Zvyšující se věk rodiček a více umělých oplodnění, to má za následek, že počet předčasně narozených dětí celosvětově stoupá. „Zatímco v roce 2002 se v Česku narodilo předčasně 6 % dětí, v roce 2013 jich bylo již 8,3 %, což je nárůst o více jak 2 000 dětí během 10 let,“ říká předseda České neonatologické společnosti doktor Lumír Kantor.
„Přirozeně ne všechny děti jsou ohroženy na životě a vyžadují intenzivní péči. Nicméně pro každé nezralé dítě výrazně stoupají rizika ohrožení na zdraví. I dítě narozené v 35. týdnu gravidity je ohroženo a zatíženo větší nemocností a musí zůstat v porodnici delší dobu,“ dodává Kantor.
Nezralé pro život „venku“
Za nedonošené dítě je podle Světové zdravotnické organizace považováno každé, které se narodí před ukončeným 37. týdnem těhotenství. Nejrizikovější skupinou jsou novorozenci s velmi nízkou porodní hmotností pod 1 500 gramů. Předčasně narozené děti nejsou z biologického hlediska zralé na život mimo dělohu a hrozí jim proto řada zdravotních rizik.
Fotogalerie |
Kromě podchlazení se u nich často vyskytují dechové obtíže, tzv. syndrom dechové tísně (RDS syndrom), který souvisí s nezralostí plicní tkáně, nebo apnotické pauzy, kdy dítě přestává dýchat z důvodu ne zcela vyvinutého dechového centra v mozku. Mezi další komplikace patří nízký krevní tlak, chudokrevnost, nezralost ledvin či nezralost zažívacího systému, která může vést k poruchám příjmu potravy a růstu.
Předčasně narozené děti jsou také více náchylné k respiračním infekcím. Nezralost centrálního nervového systému může způsobit poruchy zraku, sluchu či poškození mozku. Dlouhodobou prognózu dětí nejvíce ovlivňují neurologické následky jako dětská mozková obrna, mentální retardace či epilepsie.
Trendem je individualizovaná péče
V současnosti můžeme za pokrok v péči o nedonošené děti označit snahu o co největší podporu psychologické vazby mezi rodiči a dětmi. Dotyky, hlas rodičů i kojení, to vše má významný pozitivní vliv na prospívání každého dítěte, obzvlášť pak toho, které by ještě ani nemělo být venku z matčina těla. Na některých JIP mohou být dnes české maminky se svými dětmi již od jejich prvních chvil, na tzv. klokánkování mohou docházet i tatínkové a seznamovat se pomalu se svým dítětem.
Pokud to prostor centra neumožňuje, pouští se v některých porodnicích dětem do inkubátorů alespoň nahraný hlas rodičů a sourozenců v rámci muzikoterapie. Odborné i laické poradenství poskytuje rodinám předčasně narozených dětí v Česku rodičovská organizace Nedoklubko, se kterou se rodiče mohou kontaktovat již v porodnici, kde mívají kontaktní informace i pravidelná setkání.
Jak moc se péče změnila během posledních desetiletí, dokazuje zkušenost Marcely Přindové, maminky dnes šestnáctiletého děvčete. Nicole se ale narodila ve 26. týdnu těhotenství a vážila pouhých 800 gramů ke svým 32 centimetrům.
Narození NicoleMé druhé těhotenství bylo ale od začátku problémové. Byla jsem velmi unavená, neustále mi bylo zle, musela jsem hodně odpočívat. V 5. měsíci jsem začala krvácet a byla hospitalizována v sušické nemocnici. Během vyšetření lékaři zjistili špatně fungující placentu, plod byl špatně vyživovaný. Nikdo mi nedokázal vysvětlit, proč k tomu došlo, co se děje a co bude dál. Lékaři mi sdělili, že bohužel hrozí potrat. V nemocnici jsem ležela asi sedm týdnů, krvácení se však stupňovalo a pak jsem začala mít slabé bolesti, které se stupňovaly. Lékař mě vzal na vyšetření a rozhodl, že budu převezena do Plzně, jelikož se schyluje k porodu a v Sušici neměli potřebné vybavení. Po převozu do Plzně jsem začala silně krvácet, byla jsem naprosto vyčerpaná. Prosila jsem lékaře, aby už něco udělali. Cítila jsem, že jsem na pokraji sil. V několika okamžicích lékaři rozhodli, že nezbývá moc času, že jsem ohrožena na životě. Jeden z lékařů mi řekl: „Je nám to moc líto, ale zřejmě půjde o potrat.“ Rodila jsem císařským řezem, ale ani to nebylo jednoduché. Protože k porodu došlo ve 26. týdnu těhotenství, miminko se drželo v horní části břicha. Pro porodníky ho ale bylo neskutečně obtížné vyprostit. Nicméně 16. dubna 1998 se narodila naše Nicole. Vážila 800 g a měřila 32 cm. Na to, aby mi mé dítě po porodu ukázali, nebyl čas. Šlo o vteřiny, museli ji zaintubovat a převézt na neonatologii na Borech. Prvně jsem ji viděla až šestý den po porodu, do té doby mi pouze podávali informace lékaři při ranní vizitě. Když jsem svoji dceru prvně uviděla, byl to pro mě šok. Byla samá hadička, oteklá a s podlitinami po celém těle. Špatně dýchala, proto musela být na kyslíku. Byl to nejhorší zážitek v mém životě.    Protože dcera netrávila mateřské mléko, byla na kuřecí výživě, nemohla jsem s ní tedy na oddělení být. Denně jsme do nemocnice volali. Někdy byly zprávy příznivé, někdy horší. Prodělala krvácení do mozku, různé infekce, otravu krve, nebylo to vůbec jednoduché. Lékaři nedokázali s jistotou říci ani to, jestli dcera přežije. Já jsem však stále věřila. Představovala jsem si ji, jak roste, dělá pokroky, zlobí, běhá s culíčky. Dvakrát týdně jsme za ní jezdili na návštěvy, sestřička nám dceru vždy vyndala z inkubátoru, mohli jsme si ji chovat, mluvit na ni, byl to úžasný pocit. Byla to statečná bojovnice. Brzy byla schopná dýchat bez kyslíku. Postupem času se vše začalo obracet k lepšímu - nejprve ji přendali do jednoduššího inkubátoru, pak do postýlky. Konečně, 27. července nadešel čas propuštění Nicole z nemocnice. V prvním roce života vážila 8 kilogramů a měřila 62 centimetrů. Po celé roky jsme absolvovali několik vyšetření, všechna dopadla dobře. Před školou proběhlo i důkladné psychologické vyšetření, kdy psycholožka konstatovala, že Nicole nepotřebuje žádný odklad. Čím byla Nicole starší, tím víc chtěla poznat místo, kde přišla na svět. Chtěla se setkat s lidmi, kteří ji zachránili. Často se nás na to ptala, prohlížela si fotografie. A tak jsme se jeli všichni do Plzně na neonatologii znovu po 16 letech podívat.Po návštěvě naše dcera uvažuje o kariéře zdravotní sestřičky na neonatologii, kde by se starala o podobné děti, jako byla kdysi ona sama. |
