Nechává člověka vyrůst z různých zranění, vyhýbá se přehnaným nadějím a touhám a je tím také více imunní proti žárlivosti, strachu a vzteku.
Podle kanadského sociologa Johna Allana Lee je pragmatická láska jednou ze šesti druhů lásky. Dalšími jsou: Eros - romantická láska, Storge - přátelská láska, Mania - žárlivá láska, Ludus - hravá láska a Agape - obětavá láska.
O pragmatických ženách však muži většinou nechtějí ani slyšet. „Jednoznačně preferuji ženy, které jsou ženské. Žena, co sedne na motorku a sama objede půlku Evropy, je fajn na popovídání jako kamarád (záměrně používám mužský rod),“ tvrdí Pavel (45).
K tomu, aby mezi mužem a ženou mohla fungovat skutečná živočišná přitažlivost, musí být podle něj žena spokojená ve své ženské roli a muž musí zvládat svoji mužskou.
„Ovšem žena mu musí dovolit být mužem. Mám pocit, že v dnešní době velká část žen přebírá mužské role, tedy snaží se být silné, samostatné a nezávislé, ale vlastně v tom stavu nakonec spokojené nejsou. Mužům se naopak do ženských rolí nechce, takže tady vzniká určitá nerovnováha. Naštěstí se ale najde i dost žen, které si ve své ženské roli medí a umějí si ji užívat,“ myslí si Pavel.
Stejný nebo podobný názor má spousta mužů napříč všemi věkovými i sociálními skupinami. Motorkářka v kožené kombinéze či žena sedící sama v minisukni u baru jim nahání husí kůži. Minimálně je lehce podezřelá a potenciálně nebezpečná. Imponuje jim klidnější žena spíše domácího založení. Nemusí to ale být žádná nevzhledná puťka či šedá myška v zástěře, co se motá kolem sporáku. Naopak. Může mít líbeznou tvářičku a postavičku jako lusk. Důležité je, že partnera nijak neznepokojuje, nepřečnívá, je předvídatelná a vždycky tam, kde má být.
Není však vždycky všechno tak, jak se zdá. I v ženách, které navenek působí velice žensky, svůdně a romanticky, které umějí muže nalákat svými půvaby, dříme často také značná dávka pragmatismu. Jejich chování může být velmi účelové, a když dosáhnou toho, co chtějí, vytyčí si obvykle další cíl.
Chlapský přístup ženám úspěch nepřinese |
„Člověk má ve dvaceti o prožívání a chování se ve vztahu jiné představy než později, když jsou tady děti, domácnost, kariéra,“ tvrdí Petra (38), která si myslí, že pragmatikem se člověk možná ani tak nerodí, jako spíš stává. „Jako zastydlá romantička bych mohla dělat scény, že mi třeba manžel zapomněl přinést kytku na Valentýna. Ale takové pošetilosti nedělám, protože mi svou lásku dokazuje jinak. Oba jsme inteligentní lidé, proč bychom měli hysterčit kvůli nějakým komerčním tlakům?“
Některé ženy vůbec zase neskrývají, že pragmatickou roli doma zastávají ony, zatímco jejich partner je romantik. „Můj muž vydrží nekonečně dlouho koukat na západ slunce nebo červánky, já jdu radši něco dělat,“ popisuje Eva (29). „Jsem to taky já, kdo vyřizuje rekonstrukci bytu, rozhoduje o investicích... On mi nosí čaj nebo kávu, když pracuju. Se srdíčkem ze skořice nebo jinou malou roztomilostí. Jsme oba v pohodě a nic neřešíme.“
Sen o novodobé Popelce
Mnoho mužů sní o romantické ženě typu novodobé Popelky, jež je krásná, křehká, nekonečně přítulná a vyjadřuje obdiv. O takové, která je sice trochu diblík, koketa i vášnivka, ale nechává se vést. Jedno je však jisté. Tento typ ženy jsou ve skutečnosti vlastně spíš vědomé nebo přirozené pragmatičky, které to s muži umí. A nejlépe ze všeho je umí udržet v iluzi o své zranitelnosti a potřebě ochrany.
Vysokoškolák Tomáš (44) si přání potkat takovou Popelku splnil a na ryzí ženskost pěje nadšené ódy. Pro pragmatičky žádné velké pochopení nemá.
„Co vede ženskou k tomu, že úmyslně potlačuje svou ženskost a chce být chlapicí, tedy podle mého názoru méně atraktivní ženou? Chápu lesby, že některé chtějí působit chlapsky, ale normální hetero ženy tohoto ražení nechápu.“
„Mne přitahuje jednoznačně romantický, ženský typ, ženskost musí vyzařovat, pragmatičku nebrat!“ souhlasí s ním Jan (53) i Zdeněk (51): „Osobně bych preferoval více ženskou partnerku, a to i pro trvalý vztah. S pragmatičkami je asi snazší domluva, ale na to mám kamarády – chlapy. Od ženy čekám něco jiného...“
Existují však muži natolik sebevědomí a ve své mužské roli sebejistí, že jim pragmatická, soběstačná a nezávislá žena žádný strach nenahání. Naopak. Kdyby se měli rozhodovat, koho volit pro život, dali by přednost jí, ale ani druhého typu se nezříkají!
Ideálem vysokoškoláka Norberta (50) je chytrá, sebevědomá žena, která však umí správně uplatňovat svou ženskost. Jedině taková ho přitahuje a představuje pro něj zajímavou, lákavou výzvu. „Všechno ostatní už mě dnes nudí,“ přiznává.
Názor odborníka: Při výběru partnerek muži rozum nepoužívají
„Možná by bylo vhodné opustit dva značně zavádějící mýty. Dle prvního si muž vybírá ženu, dle druhého lze populaci dělit na antagonistické skupiny – pragmatiky a romantiky. Vrátíme-li se hodně do minulosti, tak muži byli skutečnými dobyvateli a ženy spíše pevnostmi, které se bránily. Společenským vývojem došlo ke změně, ženy se přestaly usilovně bránit a muži se z dobyvatelů změnili ve sběratele; v současné době možná dokonce v úlovky.
Psycholog PhDr. Petr Šmolka
Sám partnerský výběr je autonomní, mnohdy zcela bezděčný proces. Chcete-li nachytat muže „na švestkách“, pak se ho poptejte, zda by dal přednost pragmatičce, nebo romantičce. Asi by něco neurčitého mumlal, po usilovném duševním vypětí by z něj zřejmě vypadlo, že by bylo dobré, kdyby měla od každého něco. „Dva v jednom“, a pokud možno se slevou.
Partnerský výběr může být narcistní – pak hledáme někoho, kdo je nám podobný, někdy se zde mluví o výběru homogamním. Jindy můžeme hledat spíše někoho, s kým se budeme spíše doplňovat, pak hledáme vlastní protipól, tehdy mluvíme o výběru heterogamním. Psychologie se snaží mimo jiné prokazovat pravdivost lidových mouder, zde by bylo možné citovat jedno z nich. „Partneři by měli být natolik stejní, aby si mohli rozumět, a zároveň natolik odlišní, aby se mohli milovat“. Případně to o vranách, co k sobě sedají, a o protivách, co se navzájem tak přitahují.
Mezi mýty patří i představa, že muži jsou pragmatici, zatímco ženy inklinují spíše k romantičnosti. Jak bychom pak ale u žen vysvětlili cosi, co mají společné i s nižšími živočišnými druhy, pro něž je typické, že si hledají samečky (partnery), kteří mají tzv. přístup ke zdrojům. Tedy ty, u nichž je šance, že uživí je i jejich potomky. Přístup ke zdrojům nezní zrovna romantický!
V úvahu bychom měli brát i faktor věku. V mládí může převažovat přístup spíše romantický, ve středním věku přibývá pragmatických úvah, aby se pak ve stáří vracela opět ona původní romantizující představa.
Jen na okraj - nepodezírejme muže z toho, že při výběru partnerek používají rozum, prvotním impulsem je fyzická a dotyková sympatie; vše ostatní je až druhotné. Což je vlastně dobře. Naše partnerka může mít všech pět pé, může být charakterově dokonalost sama, pokud však vypadá tak, že se nám při pohledu na ni dělá lehce mdlo, pak takový vztah zrovna radostnou perspektivu mít nebude.
Pragmatický výběr je dnes doménou doplňkových forem seznamování, jejichž kořeny můžeme nalézt už u někdejších dohazovaček. Ony také pečlivě posuzovaly, zda je k sobě ti dva hodí. Majetkem, vzděláním, někdy třeba i zájmy a hodnotovými orientacemi. Dnes je těžké tradiční dohazovačku nalézt - jejich roli převzali přátelé (na ten večírek pozveme Lucii i Petra, oba jsou sami, oba ujíždějí na ekologii, třeba by se v sobě mohli nalézt zalíbení...). Na podobném principu fungují i seznamovací agentury. Nic proti – dohazovačky, přátelé i seznamky nám mohou usnadnit první kontakt, vše další však naštěstí zůstává v naší režii.“
Jaké typy žen mají muži rádi?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 3. listopadu 2016. Anketa je uzavřena.
