"Žádný univerzální návod podobný pilulce neexistuje," varuje kouč s tím, že si dnes často myslíme, že za nás vědci či odborníci problém vyřeší, předepíšou mast či tabletu a my po pár dnech, již "opraveni" naskočíme zpátky. "Jak spokojeně žít, na to si musíte přijít sami, i když třeba v dialogu s přáteli, koučem nebo psychologem."
1. Vnímej sám sebe
"Zásadní je vnímat sám sebe a stále si pokládat otázky, zda to, co dělám, má pro mě smysl. Poslouchejte, co si sami odpovídáte na otázky: proč tu práci dělám? Co mě na ní baví a co mě naopak ubíjí? Jak často se z ní raduji a jak často je to spíš naopak? Proč žiju tak, jak a kde žiju, netěšilo by mě spíš někde jinde něco jiného? A co? " Napovídá Petr Vítů, brand director společnosti GISTin, která se zabývá originálními programy rozvoje osobnosti pro firmy, školy i jednotlivce. Dodává, že syndrom vyhoření se netýká jen profesní kariéry, ale stejně tak i našeho osobního života.
2. Udržet rovnováhu
Syndrom vyhoření popisuje kouč jako stav extrémní nerovnováhy mezi sebemotivací a úsilím, které vynakládáme. Zjednodušeně řečeno - kdy "jedeme" svůj život ze setrvačnosti a naše práce (vztah) pro nás ztrácí smysl. Neznamená to, že nás život musí za každou cenu a vždycky bavit, ale vždy bychom měli vědět, jaký má pro nás naše úsilí význam. Důležité je také nepodlehnout falešné motivaci, kdy si myslíme, že něco chceme, ale vlastně jen plníme přání někoho jiného.
"Někdo si opravdu upřímně zvolí vydělávat miliony a vrhne se do toho se vší energií a obětuje všechen čas, jiný dá přednost větší svobodě," uvádí Vítů jako příklad a přidává druhou radu. "Dbejte na rovnováhu mezi tím, co chcete, a tím, kolik úsilí pro to vynakládáte." Základní otázka prevence tedy zní: Stojí mi to, co dostávám, za to, co tomu dávám?
3. Držte se svých hodnot
"Konfrontujte svoje činy s vašimi prioritami. Zaměřte se na to, co je pro vás hlavní, důležité, držte se svých plánů, snů a vizí, protože jsou pojítkem k vašemu srdci, k vašemu skutečnému já, s nímž jste v pohodě," říká kouč. Právě podle priorit vymezujte všemu, co v životě děláte, odpovídající prostor. Neberte si na sebe víc, než sami vnímáte jako únosné. Pokud jste v nepohodě delší dobu, je šikovné si stanovit časový horizont, tedy do kdy vyčkáte, zda jde o stav přechodný a situace se zlepší, anebo o stav trvalý, který je dobré změnit.
4. Nejste na to sami
Když si uvědomíte, že vás něco v životě (v práci, doma...) štve, že jste alergičtí třeba už jen na budovu, do níž každé ráno chodíte do práce, ale také už na lidi, kteří s vámi pracují, máte z poloviny vyhráno. Varujícím signálem mohou být také nejrůznější zdravotní symptomy od kardiovaskulárních potíží, poruchy štítné žlázy, po bolesti hlavy, žaludku, ztrátu libida...
"Syndrom vyhoření může mít celou škálu stadií a mírnější formu můžeme zvládnout i sami. Někomu postačí popřemýšlet, na nějaký čas ´vypadnout´ z práce, zaběhat si, zacvičit jógu, srovnat se sám se sebou. Je ale dobré vědět, že situaci můžeme probrat s kamarády, rodinou, že můžeme navštívit kouče nebo psychologa, kteří nás právě svými otázkami a reakcemi nasměrují tam, kde se budeme cítit lépe a pomohou nám najít sílu i sebevědomí ke změnám," tvrdí Petr Vítů.
5. Nikdy není pozdě
"Koupili jsme s rodinou před lety pozemek, že si postavíme vysněný dům. Pracoval jsem tehdy jako manažer na vysokém postu. Užíval lékařem předepsané léky na tlak, byl jsem vyčerpaný a vyhořelý. Nakonec jsem odešel a začal dělat práci, která mě víc baví i za tu cenu, že dům nebude, protože jsme najednou neměli na hypotéku peníze. Zjistil jsem, že pro moje štěstí je důležitější větší svoboda než dům...," vypráví kouč o své cestě za osobní spokojeností.
"Nikdy není pozdě změnit svůj život," radí ze své osobní zkušenosti a změnu rozhodně doporučuje víc než krátkodobé a opakované překlenování déletrvající nespokojenosti, ať už zdravě lázněmi, sportem, anebo nezdravě čokoládou či alkoholem.
Základní příznaky syndromu vyhoření1. VYČERPÁNÍ: cítíme se emočně (sklíčenost, bezmoc, beznaděj, ztráta sebeovládání, pocity strachu, prazdnoty) a fyzicky vysíleni (slabost, nedostatek energie, svalové napětí, náchylnost k infekcím, poruchy spánku, paměti, soustředění, funkční poruchy, náchylnost k nehodám). 2. ODCIZENÍ: máme ke své práci a svému okolí odosobněný, téměř lhostejný postoj, ztráta sebeúcty, pocit méněcennosti, neschopnost navázat a udržet společenské vztahy. 3. POKLES VÝKONNOSTI: nízká efektivita spočívá v tom, že jsme ztratili důvěru ve vlastní schopnosti. K provedení úkolů potřebujeme mnohonásobně víc času i energie, prodlužuje se doba nutná k regeneraci organismu. Zdroj: Syndrom vyhoření, Christian Stock (nakladatelství Grada) |
