Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Děti potřebují vztah, říká pěstounka. Pracovala v kojeňáku i Klokánku

  0:28aktualizováno  0:28
Putování českým systémem náhradní rodinné péče si kromě mnohých dětí zažila na vlastní kůži i Jana Voldřichová. Popovídala si s námi o svých bohatých zkušenostech, o tom, co ji přivedlo k přechodné pěstounské péči, i o tom, proč je to podle ní nejlepší varianta pro děti.

Kvůli ochraně soukromí malého Tomíka se jedná o ilustrační snímek. | foto: Profimedia.cz

Jana vystudovala střední zdravotnickou školu a poté ještě nástavbu v podobě specializace „dětská sestra“. Pracovala nejprve v nemocnici a v domově seniorů, táhlo ji to ale k dětem. Když se dozvěděla o nově budovaném pavilonu s názvem Radost v Kojeneckém ústavu v Krči, přihlásila se k pracovnímu pohovoru.

Kojenecký ústav

V kojeneckém ústavu, kde očekávala sirotky, ji čekalo překvapení. Děti v ústavu rodiče měly, ti se o ně ale z různých důvodů nemohli, nebo nechtěli starat, připomíná svůj tehdejší šok Jana. V kojeneckém ústavu se staraly dvě sestry o 14 dětí; jak paní Jana vzpomíná, děti se vyznačovaly tím, že kdokoliv přišel do herny na návštěvu, byl rázem dětmi obklopen.

„Všechny děti by byly schopné ihned s kýmkoliv odejít. Tak žíznivé byly po vztahu, který ve skupině nepoznaly,“  říká. A návštěv v kojeneckém ústavu zažila paní Jana hodně. Třeba režiséra vybírající si děti pro natáčený film, jehož udivila akčnost dětí a intenzita potřeby kontaktu, ale i Terezu Maxovou se zástupci její nadace.

„Občas se i návštěvy zeptaly, jak to personál dělá, když jedno ze svěřených dětí začne ráno plakat. Budí i ostatní? A co když jich začne plakat víc najednou? Častěji ale návštěvu podobné dotazy ani nenapadly,“ zasmuší se Jana.

Podle ní dítě nepotřebuje každodenní přítomnost lékaře a sester, ale domácí prostředí, individuální péči a hlavně vztah s blízkou osobou, která na něho má čas a věnuje se mu. „Pro takovou péči není ve velkokapacitním kojeneckém ústavu vůbec prostor,“ říká Jana, která se v českém systému péče o nezaopatřené děti pohybuje skoro celý život.

Klokánek

Během svého působení v kojeneckém ústavu se Jana dozvěděla o existenci zařízení jménem Klokánek. Moc bližších informací ale mezi kolegy nesehnala. „Klokánek, jako nově vznikající zařízení, bylo tehdy mezi zaměstnanci kojeneckého ústavu téměř sprosté slovo, zejména paní primářka o něm nechtěla ani slyšet!“ Jana se tedy do jednoho z Klokánků vyrazila podívat.

O děti pečují sestry i tety

Hned při své první návštěvě narazila na zakladatelku, Marii Vodičkovou. Dámy se daly okamžitě do řeči o ústavní péči a poměrech v ní, o tom, co je potřeba zlepšit a dětem dopřát. Co Jana na první pohled zpozorovala a udělalo na ni dobrý dojem, byl rozdíl v chování dětí.

V bytě, do kterého vešla, pozdravila holčičku a vybídla ji, aby k ní přišla pohladit kožešinu kabátu, kterou měla kolem krku. Děvčátko k ní natáhlo ruku, ale druhou se ještě před tím ovinulo pevně kolem „klokánkové tety“.

„Nadchl mne rozdíl mezi dětmi z kojeneckého ústavu, u kterých žádný vztah nebyl a byly kdykoliv připravené s kýmkoliv odejít,“ říká dnes. Netrvalo proto dlouho a Jana absolvovala testy a začala tam pracovat jako denní teta.

V Klokánku měla každá teta na starost 3 až 4 děti, v praxi se obvykle každá z nich starala o 4 děti různého věku. V Klokánku Jana zůstala 11 let, za čas působila i jako vedoucí a nakonec jako fundraisingová pracovnice.

Lépe Jana hodnotí pionýrské doby Klokánků: „Sice na nic nebyly předpisy a návody, kterými by se mohli pracovníci řídit, zato ale všichni měli touhu projekt rozjet a dělat jej co nejlépe.“ S tím, jak Klokánky rostly, se také začaly nabalovat provozní a profesní problémy, někdy klesla i kvalita pracovníků. Nakonec Jana odešla kvůli dlouhodobě neudržitelné ekonomické situaci Klokánků.

„Klokánky jsou za ta léta již stabilním pilířem péče o děti v ohrožení. Doufám, že s novým vedením přijde i nová éra Klokánků, nová koncepce. Hlavní je stabilizovat ekonomiku a do budoucna se zaměřit hlavně na kvalitu poskytované péče, ne na další růst a navyšování kapacity. Klokánky podle mne budou fungovat i nadále,“ uvažuje Jana.

Pěstounská péče

Co je PPPD

Pěstounská péče na přechodnou dobu je omezena dobou 1 roku, zpravidla však trvá v řádech týdnů či několika měsíců. Pěstoun na přechodnou dobu je pěstounem „krizovým“, musí být 24 hodin denně připraven přijmout dítě, které se ocitlo v nepříznivé situaci. Za to dostává stálý plat 20 000 Kč hrubého měsíčně, a to i v době, kdy o žádné dítě nepečuje a je „v pohotovosti“.

Na rozdíl od dlouhodobého pěstouna (osoby pečující) nemůže pěstoun na přechodnou dobu bez vážného důvodu odmítnout přijetí dítěte. Vážným důvodem může být například aktuální zdravotní stav pěstouna, nelze však odmítnout dítě z důvodu jeho původu, barvy pleti, věku atd. Takové odmítnutí by znamenalo vyřazení z evidence a zastavení výplaty odměny.

Podporou a k dispozici je pěstounům pracovník doprovázející organizace, který pomáhá při předávání dítěte do rodiny, je-li to třeba, domluví kontakt s psychologem, s rodinou  po celou dobu komunikuje a je přítomen např. i u kontaktů dítěte a pěstounů s biologickou rodinou.

zdroj: Dobrá rodina o.p.s.

Podle Jany to byl osud, že se její kamarádka  rozhodla absolvovat kurz pro zájemce o pěstounskou péči. Lektorka Alžběta Hlásková obě přesvědčila o smyslu PPPD (pěstounská péče na přechodnou dobu) a zatímco kamarádka se do pěstounství vrhla ihned, Jana ještě několik měsíců přemýšlela.

S rozhodnutím začít novou práci souhlasil i Janin manžel a poté to již šlo rychle: následovaly formality, papírování a den po vyřešení všech náležitostí první telefonát. Ačkoliv si paní Jana „psala do specifikací“ dítě ve věku 3 až 7 let, hned první telefonát oznamoval miminko k převzetí přímo z porodnice od Apolináře. Následovalo bleskové dovybavení dětského pokoje a pak už vyzvednutí Tomáška.

Malý Tomík je v rodině Jany již přes šest měsíců, zatím se nenašla vhodná dlouhodobá rodina pro jeho umístění. Jana samozřejmě počítá s předáním dítěte do osvojitelské, nebo dlouhodobé pěstounské rodiny. Ale celá rodina se s ním sžila natolik, že pro ně předání do ústavu (v případě, že se vhodná rodina nenajde), nepřipadá v úvahu. V takovém případě počítá Jana s manželem, že by si ho vzali do dlouhodobé pěstounské péče, pak by ale už nemohla dál působit jako přechodná pěstounka.  Podle pravidel musí mít nejstarší dítě v rodině alespoň 8 let, aby se pěstouni mohli co nejvíc věnovat dítěti vyžadující krizovou péči. 

Malý Tomášek zatím zcela přirozeně doplnil Janinu rodinu se dvěma dospělými dcerami. „Jedné z nich možná nevlastní bráška Tomík půjde v létě i na svatbu. Můj manžel se se Tomíkem naprosto sžil a kluk je jeho miláčkem,“ říká pyšně Jana. A dodává, že je šťastná, že se rozhodla jít cestou pěstounky: je přesvědčená o tom, že rodinné prostředí nedokáže dětem nahradit žádný ústav.

Autor: pro iDNES.cz



Nejčtenější

Velká fotosoutěž: posílejte snímky na téma Léto v plavkách

Mini velikost v plavkovém podání ukazuje australská rapperka Iggy Azalea.

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

Napřed porodím a pak se vdám. Jméno vybere dcera, říká Eliška Kaplický

Eliška Kaplický je podruhé těhotná.

Eliška Kaplický (40) zakládá po devíti letech novou rodinu. „Tentokrát to bude obráceně. Nejdřív porodím a potom se...



Chození naostro patří k létu. Jaká jsou pro a proti?

Chodit bez kalhotek je příjemné, na kole bez nich raději nejezděte. Mohlo by...

Jsou ženy, které nenosí pod letním oblečením zhola nic. Je to příjemné, ale zároveň poněkud nebezpečné. Někdy stačí...

Sára Saudková: Dědeček Jan je pro mé děti něco jako paní Columbová

Sára Saudková

Žila s fotografem Janem Saudkem, dnes vychovává čtyři děti s jeho synem Samuelem. Rodinné vztahy Sáry Saudkové jsou...

Měla jsem nálepku rozmazlené princezny, říká jetsurfařka Bravencová

Martina Bravencová

Jako dítě Martina Bravencová s rodiči hodně cestovala. Díky tomu měla spoustu nových zážitků, ale také frustrujících...

Další z rubriky

OBRAZEM: Nejznámější čtyřčata v Česku. Poslední se narodila před týdnem

Po patnácti letech se v České republice opět narodila čtyřčata, už dvaadvacátá...

Po patnácti letech se v České republice opět narodila čtyřčata, už dvaadvacátá v pořadí. První zdravá čtyřčata přivedla...

Pět užitečných triků, jak předejít sourozeneckým hádkám na dovolené

rodina dovolená stan mapa

Vstávají vám vlasy hrůzou, když si představíte, jak se vaše vytoužené volno mění ve válečnou vřavu a váš draze...

Parkourista Tary, ikona malých kluků. Čím je uchvátil?

Taras „Tary“ Povoroznyk je nadšeným propagátorem parkouru. Napsal knihu, dělá...

Jeho videa sledují statisíce dětí, převážně malých kluků. Youtuber Taraz Povoroznyk, alias Tary, přišel z Ukrajiny do...



Najdete na iDNES.cz