusy o sblížení prý byly takové nijaké. Bál se, že ho nemiluje, že se jí nelíbí, ale ona to vždy popírala, a na důkaz toho, že to s ním myslí vážně, se k němu nastěhovala.
Marek se tedy rozhodl, že ji dá čas, nebude na ni tlačit. Říkal mi, že z toho byl nešťastný a chvílemi měl vztek, a pak, jak mi řekl, udělal největší chybu svého života, po jednom z neúspěšných pokusů o milování, na ni začal křičet, že už toho má plný zuby, že ji miluje, chce ji celou a ona se mu stále brání. V čem je problém, vždyť přece i ona ho miluje... A tehdy se mu s pláčem svěřila, že když byla malá, byla na prázdninách u babičky a tehdy ji dědeček zneužil. Bohužel došlo až k tomu nejhoršímu a dokonce ne jednou. Anička se s tím nikdy nikomu nesvěřila, protože děda jí řekl, že by jí nikdo nevěřil a nikdo by ji neměl rád. Později se styděla a nakonec to vytěsnila z hlavy, ale strach z fyzického kontaktu s jinými lidmi v ní zůstal.
Po tom všem by si Marek nejradši nafackoval, naštěstí moje rozumná dcera to pochopila, ovšem musel jí slíbit, že si to nechá pro sebe. Ale Marek to nevydržel a všechno mi řekl, prý to nedokáže mít v sobě, především já bych to měla vědět. Musíme to nějak vyřešit a hlavně pomoci Aničce.
Anička si vždy držela odstup, teď vím proč
Přemýšlím, jak se to mohlo stát, jak je možné, že jsem nic nezpozorovala, proč mi Anička nic neřekla? Co jsem to za matku, že jsem nepoznala, že se mému dítěti stalo něco hrozného, s čím muselo tolik let žít. A jak je možné, že se tak zachoval můj otec? Co bylo příčinou, že se z něj stal takový zvrhlík?
Ani vteřinu jsem nepochybovala o tom, že by si to Anča vymyslela. Už od dětství se na rozdíl od své o čtyři roky mladší sestry Veroniky víc stranila dětí, nikdy nepatřila do žádné party, měla jednu dvě kamarádky a většinu času trávila doma s knížkou. A mně to nebylo divné, říkala jsem si, že je prostě jiná než ostatní děti.
Dost podobné to bylo i v pubertě. Asi největším povyražením byly taneční a poté byla opět doma. S žádným klukem nechodila. A když ji přesvědčovala její mladší sestra, aby šla někam s ní a jejími kamarády, bránila se, že ji to nebaví. Chodila jen do práce, občas se zdržela s kolegyněmi, ale většinu času trávila doma.
Marka nakonec poznala přes svou sestru. Verča ho k nám přivedla, aby se jí podíval na počítač, na oplátku ho pozvala do blízké vinárny na víno a oba Aničku přemluvili, aby šla s nimi. Marek je moc hodný a klidný kluk, do Aničky se zamiloval na první pohled a byl hodně neodbytný a trpělivý, až se zamilovala i ona.
Co bude dál?
Myslím na to, jaká to byla náhoda, že se to Aničce stalo. Nebylo totiž u nás zvykem dávat děti k mým rodičům na prázdniny, protože bydlí jen pár kilometrů od nás. Ale tenkrát byla Veronika hodně nemocná, měla problémy s imunitou a já s ní byla doma, Aničce jsem se nemohla věnovat, jak bych chtěla, manžel byl v práci, a tak se moje matka nabídla, ať ji dám aspoň na 14 dní k nim.
Od té doby, co jsem poznala tu hroznou pravdu, přemýšlím, co bude dál. Zatím jsem nikomu nic neřekla, ani manželovi. Bojím se, že by mého otce zabil. Nikdy spolu příliš nevycházeli a tohle by možná nezvládl. Ale na druhou stranu vím, že mu to dál tajit nemohu.
Také si o tom budu muset promluvit s Aničkou. S Markem si denně voláme, pořád se ho ptám, jak jí je. Včera mi řekl, že má pocit a vlastně to i ona sama řekla, že se jí hrozně ulevilo. Tak snad jí nebude vadit, když jí s Markem řekneme, že všechno vím a chci ji pomoci se s tím vyrovnat.
Ale co bude s mým otcem? A s mámou? Jak to budu řešit s nimi? Už mnoho let jsou naše vztahy dost napjaté, otec se s mým mužem pohádal a od té doby se spolu už neviděli. Já našim občas zavolám, jednou do měsíce se u nich na skok zastavím a tím jsou naše vzájemné kontakty vyčerpány.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 21. března 2011. Anketa je uzavřena.
